Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.14.

,, Promluvit? Chcete si doprdele promluvit, paní Baxterová?! Tak laskavě opusťte můj dům a promluvme si v práci," řekla jsem odhodlaně.,, Já svojí práci domů neváhám," pokračovala sem a očekávala další ránu. Ta přišla, ale o něco déle než jsem byla zvyklá.

,, Dávej si pozor na pusu! V mé přítomnosti budeš mluvit slušně. A přestaň mě oslovovat příjmením."

,, Jinak, co? Znovu mě uhodíš, Caroline? Už teď budu mít nejspíše modřiny v obličeji, takže horší to být nemůže. Na víc se totiž asi nezmůžeš."

,, Zítra zústaneš doma, přijdu se na tebe podívat," řekla a nalila si do skleničky trochu čiré tekutiny. Bez mrknutí oka jej vypila.,, Omlouvám se, nechtěla sem ti ublížit."

,, Jasně. Znovu jsi mě uhodila a omluvila se. A po několika minutách jsi to udělala zase a teď se opět omlouváš? Za koho mě máš?!" obě jsme zvyšovali hlas. Ani jedná z nás nedokázala být tiše a mluvit v klidu.,, Je to snad trest za to, že jsem se vyspala s tvojí sestrou?"

,, Čekala jsem, že se to stane. Nestalo se to poprvé. Chodí tam často a ona je ta, co je nejméně opilá," řekla a já mlčela. Na stole ležel balíček kapesníčků a tak jsem se pro ně natáhla.,, Zapomeň na ní. Vyhodím jí a budeš mít klid. Ona ti nepřinese nic dobrého."

,, To říkáš ty? Ani jedna z vás mě nezná. A ty si mě pojistíš smlouvou, biješ mě a kdo ví, co přijde dál. A zrovna ty mě varuješ před svojí sestrou, která mi ani jednou neublížila? Proč bys jí vyhazovala?"

,, Protože nechci, aby ti nějak ublížila. Aby tě zklamala, jako tu spoustu holek před tebou. A neublíží ti jen citově, ale víc než si dokážeš představit," odpověděla téměř ihned a já se musela začít smát. Nedokázala jsem si představit, že by mi někdo dokázal ublížit mnohem víc.

,, Víc než ty? Promiň, ale to si nedovedu představit. Za celý můj život na mě nikdo ruku nevztáhl. Udělala jsi to jen ty. A podívej se, co jsi udělala," řekla jsem a ukázala jí už nepatrnou modřinku na krku. Natáhla ke mě ruku a já se stáhla.,, Vůbec už na mě nesahej."

,, Promiň, Christino. Tohle se nikdy nemělo stát. Nevím, co to semnou je, ale vím jediné. Tohle celé jsi způsobila ty."

,, Asi jsem ti špatně rozuměla. Možná bys opravdu měla odejít. Protože bych mohla udělat něco, čeho bych mohla litovat."

,, Nikdy jsem taková nebyla. Až potom, co jsem poznala tebe. Je to vlastně jen tvoje chyba," zopakovala a já neudržela svojí ruku u těla. Když se má dlaň dotkla její tváře, přestala jsem téměř dýchat. V jejích očích se mihlo překvapení a nepochopení. Začala jsem před ní couvat, strach byl snad mnohem větší, než při jejím příchodu. Když jsem narazila zády do zdi a ona se ocitla u mě. Chytila mi ruce a s pobavením se mi dívala do očí.,, Vůbec nic si nepochopila. Ale jedno vím jistě, tohle jsi udělala naposled."

,, Omlouvám se, nevím, co mě to napadlo. Nechtěla jsem to udělat," kníkla jsem vyděšeně a čekala, co se bude odehrávat.

,, Trest za tohle tvé selhání vymyslíme," řekla a blízkost mezi námi ještě zkrátila.,, Ale kvůli tomu jsem nepřišla," řekla a naklonil se k mému uchu. Její dech mi způsobil husí kůži po celém těle. Nebylo to nepříjemné. Spíše naopak. Když se vzdálila, zůstala jsem stát na místě.

,, Já vím, že jsem udělala chybu. Vlastně dvě. Porušila jsem určitá pravidla," začala jsem, když ona mlčela.,, Ale v den kdy jsme se viděli poprvé, jsem ztratila doslova dech. Vypadala jsi mile a sympaticky. Říkala jsem si, že se pokusím tě víc poznat a později zariskovat. Jsem ráda, že teď už vím jaká jsi. Nemusím se aspoň snažit. Ale zklamala jsi mě. Do člověka, jako ty, bych to totiž neřekla," vypadlo ze mě najednou a já se sama divila nad výběrem slov.

,, Já zklamala tebe? To ty jsi se vyspala s mojí sestrou! To ty jsi ze mě udělala tohle!" opět zvýšila hlas a já se snažila vyhýbat jejím očím.

,, Ano, vyspala a nelituji toho. A víš, co? Byla to ta nejdokonalejší noc, kterou jsem prožila. Konečně jsem si jistá, že někomu na záleží. A vím, že se vrátí, cítí to stejně. A hlavně tu nechala telefon."

,, Vezmu jí ho a promluvím s ní. Ty si zasloužíš být šťastná, ale s ní to nebude. A máme mezi sebou domluvu, takže jí to šetrně rozmluvím."

,, Telefon zůstane tady. Chci, aby se vrátila. A na tvojí smlouvu kašlu. Klidně mě bij, ponižuj a kdo ví, co dalšího, ale mimo kavárnu nesmíš vůbec nic," odpověděla jsem a ona nad tím zakroutila hlavou.

,, Vůbec nic nechápeš. Jen mi na tobě záleží a chci tě ochránit před tím, co se může stát. Chci ochránit člověka, který se mi vryl do srdce," odpověděla a já sklonila hlavu. Nevěřila jsem jí ani slovo.,, Zítra můžeš zůstat doma. Budeš to mít zaplacené."

,, Chránit by jsi mě měla hlavně před sebou. Protože jen ty mě dokážeš zranit a ničit. A, že jsem se ti vryla do srdce? Kdyby to tak bylo, nevztáhla bys na mě ruku," odpověděla jsem a ona pouze kývla hlavou. Snad jsem v jejíchočích zahlédla slzy, ale netušila jsem, zda jsou vynucené nebo skutečné. Když procházela kolem mě, naposled položila svojí dlaň na moji tvář. Byla to strana na, kterou dopadla její ruka, když mě uhodila a tak jsem mírně sykla bolestí.

,, Zítra se tu zastavím a něco na to dovezu," řekla a poté opustila obývák. Chvíli na to bouchly dveře a já se sesunula se slzami na zem.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře.