Nemožné skutečností

2) Harmonogram

2) Harmonogram

Druhý den ubíhal až příliš rychle. V hodinách se sotva soustředila, a tak veškerou svou energii věnovala právě tomu. Když se blížil čas, kdy měla odejít za Snapem do sklepení, přišla si příliš unavená a vyčerpaná.

Zaklepala na dveře a ozvalo se rozmrzelé „Dále."

Vešla. „Dobrý den, pane profesore."

„Dobrý den, slečno. Posaďte se. Dáte si čaj?" odpověděl Snape a pečlivě si Hermionu prohlédl. Vypadala unaveně, tak se zvedl a odešel do laboratoře.

Hermiona seděla jak přikovaná k místu a jen koukala, kam to profesor odchází. Jak zmizel postranními dveřmi, rozhlédla se po jeho kabinetě. Moc příležitostí v předešlých letech k návštěvě těchto prostor neměla, zato její kamarádi si tresty zde odpykávali téměř s jasnou pravidelností.

Místnost byla poměrně rozlehlá a prostorná. Podél levé stěny a stěny se vstupními dveřmi, byli knihovny plné rozličných knih – jak si mohla všimnout, byli zde nejen knihy o lektvarech a jejich přípravě či využití, ale také knihy o černé i bílé magii, bylinkářství, mudlovské knihy o chemii, biologii a matematice. Proti vstupním dveřím byl masivní velký stůl, který celé místnosti dominoval. Předním stály dvě těžké dřevěné židle s koženým polstrováním v černé barvě. Za stolem bylo pohodlné velké křeslo, se zeleným polstrováním zdobené stříbrnou výšivkou. Za křeslem stály dvě masivní velké skříně, které v dolních částech byli tvořeny šuplíky a v horních částech policemi. V té levé skříni byli srovnány pergameny, zřejmě s esejemi studentů. Ta pravá byla prosklená a v ní byli různé flakóny a sklenice s exotickými přísadami v různých roztocích.

Nalevo od skříní byli dvoje masivní vyřezávané dveře. Ty první zřejmě sloužili ke vstupu do učebny a ty druhé do přilehlé laboratoře Mistra lektvarů.

Po levé ruce Hermiony stály dvě lavice, které sloužily studentům při trestech. Alespoň si to myslela. Napravo od ní bylo pohodlné sofa, dvě čalouněná křesla a konferenční stolek rozestavěny do půlkruhu před velikým krbem. Vpravo od krbu stála komoda a globus, který sloužil jako příruční mini bar.

Na pravé stěně dominovala velká tapisérie zobrazující krajinu v okolí bradavického hradu, včetně zapovězeného lesa a jezera. I zde byli masivní dveře, zřejmě do soukromých komnat profesora lektvarů.

Veškerý nábytek byl z mahagonu. U stropu byli zavěšeny dva pětiramenné lustry, jeden nad pracovní částí a druhý nad konferenčním stolkem v obývací části komnaty.

Sotva stačila Hermiona ukončit svůj průzkum pokoje, vrátil se profesor Snape s lahvičkou povzbuzujícího lektvaru v ruce a podával jej Hermioně. „Tu máte, vypijte to!" přikázal jí.

„Co je to?" zeptala se Hermiona, přestože si byla jistá. Barva a konzistence lektvaru byla jasná.

„Povzbuzující lektvar." odpověděl profesor a přičaroval tác s konvicí černého čaje, smetanou, cukrem a sušenkami. „Prosím, poslužte si..." a přesouval tác směrem k ní.

„Děkuji." a s drobnou úklonou se natáhla pro šálek čaje, který zjemnila smetanou a kostkou cukru. V ruce již delší dobu měla připravený svůj rozvrh a rozpis svých primuských povinností. Podávala jej profesorovi „Tady je můj rozvrh, pane, a také rozpis mých povinností s časovým harmonogramem."

Snape si jej převzal a elegantním pohybem pergamen rozmotal. Chvíli do něho koukal a pak do něj začal vepisovat své poznámky. Když byl hotov, pergamen podal zpět Hermioně. Ta si odložila na vedlejší židli svůj šálek s čajem a nahlédla do poznámek, které jí tam vepsal „Ale pane profesore, to nebudu mít žádné volno..." zhrozila se Hermiona, když ji doplnil všechna prázdná pole jejího harmonogramu.

„Je to pouze na jeden měsíc a pan Potter s panem Weasleyem se bez Vás jistě těch pár dní obejdou."

„Ale pane, já budu potřebovat čas ke studiu a na úkoly, které nám zadají profesoři..." zakvílela.

„Ty si samozřejmě můžete vypracovávat i zde," pokynul rukou ke dvěma lavicím nalevo.

„Zajisté, jak jinak..." odfrkla si nakvašeně. „Už mohu odejít?"

Přikývl hlavou na souhlas a pohybem ruky otevřel dveře. Když přecházela práh, ještě za sebou uslyšela „Očekávám vás po večeři."

S pohledem přes rameno nasupeně odkráčela do Velké síně na jídlo.

„Jak jsi dopadla u Snapea?" vyptávali se kluci a Ron samozřejmě s plnou pusou.

„Po večeři se musím vrátit a začít s lektvary pro ošetřovnu." odvětila kysele a začala si nandávat brambory a maso na talíř.

„Kdy s tím budeš asi hotová, chtěli jsme s Ronem zajít do knihovny a podívat se, jestli nenajdeme něco k těm viteálům, o kterých se zmínil Brumbál v létě v Doupěti. Pamatuješ?"

„Pamatuju, ale Snape mi zaplnil veškerý volný čas lektvarama pro Poppy a to na celý měsíc, tak prý bych to mohla stihnout! Nevím, co si myslí..." povzdechla si uraženě a pokračovala v jídle.

„To přece nejde, musíš mít nějaké volno, co úkoly a my..." vyhrkl Ron podrážděně.

„Prý si je můžu dělat u něj ve sklepení a vy se beze mě prý ten měsíc obejdete."

„To jako myslí vážně?" nevěřícně zakroutil hlavou Harry.

„Zdá se, že ano!"

oooOOOooo

Pokud se Vám kapitola líbí, budu ráda za vaše komentáře.