Nemožné skutečností

8) Večer

8) Večer

„Dobrý večer, profesore," pozdravila nesměle a zrakem sledovala špičky svých střevíčků.

„Dobrý večer, tak prosím," pronesl příkře a ustoupil ze dveří, aby mohla vstoupit.

Hermione rychle vzhlédla, nechápala, co se změnilo za tu chvíli, kdy byli ve Velké síni. Proč byl najednou tak chladný. Překročila práh a prosmýkla se kolem něho. Když vešla, Severus se rozhlédl po chodbě a pak rychle zavřel dveře. „Tak prosím, posaďte se," řekl a pokynul rukou směrem k obývací části.

Mlčky přešla ke křeslu a posadila se. Ruce složila do klína a tělo měla napjaté. Bála se na něho pohlédnout. Hlavou jí vířilo tolik myšlenek a scénářů, proč se najednou chová tak odměřeně.

„Slečno Grangerová," začal a posadil se vedle ní na sofa. „Ředitel mě požádal, abych si s vámi promluvil a požádal vás, zda byste nemohla obnovit také zásoby lektvarů pro Řád, na Grimmauldovo náměstí. Včera jsem tam byl na žádost jeho a členů Řádu, zkontrolovat stav zásob a upřímně jsem byl zděšen. Nečinilo by vám nějaké obtíže, pokračovat v práci tady u mě v laboratoři?"

Prudce zvedla hlavu a podívala se na něho. „Já..." odmlčela se, „...samozřejmě, vůbec ne. Pokud vám to nebude vadit a nebudu vám tu překážet," vyhrkla a z jejího hlasu byla cítit úleva. Přesto její tělo stále jevilo známky určité strnulosti.

Severus se lehce předklonil a opřel se lokty o kolena. „Hermiono," řekl a podíval se jí do očí, „... měla jste v uplynulých týdnech pocit, že jste mi svou přítomností nějak překážela?"

„Ne, pane," vyhrkla, „ale já jsem myslela, že..."

„Hermiono, i pro mě je určitou výhodou vaše přítomnost tady. V tom nejmenším, mám zaručenou určitou bezpečnost své studentky v mimoškolních aktivitách a za druhé, také mohu osobně dohlížet na kvalitu vámi vyrobených lektvarů, za něž jsem nucen ručit. Jestli mi rozumíte," odpověděl. ‚A v neposlední řadě, je mi s vámi, svým způsobem, velmi příjemně,' řekl si pro sebe. „Mohu vám nabídnout něco k pití, snad šálek čaje nebo skleničku vína?"

„Čaj bude stačit, pane," odpověděla a snažila se trošku uvolnit.

Pokynul hlavou na souhlas a zavolal domácího skřítka. „Přines nám čaj, smetanu, cukr a koláčky," řekl domácímu skřítkovi, který se hlasitým PUF opět ztratil v kuchyni. Za chvilku se před nimi na stolku objevil tác s požadovaným občerstvením. Severus nalil čaj do jednoho ze šálků, přidal kostku cukru a trochu smetany. Přesně, jak to měla Hermiona ráda a podal jí ho. Ta jej s překvapeným výrazem ve tváři přijala.

„Pane, vy víte, jak mám ráda čaj?" zeptala a lžičkou zlehka obsah šálku zamíchala.

„Jsem špion," mrkl na ní, „ a je mou přirozeností sledovat lidi a jejich zvyky. Každá sebemenší odchylka v chování svědčí o něčem. Například," odmlčel se, „třeba pan Potter a jeho neustálá tendence dostávat se do malérů, je důsledkem jeho nepřeberného množství naivity a nedostatečného úsudku. Pan Weasley proti tomu, ač musím nerad připustit, má velmi dobré logické a strategické myšlení, přesto jeho zbrklost a neuváženost, jej předurčují stát se velmi bolestivým trnem v oku. A vy," pohlédl jí zpříma do očí, „vy jste jakýmsi vyvažujícím prvkem tohoto ‚Zlatého tria'. Umíte chladně rozvažovat, máte široké vědomosti, dokážete skvěle využít všech aktiv celého tria. To z vás dělá silného protivníka!" řekl. Natáhl své ruce k ní a jemně vzal její dlaň do svých, aniž by uhnul pohledem. „Přesto musíte být obzvláště opatrní. Pokud jste pohromadě, jste silní, ale jako jednotlivci jste velmi zranitelní! A Temný Pán si je toho více než vědom!" pronesl velmi vážně a po celou dobu jí upřeně sledoval. Cítil, jak se její dlaň chvěla, jak roztěkaně sledovala očima, a jak se její rty mírně pootevřely. „Slibte mi, prosím, že budete opatrná, a že se bez svých rytířů sama nikam nevydáte?!"

„Pane," hlesla a v jejích očích se zaleskly slzy, „vy snad něco víte? Hrozí nám nějaké nebezpečí?", její hlas byl roztřesený a skoro tichý. Svou dlaň stále nechávala v příjemném sevření jeho rukou a očima se snažila vyčíst z jeho tváře nějaké známky ujištění nebo naopak.

„Ne, jen předpokládám, že dříve či později se Temný pán o něco takového jistě pokusí. Chce dostat Pottera, ale také chce, aby byl co nejslabší. A pokud ho připraví o pocit jakési jistoty a podpory jeho přátel, pak samozřejmě z něho bude snadnější cíl."

„Ale já si myslím, že tomu bude právě naopak. Pokud Voldemort někomu z nás ublíží, tak to Harryho posílí a dodá mu velkou dávku vzteku a odhodlání se pomstít."

„To jistě, přesto s jeho Nebelvírskou chrabrostí, vztekem a odhodláním, bude dělat více chyb. Bude si dobře vědom toho, že to, co se stalo, je jeho vina. A to je právě to, co ho oslabí!" řekl chladně. „Právě ten pocit viny, bude to, co ho udělá nejvíce zranitelným. Pocit, že selhal, že tomu nedokázal zabránit. A Temný Pán dovedl skoro až k dokonalosti využívat slabin svých protivníků. Proto mi ještě jednou slibte, že budete opatrná a dohlédnete na své kamarádíčky!" řekl a zlehka jí pohladil po dlani, jež držel ve svých rukou. „Ale vraťme se zpět k lektvarům," otočil téma a pustil její ruku. „Už vám začali sobotní přednášky, takže se budeme vídat v laboratoři vždy ráno na sedmou hodinu, aby jste si mohla připravit ingredience do lektvarů, které budete v odpoledních hodinách a po večeři připravovat. Seznam lektvarů na následující den, najdete vždy na svém pracovním stole. Pokud nemáte námitek, tak bych vám nechával vždy nedělní odpoledne volno pro vaše přátele a koníčky. Domácí úlohy a eseje si budete i nadále připravovat v těchto komnatách. Má knihovna je vám stále k dispozici. Jen vás musím opět požádat, aby jste vybrané tituly nejprve zkonzultovala se mnou. Je zde mnoho knih o Temné Magii, a to není četba pro vás. Rozumíme si!" poslední větu doslova odsekl a jeho hlas se vrátil zpět do hloubky jeho profesorského tónu.

Hermiona jen slabě přikývla.

„Dobrá, pak tedy bych viděl naši rozpravu za ukončenou, slečno Grangerová," dořekl a odložil svůj šálek čaje zpět na tác.

„Pane profesore, mohu se vás ještě na něco zeptat?" hlesla potichu.

Nadzvedl své obočí a jen hlavou jemně kývl, že má jeho plné soustředění.

„Stalo se něco, od té doby, co jste opustil Velkou síň? Něco, co by mělo spojitost se mnou?" zeptala se a její váhavý a úzkostný pohled v očích, kterými se na něho dívala jasně dával znát její obavy.

„Proč se na to ptáte?" odpověděl a lehce vypnul hruď.

„No, já..." odmlčela se, „...víte, myslela jsem, že..." opět na chvíli ztratila řeč a pokoušela se najít ta správná slova, „myslela jsem, že když jste mi poslal svou myšlenku v sále..." Opět ztratila řeč. „...a pak když jste mi otevřel ty dveře a promluvil na mě, já jsem myslela, že jsem vám nějak, já nevím..." nedořekla a sklopila zrak. Ve tvářích ji hrál ruměnec a její prsty lehce mnuly látku šatů.

Severusovi na tváři pohrál drobný úsměv, ale když zvedla oči, byl pryč. „Hermiono," řekl, „...velice se vám omlouvám, pokud jsem se vás nějak svou myšlenkou dotkl nebo později svých chováním, ale musíme stále brát ohled na to, že jste má studentka a já váš profesor. Věřte mi, že za jiných okolností..." tentokrát se odmlčel Severus, zdálo se mu, že řekl víc než původně chtěl. „Myslím, že je už je nejvyšší čas, aby jste se vrátila na svou kolej," pronesl zcela bezbarvým tónem a vstal ze sofa. Nabídl jí ruku, aby jí pomohl vstát a pak šel otevřít dveře. Rozhlédl se po chodbě, než jí propustil ze svých komnat. „Dobrou noc, slečno."

„Dobrou noc, profesore," řekla a vtiskla mu rychlý polibek na tvář a utekla.

Severus ještě chvíli stál ve dveřích a sledoval vzdalující se dívku. Když mu zmizela z dohledu, zavřel dveře a zlehka si konečky prstů přejel po tváři, kde stále ještě cítil dotyk jejích hebkých rtů.

oooOOOooo

Pokud se Vám kapitola líbí, budu ráda za vaše komentáře.