41) Malý zázrak

714 24 1
                                    


41) Malý zázrak

Už to bylo pět dní, co se Hermiona probudila z kómatu, ale její paměť se stále nevrátila. Vzpomínala si pouze útržkovitě na Harryho a Rona, na jejich první ročník v Bradavicích.

Kámen jenž se Severusovi usadil na hrudi, když jej Mia nepoznala, ho stále tížil. Na jednu stranu měl radost, že je v pořádku, ale na tu druhou...

„Severusi, přestaň se chovat jako malý děcko, kterému rozbili hračku...," řekla mu u oběda Minerva McGonagallová. „Všem je nám líto, jak to dopadlo se slečnou Grangerovou, ale to přece není tvoje chyba. Nemůžeš si to do nekonečna vyčítat. Slyšel si Poppy, ona je na tom po fyzické stránce dobře a není vyloučeno, že se jí paměť nemůže vrátit. Jsi přeci Mistr Lektvarů, tak se pokus pro ni připravit nějaký lektvar, který by jí pomohl. Přeci jsi už na něčem podobném pracoval, pokud si dobře vzpomínám, ale přestaň tady chodit a rozsévat kolem sebe tvůj břitký sarkasmus a ty tvé jízlivé poznámky. Zaměř svou energii jiným směrem. Nikoho z nás už nebaví se koukat, jak...," nedopověděla, protože spílaný profesor doslova vyskočil ze svého místa a svižným krokem opustil Velkou síň.

Všichni jej sledovali, někteří nechápavě, jiní se strachem.

Ano, to bylo to, co měl začít dělat hned. Doslova vtrhl do své soukromé laboratoře a v šuplíku jednoho z pracovních stolů vyhledal svoje poznámky k výzkumu, kterému se léta věnoval. Ukončil jej, když si jeho čas vyžádala jedna krásná studentka z Nebelvíru. Vzal si všechny své poznámky a sedl si do své pracovny ke krbu. Přivolal si skleničku ohnivé whisky a horlivě si procházel záznamy a znovu se rozpomínal na všechny jeho postupy a pokusy. Nevěděl, jak dlouho tam seděl. Záda už ho bolela a skleničky ani nepočítal. Jeho unavené tělo se začalo hlásit o spánek. Promnul si kořen nosu, dopil poslední sklenku a odešel spát. Rozhodnutý hned ráno pokračovat.

Celý víkend byl zavřený v laboratoři a pracoval.

‚Tak a teď ještě osmičku doleva a nechat vychladnout,' řekl si pro sebe. Uhasil oheň pod kotlíkem a odešel na oběd.

„Severusi, jak jsi na tom s tvým výzkumem?" zeptal se Albus Brumbál, sotva dosedl na své místo u učitelského stolu.

„Věřím, že jsem hotov, ale nejprve musím provést několik testů. Jsem domluven s lékaři u Munga, že se tam dnes kolem páté hodiny zastavím s prvními vzorky."

„To jsem moc rád. Věřím, že to bude správně pracovat a pacientům to pomůže. Zejména jednomu," pronesl ředitel a významně na svého podřízeného mrknul.

„Pevně doufám, že ano," odvětil Mistr lektvarů a přijal své jídlo.

Po obědě se vrátil zpět do laboratoře. Hotový a vychlazený lektvar rozlil do připravených flakónků a řádně je označil. V půl páté si chystal poslední podklady, které si sebou chtěl vzít. Pak už jen cestovní plášť, dojít k hranicím pozemků odkud se dá přemístit, a pak rovnou do Londýna ke Sv. Mungovi.

„Dobrý den, pane," oslovila ho mladá sestra na recepci. „S čím Vám mohu pomoci, za kým jdete?"

„Dobrý den, očekává mě madam Borland, z oddělení Následků zakázaných kleteb (NZK)."

„Děkuji, pak tedy do pátého patra, chodba vlevo. Dám jim na vědomí, že jdete nahoru pane...?"

„Snape, Severus Snape."

„Pane Snapee," mile se na něho usmála recepční a rukou pokynula směrem ke schodišti ve střední části foyer.

Severus se s úklonou hlavy rozloučil a vydal se daným směrem. V pátém patře na něho u schodiště již čekal mladý lékouzelník – praktikant, který jej zavedl do kanceláře hlavní lékouzelnice oddělení na konci chodby.

Nemožné skutečnostíKde žijí příběhy. Začni objevovat