Nemožné skutečností

29) Útok na Grangerovi

29) Útok na Grangerovi

Útok byl naplánován na dnešní pátou hodinu, tak měl jen pár hodin, aby vše potřebné zařídil.

Nejprve se přemístil na své panství, na Snape Manor. Zaúkoloval skřítky, aby připravili jeho a další dvě ložnice. Aby uklidili řádně v salónu, v knihovně a jeho pracovnu, že zde stráví několik dní a ne sám. Také je poprosil o velmi decentní vánoční výzdobu, to kvůli Hermioně a do salónu ať dají vánoční strom.

Byl už nejvyšší čas se přemístit k rodičům Hermiony, aby se stihli dostat v bezpečí na jeho sídlo. K tomu bude potřebovat nějaký čas, aby jim všechno řádně vysvětlil a přinutil je s ním jít. Vůbec však neměl tušení, jak to udělá a co jim všechno řekne.

Bylo půl čtvrté, když zaklepal na jejich domovní dveře. Přišla mu otevřít paní Grangerová. Byla věrná kopie Hermiony, jen o pár let starší.

„Dobrý den, přejete si?" zeptala se žena stojící ve dveřích.

„Dobrý den, jmenuji se Severus Snape a jsem profesorem a přítelem Vaší dcery Hermiony. Mohu dál? Potřeboval bych s Vámi mluvit a zde...," rozmáchl rukama do prostoru, „ bohužel není vhodné místo."

„Promiňte, Vás možná naše dcera pozvala na vánoční svátky," bylo to spíše konstatování než otázka a ustoupila ze dveří, aby mohl vejít dál. „Prosím, pojďte dál," pokynula mu, aby vstoupil.

„Jane, kdo je to?" ozval se zpoza dveří mužský hlas.

„To je návštěva naší Mii," odvětila žena a instruovala hosta, kam má vejít.

„Dobrý den," pozdravil Severus muže sedícího u stolu s otevřenou knihou před sebou.

„Dobrý den," odpověděl pan Granger a zvedl se ze židle, aby řádně hosta přivítal.

„Nezlobte se, ale mohu vědět, kde je Hermiona, je to bohužel velmi naléhavé," sháněl se po své přítelkyni.

„Za chvilku by se měla vrátit, šla ještě do města pro nějaké drobnosti, ale počkejte, já ji zkusím zavolat telefonem," řekla paní Grangerová a odešla do vedlejší místnosti.

„Promiňte, nepředstavil jsem se, jmenuji se Severus Snape a jsem profesorem a přítelem vaší dcery."

„Já jsem Paul Granger," představil se pán domu a přijal nabízenou pravici. „Prosím, posaďte se," pokynul na jednu ze židlí u stolu.

V tom se vrátila paní domu. „Mia tu bude hned, už je na cestě domů. Mohu vám něco nabídnout? Kávu, čaj nebo něco jiného?"

„Kávu prosím."

„Mohu vědět," začal pan Granger, „vy jste ten host naší Mii, chápu to dobře?" ujišťoval se.

„Pokud nepozvala také někoho jiného, tak ano. Ale věřte mi, že si jejího pozvání velmi vážím. Posledních několik let jsem vánoční svátky neslavil, tak jak by se asi mělo. A vaše dcera mi chce ukázat, že to jde i lépe."

„Říkal jste, že jste její profesor...," nedořekl, protože byli přerušeni Hermioniným příchodem.

„Ahoj, jsem tady," ozval se z chodby jásavý hlas Hermiony. Za malou chviličku už vcházela do obývacího pokoje za ostatními. „Severusi, už jsi tady," řekla zvesela a objala ho na uvítanou. Její rodiče jen nevěřícně přihlíželi této podívané.

„Hermiono," řekl něžně a i on ji pevně objal. „Můžeme si na chviličku někde v soukromí promluvit," pošeptal jí do ucha, „je to moc důležité a naléhavé."