Nemožné skutečností

16) Útok na Ministerstvo - druhá část

16) Útok na Ministerstvo – druhá část

Severus se zrovna přibližoval k levé chodbě, když se z jejích útrob ozývaly stále se přibližující kroky. Rychle poslal kletby na mladé stoupence Lorda Voldemorta, kteří útočili na Hermionu, Rona a Angelinu. Jak si hned všiml, zatím všichni tři stáli na nohou a nevypadali, že by měli nějaká zranění. Zřejmě je jejich štít opravdu účinný. Jak se dostal do jejich blízkosti, zavolal na Hermionu:

„Vypadněte odtamtud, hned!"

Hermiona okamžitě uvolnila štít. Chytla Rona za ruku a táhla ho z chodby ven. Angelina byla hned za nimi. Sotva se dostali ven, Severus rychle zaštítil vchod do chodby a skryl se do výklenku. Nechtěl aby, ho Lucuis viděl.

„Hermiono, jsi v pořádku?" vzal ji za ruku a prohlédl si ji od hlavy až k patě.

Ona jen němě přikývla a na okamžik se k němu přitiskla. Objal ji, lehce ji políbil na čelo a pak jen rychle řekl: „Musím jít, nechci aby mě viděli, nebylo by to dobré!" a byl pryč.

„Hermiono, co ..." hlesl Ron a jen zíral s otevřenýma očima na záda mizejícího profesora, „...co to proboha mělo být?"

Odpovědět už mu nestačila, protože se v chodbě objevil Lucius a s ním další Smrtijedi. Rychle na ně začali posílat své kletby, aby jim zabránili v úniku. V tu chvíli se Angeliino tělo vzneslo do vzduchu a byla kouzlem odmrštěna až k pultu recepce, kde zůstala nehybně ležet. Ron s Hermionou se dali na ústup a připojili se k Georgovi a Leemu. Cestou ještě Angeliino tělo odtáhli do výklenku k Fredovi, který se už probral z bezvědomí. Padma u něho stále byla a snažila se mu zacelovat rány.

To se už začínali vracet Bystrozoři, kteří byli zasahovat při klamném útoky. Lucius s ostatními se probili do haly a hned se začali přemisťovat pryč.

Bylo po boji!

Bystrozoři, kteří se vrátili začali sbírat mladé Smrtijedy a odváděli je do výslechových cel, ti kteří potřebovali ošetření, byli dopraveni ke Sv. Mungovi.

George s spolu Leem, vzali mezi sebe Freda a přemístili se s ním k branám Bradavic, pak se postupně vraceli pro ostatní členy BA, kteří neměli oprávnění k přemisťování. Lee podpíral zraněného Nevilla a George si odnášel jeho malou sestřičku, která v té době už byla v bezvědomí, ale stále měla slabý puls. Angelina byla také v bezvědomí a měla silný otřes mozku, jinak žádné krvácející zranění. Ostatní členové byli celkem v pořádku, až na drobné oděrky nebo modřiny.

Před cestou ke hradu si rozdělili raněné mezi sebe. Ron s Harrym se střídali o Ginny, George nesl Angelinu, Terry a Oliver podpírali Nevilla, který měl hlubokou řeznou ránu přes celé pravé stehno a na další dvě na lýtku. Lee podpíral Freda a po jeho boku se stále držela Padma. Ostatní šli, spíše klopýtali vyčerpáním, sami.

Sotva dorazili k hlavním dveřím, už na ně čekal Brumbál s Poppy a Minervou. Madam Pomfreyová rychle prohlédla raněné a nechala je odnést na ošetřovnu. Ostatní se měli shromáždit ve Velké síni a počkat tam.

oooOOOooo

Mezi tím byl Severus povolán k Temnému Pánovi, aby připravil hojivé lektvary pro jejich zraněné.

„SSSeverusssi," zasyčel Voldemort, „...zzzjissstíššš mi, kam ukryli to zzzrcccadlo, rozzzumíššš!"

„Ano, můj pane...," sklopil zrak k zemi, „...už mohu odejít, některé lektvary trvají delší čas, aby vaši věrní ...," neodpověděl. Do místnosti vstoupil Lucius a Temný Pán Severuse okamžitě propustil.

oooOOOooo

Nejhůře ze všech zraněných na tom byla Ginny, měla mnoho vnitřních zranění a byla velmi slabá. Fred a Nevill, kteří měli řezné rány dostali hojivé masti, dokrvovací lektvary a zůstali také na ošetřovně. Poppy jim řekla, že pokud bude vše v pořádku, zítra je propustí. Angelina měla silný otřes mozku, ale na ošetřovně se probrala. Měla velkou bouli na hlavě, ale jinak žádné další zranění. Poppy si ji tam stejně nechá pár dní na pozorování. Otřes mozku není legrace.

Brumbál s Minervou se šli nejprve podívat na zraněné a zjistit od madam Pomfreyové, jak to s nimi vypadá. Pak se odebrali zpět do Velké síně za ostatními.

„Mohl by mi někdo," řekl Brumbál a otočil se na ‚zlaté trio', „...vysvětlit, co jste to, pro Merlina, vyváděli. Kdo Vám dal svolení k tomuto bláznivému kroku!"

„Nemůžete si bez dovolení odejít, jsme za Vás zodpovědní," dodala Minerva a očima přejela každého z nich. „Jste stále naši studenti, alespoň většina z Vás," rychle doplnila, když se George a Lee chtěli bránit.

„Ale kdybychom tam nešli," hned oponoval Harry a ostatní jen souhlasně přikyvovali hlavami, „... tak by Voldemort měl teď to zrcadlo a ..." vztyčil se do své plné výšky, „... členové Řádu mohli být mrtví."

Brumbál se jen podíval do jeho očí, věděl co v nich je, věděl, že částečně měl Harry i pravdu, ale přesto musel zakročit. „Vy kteří jste už dostudovali, jsem nucen vám odebrat možnost volného vstupu do Bradavic a vy ostatní," odmlčel se, „dvacet bodů za každého z vás z vaší koleje," dořekl a odešel.

Minerva jen nevěřícně otevřela oči i ústa dokořán, nečekala, že tohle Brumbál udělá. Po chvilce, než se profesorka McGonagallová dala dohromady je poslala všechny na své koleje a ostatní domů.

Když se Severus v noci vrátil od Voldemorta, šel hned za Brumbálem. Řekl mu, jak byl jeho Pán vzteky bez sebe, že se Luciusovi nepodařilo zrcadlo získat, a že jej Voldemort mučil tak dlouho, dokud Lucius neupadl do bezvědomí.

Měl také velmi znepokojující informace.

Temný Pán hned poté svolal zbylé Smrtijedy a nakázal jim, že musejí být velmi obezřetní a pokud by viděli někde o samotě slečnu Grangerovou nebo mladého pana Weasleyho, aby je okamžitě přinesli k jeho nohám. Byl velmi zklamán, že mu Potter a jeho kamarádíčkové překazili plány a tohle měla být jeho pomsta. Chtěl Pottera oddělit od jeho přátel a donutit ho tak udělat nerozvážné kroky, které by jej přivedli přímo k němu.

Cestou od ředitele měl Severus velké nutkání přeci jen Hermionu zkontrolovat. Šel tedy do jejího pokoje. Věděl, že jako Primuska jej má sama pro sebe a tudíž ho nikdo další neuvidí. Ležela na posteli, její hnědé vlnité vlasy rozprostřené po polštáři a její bělostná pleť zářila ve svitu měsíce, který pronikal oknem přímo k jejímu lůžku. Posadil se vedle ní na pelest a jen ji sledoval.

„Jsi tak nádherná...," pronesl šeptem a zlehka ji pohladil po tváři, „...nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo. Jsi po velmi dlouhé době někdo, kdo pro mě znamená víc než můj život. Bojím se toho, bojím se citů, které ve mně zahořeli k tobě. Bojím se o tebe," řekl a dal jí něžný polibek na tvář. Hermiona otočila hlavu k němu, ale stále spala. Položil ji rudou růži na stolek u postele s psaním, aby se u něho druhý den po snídani zastavila, že s ní potřebuje mluvit a odešel. 

oooOOOooo

Tak první bitva je za námi a první projevené city Severuse i Hermiony také. Co tomu říkáte, líbí se Vám to? Pokud ano, budu ráda za vaše komentáře.

Chci poděkovat zdkurkova a Agnes-ka159 za jejich komentáře a pevně doufám, že se jim pokračování líbí.