Nemožné skutečností

26) Rozhovor s Dracem

26) Rozhovor s Dracem

Byla neděla a Hermionu probudilo lehké šimrání na tváři. Pomalu otevírala oči a snažila se přivyknout na denní světlo.

„Dobré ráno," pošeptal sametový hlas, snad aby ji moc nevyděsil. Byla roztomilá, když se probírala ze spánku. Oči stále ještě zavřené, tvář uvolněná, líčka růžová a rty... přímo k nakousnutí, spíše k políbení. Pomyslel si a jal se konat, když jej předstihla a přitáhla si jeho hlavu k polibku ona.

„Dobré ráááno," protáhla stále ještě ospale, když se jejich rty oddálily. „Ani nevím, kdy jsi přišel. Byla jsem moc unavená, omlouvám se," řekla kajícně a opět spojila jejich rty do něžného, ale vroucího polibku.

„Asi chvilku potom, co jsi usnula, měla jsi ještě vlhké vlasy, když jsem si k tobě lehal. Myslím, že by jsme měli jít na snídani, nebo na tebe sešlou hledací kouzlo," pohladil ji po tváři a zvedl se z postele.

„Když mně se ještě nechce," zavrněla a rukou poklepala na místo, ze kterého právě vstal.

„Ne, ne," zakroutil hlavou a pozvedl koutky úst k drobnému úsměvu. „Ale jestli chceš, tak zůstaň ležet, já jim řeknu, že ještě spíš," popíchl ji. Bylo jí jasné, že to neudělá, ale také věděla, že má pravdu. Ginny už určitě klukům řekla, že nespala v pokoji, ale na co se vymluvit, kde by měla přes noc být... Musí si něco vymyslet.

„Severusi, co mám říct klukům?" zeptala se, když se oblékali.

„Jak to myslíš?" koukal na ní překvapeně. Napadlo ho, jestli jim přece jen nechce o nich říct. Ne, že by mu vadilo se k ní veřejně přihlásit, ale stále je jeho studentka a on by nerad čelil obvinění před kouzelnickým senátem.

Viděla ten náznak zděšení v jeho tváři, sice jen na okamžik, ale byl tam. „Myslím o tom, kde jsem v noci spala. Je tu někde nějaká tajná místnost nebo tak, že by jsi mně tam třeba našel?" zkoušela svoje štěstí.

Severus se od srdce zasmál, takhle ho ještě neviděla a neslyšela.

„Je tu něco k smíchu," na oko naštvaně pronesla a založila si ruce pod prsa.

Přešel k ní a pevně ji objal kolem pasu a pak se s ní přemístil do sklepení. „Myslíš něco takového?" zašklebil se.

Rozhlížela se po sklepní místnosti. Byla dost ponurá, chladná a páchla tu zatuchlina.

„Kde to jsme?"

„To byla otcova mučírna, sem si vodil zajatce Temného Pána, a pak je tu s ostatními Smrtijedy vyslýchali."

Otřásla se, nevěděla jestli víc tím hnusem, co se tu musel konat nebo tím chladem, který tam byl. Znovu ji pevně objal a přemístil se s ní do laboratoře. Byla sice taky ve sklepení, ale podstatně výš. Sotva se tam objevili, zažehl se oheň v krbu a rozhořely se svíce.

„A tady se ti líbí?" věděl, že má ráda laboratoře a ráda pracuje na lektvarech. Vždyť vlastně příprava lektvarů je svedla dohromady.

Byla okouzlena místem, které se před ní ve svitu svíček odkrývalo. „Je to tu kouzelné," hlesla.

„Ano, měl jsem to tu moc rád," řekl a hlas se mu znatelně chvěl. Jako dítě zde s matkou trávil hodně času. To ona ho přivedla k lásce k lektvarům. Ona ho zasvěcovala do tajů bylin, minerálů a ostatních přísad, které jsou k výrobě lektvarů potřeba.

„Už nemáš?" otočila se na něho. Stála kousek opodál a prohlížela si všechny kotlíky, míchátka, vařečky, zkumavky a další vybavení.