Nemožné skutečností

23) Draco

23) Draco

„To mělo znamenat, co?" zopakoval Severus Dracovi přímo do ucha.

„To co jsem řekl," zasípal Draco a v Sevrusovi se zvedla vlna vzteku. Opět Draca více přitiskl na dveře, a ten jen stěží mohl dýchat.

„Nevím, jak jsi přišel k těm závěrům," a z jeho slov přímo odkapával jed, kterým by toho blonďatého opovážlivce nejraději otrávil, „ale ubezpečuju tě, že jestli se jí ještě jednou dotkneš nebo jen se na ní křivě podíváš, budeš toho víc než jen litovat. A to, že jsi můj kmotřenec, ti nepomůže!" šeptal výhružně a hleděl Dracovi zpříma do očí. Severus poté povolil své sevření a mladíka pustil na zem. Ten se jen svezl po veřeji dveří a chytil se za krk.

„Co by asi na tohle řekl Temný Pán?" zaskřípal, hledaje svůj hlas.

„Nevím čemu?" pronesl Severus, který nadále stál nad mladíkem jako Bůh pomsty.

„Že se taháš s mudlovskou šmejdkou, ještě k tomu s Potterovou nejlepší kamarádkou!"

„Ještě jednou," namířil vedoucí Zmijozelu svou hůlku na mladíka, „přede mnou vyslov ‚mudlovská šmejdka' a do konce života nepromluvíš jedinou hlásku, to ti slibuju!" zavrčel Severus. „A pokud jde o slečnu Grangerovou," odmlčel se a hledal ta správná slova, „náš vztah je čistě profesionální, ona zde pracuje na projektu pro Brumbála a já na ní musím dohlížet. To je vše!"

„A ty zamilovaný pohledy a tohle tvoje jednání, kmotříčku, o tom moc nesvědčí!"

„Nevím o čem mluvíš," zašeptal Severus a jen stěží ovládal svůj vztek.

„Chováš se jako zamilovanej puberťák, ještě by stačilo, aby Grangerová pískla a ty už poletíš," řekl blonďák a upravoval svůj hábit.

„Za to ty se chováš, jako pravý syn svého otce!" zasyčel Severus.

„Kde si myslíš, že jednou skončíš, s tímhle jednáním?"

„Jako věrný Temného Pána a s otcovými konexemi někde hodně vysoko," pohrdavě pronesl a zaujal malfoyovské postavení s vypnutou hrudí a vztyčenou hlavou.

„A z výšky se padá hodně hluboko a hodně tvrdě, pamatuj si to! Temný Pán a ani tvůj otec tu nebudou věčně, a pak se budeš opírat o koho? Uvažuj o tom!"

„Do té doby se postavím na vlastní nohy a udělám si svou základnu, která mi bude posluhovat!"

„To jsi už nadobro tak ztracený, že nevidíš dál, než na špičku svého nosu? Já jsem si myslel, že jsi chytřejší než tvůj otec."

„Nevím o čem mluvíš? Můj otec má postavení a moc..."

„Tvůj otec je ten poslední, kterému Temný Pán věří, proč si myslíš, že mu tvůj otec tak slepě naslouchá?" skočil mu do řeči Severus.

Draco jen pokrčil rameny.

„Tu moc, o které mluvíš, má Temný Pán nad tvým otcem, a ten jen slepě poslouchá jeho příkazy. Peníze z vašeho rodového jmění rychle ubývají, nebude dlouho trvat a budete na mizině. Z čeho si myslíš, že jsou všechny honosné recepce, které Pán pořádá. Z čeho si myslíš, že jsou nakoupeny všechny ty ingredience do složitých lektvarů, které pro Pána vařím, jen proto, aby byli jeho nohsledi spokojeni se svými ovcemi, které týrají, znásilňují a dělají s nimi i mnohem horší zvěrstva než si umíš představit."

Dracova tvář pomalu sinala a Severus jen doufal, že si tohle všechno vezme k srdci a pokusí se ještě obrátit na správnou cestu. I jemu samému běhal mráz po zádech, když si vzpomněl na pár takových akcí, kterým musel být přítomen. Na konci to byl většinou on, kdo odklízel kusy těl mladých dívek a žen, s kterými se jeho ‚společníci' bavili. Pokud to některé z nich přežily, on sám na ně raději seslal Avadu, než by je nechal trpět. Bylo mu zle ze sebe sama. Pevně zavřel oči a snažil se tyhle hrozné vzpomínky upozadit v mysli. Kdyby jen mohl těm dívkám pomoci, ale nešlo to. Selhal! Selhal a sám si to nikdy neodpustí. A teď měl Hermionu, kterou mu tenhle malý zmetek málem stejně ohavně ‚zničil'. Zničil by její čistou duši a tělo. Opět v něm narůstala vlna vzteku a nenávisti.