Nemožné skutečností

44) Smrt si je našla - první část

44) Smrt si je našla - první část

Od jejich příjezdu na Grange uběhly už dva týdny. Severus s Hermionou spolu trávili tolik času, kolik jim její rodina a hlavně malá Cassie dopřála. Kromě malých zrníček vzpomínek z jejich společné minulosti, žádný velký posun v navrácení nenastal. Na co se ji však povedlo vzpomenout, bylo celé její dětství a všechny zážitky, které prožila se svou rodinou.

Hodně jí v tom pomohl právě pobyt na rodovém sídle.

Severus byl přesvědčen, že vzpomínky na jejich společnou minulost se nevrací ze dvou důvodů. První byl, že ji Lucius během jejího věznění vzpomínky vymazal, čemu by odpovídaly ty světelné záblesky, které jí způsobovaly bolesti hlavy. Nebo je ve své mysli zablokovala, aby se k nim nikdo nedostal a nemohl je použít proti němu u Temného Pána. Tuhle variantu bylo možné zjistit pouze při hloubkové Legilimency.

„Sevie, že se s námi půjdeš vykoupat k jezeru?" přiběhla k němu malá Cassie a vyškrábala se mu na klín.

„Hm, možná odpoledne, ano?" pevně ji chytil, aby neupadla.

„A proč né hned?"

„Protože si potřebuju s Hermionou o něčem důležitém promluvit a chci ji vzít do města na oběd, ale pššš...," dal jí ukazovák přes pusinku, „... je to překvapení."

„Já umím mlčet," řekla s vážnou tváří a seskočila na zem. „...ale odpoledne si půjdeme zaplavat k jezeru, platí?"

„Platí," usmál se a pohladil jí po vláskách. Zvedl se z křesla na terase, do kterého se usadil hned po snídani, aby měl klid na přemýšlení. Šel najít Hermionu, aby si s ní promluvil o možném použití Legilimency. Našel ji sedět v zimní zahradě s učebnicí Arithmency.

„Stále s hlavou v knížkách," řekl a ona s vyjeknutím ohlédla na svého rušitele. „Myslíš, že bychom si mohli promluvit?" přešel k ní a posadil se do druhého křesla vedle ní.

„Může to chvilku počkat, potřebovala bych si dočíst ještě tuhle část," ukázala na přibližně deset stránek z učebnice. „I když se mi paměť pomalu vrací, stále mám v učení co dohánět. Ještě, že mi ředitel posunul ročníkové zkoušky až nakonec prázdnin. Stejně se obávám, že se nestihnu všechno doučit," posteskla si.

„Hermiono, s tvými vědomostmi, i po té amnézii, bys mohla okamžitě skládat OVCE," přisvědčil a vzal ji za ruku. „Máš mnohem lepší vědomosti, než tvoji spolužáci, ale pokud si myslíš, že to potřebuješ prostudovat... nebude ti vadit, když tady zůstanu s tebou?"

„Pokud budete potichu, pane profesore," usmála se na něho. Po těch dvou týdnech se její vzpomínky na ně nevrátily, ale přesto jeho každodenní blízkost a vstřícnost, jí dodávaly odvahu na občasné flirtování s ním.

Jen se usmál, políbil ji na ruku, kterou držel ve své, a pak si vzal jednu z jejích knih, které ležely před nimi na stolku. Přičaroval tác s čajem, džusem a sušenkami. Opřel se pohodlně do křesílka a začetl se do knihy.

Po téměř hodině tichého čtení se k němu otočila. „O čem jsi se mnou chtěl mluvit?"

Zaklapl knihu a věnoval jí svou plnou pozornost. „Hermiono, přemýšlel jsem a napadlo mě, že možná to, proč si nemůžeš vzpomenout na nic, co se týká nás dvou, má několik možností," přikývla v pochopení a on pokračoval. „Jednou z nich je možné vymazání nebo změna paměti, kterou mohl udělat Lucius Malfoy v době tvého uvěznění. Tomu by nasvědčovala ta ostrá bolest a záblesky světla, které jsi měla na Snape Manor. Ale nemuselo to být tím. Jen si to myslím. Další možností je to, že jsi třeba sama zablokovala myšlenky na nás, aby jsi mě ochránila. Existuje možnost, jak se o tom přesvědčit, ale ...," odmlčel se a upřeně ji sledoval. Ve tváři měla stále stejný výraz. Jen v jejích očích jakoby zahlédl známky pochopení.