Nemožné skutečností

6) Odpoledne s přáteli

6) Odpoledne s přáteli

„Ahoj kluci," pozdravila je s úsměvem na rtech. „Co máte v plánu na odpoledne? "

„Proč?" vrátil jí Harry otázkou. „Ty nebudeš odpoledne v laborce?"

„Ne," odpověděla stručně a nandala si jídlo na talíř. „Mohli by jsme společně něco podniknout. Co třeba procházku k jezeru? Dneska je opravdu krásný den," pronesla a očima pohlédla na okouzlený strop Velké síně. Byl blankytně modrý.

„Ho, to by byho fajn," zahuhlal Ron s plnými ústy.

„Ty se opravdu nezměníš, Ronalde!" pokárala ho Hermiona. „Kolikrát jsem ti říkala, že nemáš mluvit s plnou pusou!"

„Je to nechutný!" ušklíbla se Ginny, která si právě sedala vedle svého bratra. „Tak co máte v plánu na odpoledne? Jdeš zase ke Snapeovi, Mio?" vyptávala se.

„Ne, nejdu. Navrhla jsem klukům, že by jsme mohli jít k jezeru. A co ty? Nešla by jsi s námi?"

„To by bylo fajn, ale raději se ještě domluvím s Deanem," pronesla a pustila se do jídla.

Po obědě se přece jen všichni, připojil se k nim i Neville, vydali dolů po Bradavických pozemcích až k jezeru. Hermiona vyčarovala deku, kterou kluci rozložili nedaleko břehu a všichni se na ní uvelebili. Povídali si o všem možné, plánovali, rozmýšleli nové strategie na Famfrpál a samozřejmě se vyptávali Hermiony na Snapea. Neřekla nic o tom, co se včera v noci stalo, a ani žádnou z jeho trefných poznámek, kterými očastoval své kolegy a některé studenty.

Strávili společně krásné odpoledne. Užívali si jednoho z posledních teplých zářijových dnů.

Den se pomalu chýlil ke svému konci, a tak se odebrali zpět do hradu a do své věže.

Hermiona byla zkontrolovat Křivonožku a dala si rychlou sprchu. A protože byla neděle a studenti nemuseli nosit školní uniformy, převlékla se do svých nových světle zelených šatů, které si sebou přivezla, a k nim si vzala páskové střevíčky na podpatku ve stejné barvě. Vlasy si stáhla do francouzského uzlu a nechala jen pár volných pramenů podél obličeje. Ještě zkontrolovala svůj obraz v zrcadle a vypravila se do společenské místnosti, kde už na ní kluci a Ginny čekali, aby se společně vydali na večeři.

„No téééda," zahřímal Ron na celou místnost, „ sluší ti to, Mio!"

Na to se celá parta otočila ke schodům, po kterých pomalu scházela. Připadala si jako princezna.

„No páni," přidal si i Harry, „jsi vážně kočka!" doplnil a šel jí naproti, aby jí podal ruku a pomohl z těch posledních schodů. Pak ji lehce objal a vtisknul jí polibek na tvář.

„No kámo..." ozval se Ron a jal se Hermionu také obejmout a políbit.

„Vážně ti to moc sluší, Hermiono," přisadil si i Neville.

Ta se jen červenala a přijímala od kluků polibky na tváře. „To už stačí," usmála a jemně šťouchla do kluků, „měli by jsme jít, nebo na nás nic nezůstane."

Když dorazili do Velké síně, posadili se ke svému stolu. Hermioniny oči se hned vypravili na průzkum po sálu, zda si všiml i někdo jiný její vizáže.

Ucítila na sobě dva upřené pohledy. Jeden od Zmijozelského stolu a druhý z opačného konce síně – od profesorů. Nejprve se podívala ke Zmijozelu. Draco na ní jen jemně kývl hlavou, a pak se pohledem vrátil k Pansy, která Hermionu nenávistně propichovala očima. ‚Ještě štěstí, že se pohledem nevraždí. Asi bych už byla mrtvá,' pomyslela si.

Pak se podívala k profesorskému stolu a očima vyhledala Severuse. Jejich pohled se na okamžik střetl a on jí poslal svou myšlenku – ‚Sluší Vám to! Prosím, mohla by jste po večeři přijít ke mně, potřeboval bych s vámi mluvit.'

Věnovala mu slabý úsměv a na souhlas lehce kývla hlavou, pak už jen cítila, jak jí tváře začínají žhnout a červenat. Sklopila zrak.

oooOOOooo

Pokud se Vám kapitola líbí, budu ráda za vaše komentáře.