Nemožné skutečností

9) Schůzka Smrtijedů

9) Schůzka Smrtijedů

Byla středa večer. Hermiona byla v laboratoři a pracovala na lektvarech pro Řád. Severus stále pokračoval ve svém výzkumu, už se zdálo, že poslední varianta jeho lektvaru bude mít potěšující výsledky, barva i konzistence lektvaru se zdály být v pořádku, ale výsledné testy opět neprokázaly správné účinky na potlačení Cruciatu, tak jak si to Severus představoval. Ano, bylo tam již určité potlačení citlivosti měkkých tkání, ale stále to nebylo ono. Nebyly to dostatečné výsledky, které by Severus rád viděl. Chtěl nejen potlačit tyto příznaky, ale především potlačit následky Cruciatu na činnost mozku a na potlačení ztráty paměti. A toho stále nemohl dosáhnout.

Trávil hodně času nad aritmetickými výpočty jednotlivých ingrediencí a na přesnostech počtu a směru míchání lektvaru. Byl to velmi složitý postup a on tomu věnoval téměř veškerý volný čas během posledních několika let a především letních prázdnin, neustal v tom ani nyní. Bylo to jeho hlavní prioritou. Bohužel si nemohl dovolit přestat s výukou studentů. A to hned ze dvou důvodů. Prvním z nich byla výuka studentů, za něž dostával těch pár Galeonů, jež potřeboval na nákup dalších přísad, a pak tím hlavním důvodem bylo, že dal Brumbálovi nezrušitelný slib ohledně jeho práce – získávání potřebných informací – pro Řád. Od doby, kdy Voldemort znovu povstal, byl často povolán k Temnému Pánovi.

Zrovna přidával do kotlíku krájenou Mandragoru, když jeho levým předloktím projela ostrá bolest. Zasyčel a upustil prkénko s přísadou a nůž na zem. Mandragora se rozsypala po podlaze téměř celé laboratoře...

Severus se pevně chytil za předloktí a podíval se na Hermionu. Ta se hned otočila a bylo jí jasné, která bije. Přiskočila k němu a uhasila oheň pod jeho kotlíkem. Upřela své oříškové oči na jeho bolestnou grimasou zkřivenou tvář. „Hermiono, prosím, až dokončíte lektvary, zajděte za Brumbálem a řekněte mu, že si mě Pán zavolal, a že má velmi mizernou náladu. Zřejmě opět nevyšly jeho plány. Jakmile se vrátím, zajdu za ním. Teď musím jít," než bys řekl famfrpál, opustil laboratoř.

Hermiona za ním vyběhla, stihla jen zavolat: „Hodně štěstí, pane!"

Severus se ve dveřích otočil a koutky jeho úst se zvedly nahoru v náznaku lehkého úsměvu. Pak už se dveře s cvaknutím zámku zavřely.

Severus se přemístil na shromáždění Smrtijedů. Konalo se ve velkém sále na panství Temného Pána. Byl to starý Cisterciácký klášter uprostřed hlubokých lesů. Byl opatřen snad všemi ochrannými kouzly Temné Magie. Měl několik sklepních podlaží, kde byly vězeňské kobky a mučírny. Sklepení bylo vlhké a zatuchlé. Zdržovali se tam pouze ti Smrtijedi, kteří měli dozor nebo vyslýchali vězně. Nadzemní část byla tvořena hlavní budovou a dvěma postranními křídly. V hlavní budově tvořilo celé přízemí foyer s ústředním schodištěm, které v mezipatře bylo rozděleno na dvě užší schodiště do prvního patra, kde byla rozsáhlá knihovna, studovna a dva čajové salónky. V druhém patře měl své soukromé komnaty Temný Pán a jeho had Nagini. V podkroví byli pokoje domácích skřítků. V levém křídle zřídil Temný Pán Severusovi laboratoř, sklad přísad a příruční knihovnu pro lektvaristu, včetně pokoje. V druhém patře nad laboratoří byly sály, které sloužily Temnému Pánovi k výslechům nebo naopak k pořádání Smrtijedských slavností a plesů. Celé pravé křídlo bylo věnováno jeho věrným, kde měl každý z nich své pokoje. Převážně se tam zdržovali ti, kteří neměli svá sídla, jako Lestrangeovi, sourozenci Carrowovi, Dolohov, Avery a další.

Smrtijedi se postupně přemisťovali a utvářeli půlkruh před stupínkem, na němž stál honosný trůn Temného Pána. Severus zaujal své místo po pravici Voldemorta a Lucius Malfoy po jeho levici. Sám Temný Pán stále ještě nedorazil. Smrtijedi začínali být velmi nervózní. Nikdy se nestalo, že by se jejich Pán tak dlouho opozdil. Bylo to téměř půl hodiny, než dorazil sám Voldemort. V jeho těsné blízkosti se držel Nagini, jež se vznášel ve svém ochranném vaku.