Nemožné skutečností

32) Pravda

32) Pravda

Poslední členové rodiny Grangerových dorazili během odpoledne. Postupně se seznámili se Severusem. Nikdo se nezdržel nijakých komentářů na jejich adresu, což jej velmi překvapilo a dá se říci, že uklidnilo.

Vždycky toužil po rodině, mít někoho s kým by se mohl dělit o své starosti i radosti, kde by věděl, že je vítaný a chtěný pro sebe samého. Ne pro umění lektvarů nebo donášení informací. Nebo dokonce proto, že je jedním z mnoha poslušných služebníků. I tohle mu vyvstalo v paměti, když se rozhlížel po všech přítomných u večeře.

Panovala zde velmi příjemná atmosféra. Všichni se navzájem bavili, sdělovali si své zážitky z dob, kdy se neviděli. Dokonce i on sám se zapojil do hovoru, zejména se strýcem Richardem, který jakožto černá ovce rodiny zůstával stále svobodný. Skoro všichni si jej proto dobírali. On stále tvrdil, že mu naprostá svoboda vyhovuje. Nikdo ho prý nerozptyluje od jeho věděcké práce (byl botanikem v jedné z největších anglických botanických zahrad v Glasgow ve Skotsku a byl na to patřičně hrdý). V tom mu Severus nejprve pilně přizvukoval, než do něho jeho drahá polovička dost nelibě šťouchla loktem a zamračila se na něho. Což u ostatních vedlo k patřičné odezvě, a to mohutné salvě smíchu.

„Byl to kouzelný večer," řekl Severus Mie, když se ukládali k spánku. „Máš závidění hodnou rodinu. Já takové zázemí neměl," zesmutněl a Hermina se k němu už v posteli přivinula a pohladila ho po tváři.

„Teď už je to také tvoje rodina. Sice ještě ne formálně, ale mají tě rádi, věř mi!" řekla, dívaje se mu stále do očí.

„Ani nevíš, co to pro mě je..."

„Pššš," položila mu ukazováček na rty, „už budeme spát. Jsem docela unavená a jak znám malou Cassie, tak nás přijde brzo ráno vzbudit, abychom s ní šli sáňkovat nebo stavět sněhuláka," pousmála se a položila si hlavu na jeho rameno.

„To snad..."

„Uvidíš," odvětila už v polospánku. Políbil ji do vlasů a pevněji ji k sobě přivinul. Zabořil svou hlavu do polštáře a za chvíli také usnul.

„Mainee," skočila malá Cassie k nim do postele. „Mainee, Sevie, vstávejte!" začala je oba lochtat a šťouchat.

„Cassie, ne...," chtěla ji Hermina zabránit, aby Severuse chytila za nos. „Nech Seva spát," řekla potichu a chytila malou za ruku, kterou se právě natahovala k jeho obličeji.

„Ty malá ďáblice," zasyčel Severus potichu a zvedl malou do vzduchu. „My chceme ještě spát," řekl přísně a zamračil se na ní.

Malá se smála a vřískala, když jí Severus nadhazoval a třásl s ní ve vzduchu.

„Severusi, prosím, už jí nech," snažila se jejich ranní dovádění ukončit Hermiona a sedla si na posteli. Severus tedy malou posadil mezi ně a otočil se na bok čelem k nim.

„Sevie, půjdeš si se mnou po snídani hrát ven?" zeptalo se ho to malé stvoření, které, ač si to musel nerad přiznat, mu nějak přirostlo k srdci. Strávili spolu včera sotva pár hodin, ale dokázala si ho získat. Snad to bylo tím, že z ní hned při první kontaktu vycítil závan magie, nebo to bylo tím vším, co se kolem něho, během včerejšího dne, dělo. To vřelé přijetí celé její rodiny a to pochopení, akceptování jejich vztahu i přes velký věkový rozdíl... Nevěděl.

Malá, poté co ji Severus slíbil, že s ní spolu s Hermionou půjdou ven, odešla z jejich ložnice.

Severus si ještě na chvilku svou lásku přitáhl do svého náručí a užíval si její blízkosti. Pak, ale Hermiona vstala a odešla do koupelny se upravit. Během několika minut ji následoval.