Nemožné skutečností

39) Hermiona

39) Hermiona

kapitola 15+, možná i 18+ - mučení atd.

„Poppy, jak to vypadá?" zeptal se ustaraně ředitel Bradavické školy čar a kouzel své podřízené.

„Je to pořád stejné, Albusi," řekla smutně a zadívala se na bledou dívku s kaštanovými vlasy, která nehybně ležela na lůžku. „Už je to téměř tři měsíce a ona je stále v kómatu. Pokud se neprobere do konce školního roku, což je za necelý měsíc, budeme ji muset přemístit ke Sv. Mungovi. Já na podobné případy nejsem zařízená. Už to, že je tady takovou dobu, je neuvážené. Měli jsme ji přemístit hned po prvních týdnech, kdy se zcela stabilizovala."

„Viděla jsi Severuse, byl úplně nepříčetný, když jsme to jen zmínili... velmi mu na té dívce záleží a chce ji mít blízko sebe. A vzhledem k tomu všemu... Lily a to ostatní, co následovalo... je toho na něj příliš. Žel Merlinovi, ještě stále není konec... mám takové tušení, že to nejhorší ho ještě čeká. Nemůžu mu vzít to jediné, co ho drží pohromadě, Poppy."

„Ano, vím. Sám se mi přiznal, že tu dívku miluje. A v jeho případě je to učiněný zázrak, že potkal někoho, kvůli komu je ochotný tohle všechno podstupovat."

„Svatá pravda. Hermiona je pro něho ta pravá. Je stejně inteligentní a své vrstevníky v mnohém převyšuje, stejně jako svého času Severus. Je stejně silná a dokáže mu být rovnocenným partnerem."

„Já budu muset jít, mám nějaké jednání na Ministerstvu, kdyby se cokoliv změnilo, dej mi, prosím, hned vědět."

„To je samozřejmé, Albusi," odpověděla léčitelka a ředitel odešel. Ona sama ještě chvilku pozorovala dívku na lůžku, a pak s hlubokým povzdechem ji také opustila.

oooOOOooo

„Tak jak se má, má malá mudlovská šmejdka?" zašklebil se Lucius Malfoy a postavil se k spoře oděné dívce schoulené v rohu místnosti.

Dívka ani neotočí hlavu a jen zhnuseně odfrkne.

„Tak ty jsi mě neslyšela? Na něco jsem se tě ptal, ty špíno!" kopne ji do pokrčených nohou. „Vstaň!"

Dívka se po úderu chytí za bolavé holeně, které si pomalu přejíždí svýma rukama.

„Tak vstaň, povídám!" křikne znovu a za vlasy ji zvedá na kolena. Pak prudkým pohybem ruky ji zvrátí hlavu, aby jí viděl do tváře. Je úplně bez výrazu. Jen její stále vzdorný pohled v očích, je jediné, co může vidět.

„Ještě pořád mi neodpovíš?!" opět prudce zatáhne za vlasy, které stále drží ve své levé dlani.

Žádná odpověď.

Tupá rána do obličeje...

Dívka sykne bolestí a z očí se jí spustily drobné potůčky slz.

„Crucio!"zahřmí hluboký hlas jejího věznitele a dívka se svíjí v nepředstavitelných bolestech před jeho nohama.

„Dneska máme spolu hodně času a já si ho hodlám řádně užít," řekl jí s posměchem, když kletbu ukončil. „Vstaň!"

Dívka se jen silou své vůle snaží postavit na nohy. Tělo celé rozbolavělé od předešlých mučení a poslední kletby Cruciatus. Jak jí bylo jasné, již ze předešlých dnů, dnes ještě ne poslední.