Nemožné skutečností

33) Silvestr

33) Silvestr

Uběhlo několik dní v příjemné rodinné atmosféře. Severus stále nemohl uvěřit tomu, jak jej Hermionina rodina vlídně přijala. Jediná věc, která ho po celou dobu znepokojovala, byl klid ze strany Temného Pána a Smrtijedů. Věděl, že čím více Pán zla odkládá své útoky, o to hrůznější scénář budou mít. I to, že si jej Pán nezavolal po nevydařeném útoku na její rodinu, byl pro něho další neklamný důkaz, že Voldemort něco připravuje. Nikdy své plány nekonzultuje se svými stoupenci. Pouze v případě, že sám někoho takovou ‚milou povinností', jako je sestavit plán útoku, pověří. Pak si nechá vše dopodrobna vysvětlit i s možnými variantami, kdyby hlavní plán selhal. Pokud však chystá něco sám... Jen hrstka vyvolených se dozví podrobnosti, ale pouze před akcí samotnou. Nikdy ne dřív. A pěšáci, ti jen dostanou rozkazy typu CO, KDE a v KOLIK!
„Severusi, proč jste takový zamlklý?" vlídně se na něho usměje nejstarší žena rodu a posadí se vedle něho na křesílko v zimní zahradě.
„Přemýšlím," odpověděl.
„Něco vás trápí? Něco s Miou?"
„Vlastně jde i o ni, ale...," zarazil se a zhluboka se nadechl, „...víte, čeká mě jedna velmi nemilá povinnost, a možná ne jen jedna...," rozpovídal se, „...a netuším, jestli budu dostatečně schopný Hermionu ochránit."
„Jsem si jistá, že ano!" řekla důrazně a láskyplně mu sevřela pravou ruku. „Jsem si jistá, že ať vás čeká cokoliv, ať samého nebo vás oba společně," dívala se mu do očí, „vaše vzájemná láska a moc vás obou..."
Severus se udiveně na ženu podíval, „Vy víte...?"
„Ano," odvětila, „sice nepatřím do ‚vašeho světa', chcete-li, ale Mia nemá přede mnou žádné tajnosti a popravdě," usmála se na něho, „po někom přeci tu svou MOC zdědit musela, ne?" mrkla po něm očkem.
„VY?"
„Ne, má matka," odmlčela se, „jinak o nikom jiném z rodiny, ať už z mé nebo manžela, nevím."
„A vaše matka..."
„Má matka...," povzdechla a zasnila se, „byla to velmi pozoruhodná žena. Byla vším, co jste si v té době o ženě představoval. Byla velmi krásná, inteligentní a podle všeho i velmi mocná čarodějka. Zamilovala se však do nevhodného muže. Můj otec nebyl žádný kouzelník, byl... no jak tomu říkáte?"
„Mudla," doplnil Severus a ženu s úžasem poslouchal.
„Ano, to je to slovo, nikdy si ho nemůžu zapamatovat. Víte, Hermiona jí je hodně podobná. Je stejně krásná, jako byla ona. I s těmi vlnitými vlasy a chápavýma očima. I ona je podle mého názoru mocná čarodějka, ale sama to nemohu posoudit."
„Ano to je! A máte naprostou pravdu, je velmi krásná."
„Ale zpátky k mé matce, pokud chcete ...?" Severus mlčky přikývl a přičaroval jim občerstvení – podnos s čajem, kávou, smetanou a cukrem.
„Jste pozorný, děkuji," přijala nabízený šálek čaje a pro sebe si nalil horkou černou kávu.
„Má matka studovala, stejně jako naše malá Mia, v Bradavicích. Alespoň co si pamatuju z jejího vyprávění. Tehdy se do ní zamiloval přítel nějakého profesora. Na jméno si, bohužel, už nevzpomínám, ale má matka jej odmítla. Při jedné z návštěv tohoto - našeho - světa se zamilovala do mého otce a opustila svět magie a kouzel. Pamatuji se, když jsem byla velmi malá, že nás několikrát navštívil jistý muž, ale maminka jej vždy poslala pryč. Nechtěla s ním mít nic společného. Pak jeho návštěvy ustaly a po nějakém čase přišel jiný muž. Byl to ten profesor a mamince řekl, že už se nemusí bát, že ten druhý pán je již mrtev. Že on sám jej při souboji zabil. Prosil ji, jestli by se nechtěla vrátit zpět do jejich světa a do školy. Učit. Ale kvůli mně a otci to odmítla. Vzdala se kouzel úplně. Často mi vyprávěla, že kouzelníci a čarodějky se dožívají vysokého věku, ale ona zemřela pár měsíců po otci, steskem. Bylo jí sotva osmdesát let. Velmi se milovali. A stejnou lásku, jakou jsem cítila ze svých rodičů, cítím i z vás. Proto věřím, že ať vás oba čeká cokoliv, buď oba přežijete nebo oba zemřete," dořekla a znovu se podívala Severusovi do tváře. Byla v ní touha žít a láska k její vnučce. Pak vstala a nechala jej v jeho myšlenkách.


Bylo silvestrovské ráno. Poslední den v roce a jako každé ráno je přišla vzbudit malá Cassie.
„Sevie, Sevie," šťouchala do každého místečka, které našla odhalené, „no tak vstávej, já si chci užít ten poslední den. Půjdeme sáňkovat a bruslit. Je to tradice. No tak vstávej," přemlouvala ho, ale on stále předstíral spánek. Až když si smutně povzdechla, tak jí chytil a povalil na postel mezi sebe a Hermionu, která sledovala její snažení s úsměvem na rtech.
„Dobré ráno," pozdravila ho.
„Dobré ráno," opětoval, ale dál se věnoval té malé lumpici, která jej už zase začala svými neodbytnými prstíčky dloubat a lechtat, „ale já nejdřív musím zkrotit tuhle malou tygřici, která mi nedopřeje klidného spánku," usmál se na malou a povalil si ji na přikrývku mezi své nohy a začal ji lechtání oplácet.
Malá Cassie se smála tak, až z toho začínala pomalu škytat. „Už...sta...škyt...čí...škyt...Se...škyt...vie...škyt...pro...sím...škyt..."
„Severusi, už by si ji vážně měl nechat," snažila se přimluvit za malou Hermiona, když se vrátila, již upravená, z koupelny. „Měl by jsi také vstát a převléknout se. Za chvilku se podává snídaně a dnešní den je opravdu v naší rodině výjimečný," pokoušela se získat jeho pozornost, ale on stále ‚týral' toho malého smíška, kterému se koulely slzičky smíchu po tvářích. „No tak, Seve," zvýšila hlas a přešla k nim, aby malou Cassie dostala z jeho dosahu, „to už opravdu stačí," vytáhla malou a postavila ji na zem. Gestem ji poslala ke dveřím a za rodiči.
Ta se ještě naposledy otočila na Severuse a pak už jen za ní cvakl zámek dveří.
„Takže budu muset to mučeníčko dokončit na tobě," chňapl Hermionu za ruku a strhl ji k sobě do postele. Chtěla se vzepřít, ale jeho mužné paže si ji přitáhly a pevně sevřely. „Myslím, že jsem ti už dnes něco dlužen," usmál se. Pravou rukou ji stále pevně držel kolem pasu a levou jemně posouval po paži nahoru k její tváři. Ani jeden nespouštěl zrak z toho druhého, dokud se jejich rty nesešly ve vášnivém polibku. Trvalo dlouho, než se dokázali od sebe odtrhnout. Oba ve tvářích horečně červení, rty opuchlé od polibku a v očích vášeň. Ani jeden nechtěl to pouto mezi nimi přerušit, ale přeci jen jejich racionální 'já' vystoupilo napovrch. Ještě jeden maličký polibek a Hermiona se zvedla z postele. Poté, co se Severus vymotal z přikrývek, vstal také. On odešel do koupelny zchladit své tělo studenou vodou a ona si šla upravit svůj jemný make-up k toaletce. Za nedlouho ruku v ruce vstoupili do jídelny, kde už na ně ostatní čekali, aby společně posnídali ve starém roce.
„Jak je rodovou tradicí," promluvil strýc Richard, „čeká nás den plný her," pousmál se.
Severus, v očích hrůzu, se otočil na Miu. ‚Co to jako má být?' poslal jí myšlenku.
‚Jen...,' pokrčila ramena a usmála se. Pod stolem jej něžně chytila za ruku a ‚...dopoledne budeme sáňkovat, koulovat se a bruslit na jezeře,' odvětila mu zpět a přerušila jejich vzájemné spojení. Ještě jednou mu pevněji sevřela pod stolem ruku na povzbuzení a dokončila svou snídani.
Po jídle všichni odešli do svých pokojů se převléknout. Hermiona si ze skříně vyndala svou loňskou zimní kombinézu a kouzlem si ji upravila do své nynější velikosti. Pak vyndala ještě druhou, černou se zeleno-modrými proužky po stranách nohavic a na náprsních kapsách. Tu zvětšila pro Severuse. Přemýšlela, jak jej donutí si ji obléknout.
Severus vyšel z koupelny, kde vypil lektvar proti bolesti. Jen co strýc Richard přednesl plán sněhové bitvy, příšerně jej rozbolela hlava. Chtěl se vymluvit, že s nimi nepůjde, ale když malá Cassie a Hermiona na něho udělaly psí kukuč, podlehl.
Hermiona si už oblékala kombinézu a Severus na ní zděšeně koukal. „Co to je?"
„Co?"
„To, co máš na sobě?" rukou ukazoval na její tělo v tom oblečení, které snad...
„To je kombinéza, mudlovské oblečení do sněhu. Tady jsem připravila jednu i pro tebe," ukázala na postel.
„Tohle si JÁ nikdy neobléknu!" zaprotestoval.
„Severusi, je to velmi praktické, zabrání to sněhu dostat se na kůži a přitom ti to nijak nebrání v pohybu, no tak..." podávala mu ji a vlídně se na něho usmívala.
„To ani náhodou, nepůjdu v tom..."
„Severusi, víš dobře, že hábit sice nepromokne, ale nepřijde mi jako vhodné oblečení na zimní radovánky. A je to černé, koukni, dokonce i se zelenou," snažila se ho přemluvit.
Ještě chvíli argumentovala vším možným, než se jí podařilo Severuse donutit se do toho obléknout.
„Připadám si jako marshmallow," pronesl úzkostně, když se viděl v hale ve velkém zrcadle.
„To nejsi sám," pronesl Miin otec a poplácal ho po rameni. Hned však pod dceřiným káravým pohledem raději ustoupil a odebral se za ostatními ven.

oooOOOooo

Den příjemně utíkal. I přes Severusovu počáteční apatii se i on příjemně bavil. Zejména při sněhové bitce, kdy začaroval pár koulí, aby pronásledovaly Hermionu a malou Cassie. Ta, aniž by si to někdo uvědomil, svou spontánní magií několik koulí odklonila, ale Severus si toho byl velmi dobře vědom. Vycítil to.
Když se začalo šeřit a všichni už byli dostatečně promrzlí a z bruslení utahaní, vrátili se zpět do domu. Každý se těšil na horkou koupel a večeři.
Kolem osmé se začali scházet i ostatní hosté, sousedé, přátelé a i široká rodina. Jako každoročně se sešli, aby se rozloučili s rokem starým a přivítali ten nový. Bylo tam okolo padesáti hostí. Severus si našel spolu se strýcem Richardem a Miiným otcem klidné místečko v rohu salónu. Povídali si, popíjeli whisky a Severus se snažil stále sledovat Hermionu. Držela se poblíž svých sestřenic a zdravila se s přicházejícími hosty. Občas, když vycítila jeho upřený pohled, se po něm ohlédla a věnovala mu hřejivý úsměv.
Hostesky a číšníci, najatí agenturou, roznášeli mezi lidmi tácy se šampaňským, víny, obložené mísy a chuťovky. Zábava se rozjížděla. V tanečním salónu hrála malá kapela a na parketu tančilo několik párů. Severus se rozhodl vyzvat Hermionu k tanci, ale než k ní došel, požádal ji o tanec jeden z příchozích mladíků. Odváděl si ji do salónu a nenápadně mrkl na kamarády. Severus to viděl a vyčkával, co má za lubem.
Na parketu zaujali taneční postavení, ale během tance si mladík Hermionu k sobě přitiskl více než se Severusovi líbilo. Stejně tak i jeho nenechavé ruce, které se rozeběhly po jejím těle a Hermionina snaha o odpor donutila Severuse konat.
„Dovolíte," poklepal mladíkovi na rameno a zatvářil se stejně, jako když Nevillovi vybuchl kotlík.
„Nevidíte, že právě tančíme," odsekl mladík a zazubil se na Miu.
„Vaše počínání bych nazval jinak," sarkasmem naplněný Severusův hlas dával Hermioně tušit, že pokud bude mladík ještě chvilku odporovat, dnešní večer pro něho brzy skončí. „A mám pocit, že má snoubenka vám to během tance dala jasně najevo. Takže," otočil se na Hermionu a vztáhl k ní ruku, „miláčku?" řekl něžně.
Hermiona ji bez váhání a okamžitě přijala a přistoupila blíže k Severusovi a políbila jej na tvář. Mladík zůstal na parketu stát jako opařený a stále hleděl na pár, který se ladně, v rytmu valčíku, vzdaloval pryč.
„Děkuju," hlesla Hermiona a vděčně se usmála na svého partnera.
„Právě jsem tě šel požádat o tanec, když mě to budižkničemu předběhlo, ale teď už si tě odloudit nenechám," řekl a políbil ji na čelo. Valčík dohrál a kapela spustila několik modernějších kousků v pomalém rytmu. Hermiona objala Severuse kolem krku a on ji ovinul své paže okolo pasu. Položila si hlavu na jeho hrudník a společně se pohupovali v rytmu hudby.
Půlnoc se pomalu blížila a oni se přesunuli za její rodinou. Ta se shromáždila kolem babičky, která seděla s několika ženami, přibližně stejného věku, v hlavním sále poblíž krbu. S odbíjením hodin všichni přítomní odpočítávali čas. Pak si vzájemně přáli do nového roku hodně štěstí, lásky a zdraví, což zpečetili polibky. Severus odvedl Hermionu na terasu a společně, svými hůlkami, zařídili velkolepou ohňovou show. Nikdo z přítomných si jejich ‚pošetilého mávání hůlkou' nevšiml. Stejně tak i o několik minut později, nerušeně splynuli v jedno tělo a jednu mysl, když si dopřáli svého prvního pořádného novoročního polibku.

oooOOOooo

Věnováno ZDKurkova a Agnes-ka159 za jejich komentáře. Snad se i Vám ostatním povídka líbí a možná připojíte i malý komentář.