Nemožné skutečností

27) Adventní čas

27) Advetní čas


Blíží se vánoce. Bradavický hrad se halil bílou peřinou a dnes při snídani jim ředitel oznámil, že již tradičně šesté ročníky pod vedením profesorky McGonalgallové a profesora Kratiknota budou místo vyučování dělat vánoční výzdobu. Ve Velké síni zavládlo bujaré veselí, které musel Brumbál svými gesty utišit.
Snídaně byla u konce, když se objevily sovy s poštou. Malá bílá sovička se snesla před Hermionu. Přinesla ji psaní od rodičů.
„Kdo ty pífe, Hem?" vyzvídal Ron s plnými ústy.
„Kdy se konečně naučíš, že se s plnou pusou nemluví, Ronalde!" vynadala mu.
„To je od rodičů?" zeptal se Harry a Hermiona jen přikývla hlavou.


Hermionko, drahoušku,

jistěže nám nebude vadit, když si přivedeš na vánoce své přátelé. Tak trošku jsme s tatínkem počítali, kdy u nás Harry, Ron a Ginny stráví vánoční nebo i letní prázdniny, abychom je lépe poznali. Budeme se na vás moc těšit.
Jen ještě jedna věc. Jsme domluveni s babičkou Frídou, že na Boží hod přijedeme k ní na Llangorn a zůstaneme až do nového roku. Tam budete mít i více příležitostí k zimním radovankám.

S láskou

Máma a táta.


Ale ne, oni to špatně pochopili. Musím jim jít hned napsat. Vystřelila ze svého místa, jen na kluky houkla, že si musí rychle něco vyřídit, a že bude za půl hodiny zpátky, aby to vyřídili i profesorům a byla ta tam.


Milí rodiče,

když jsem Vám v předchozím dopise psala, že bych si ráda přivezla na vánoce přítele, rozhodně jsem neměla na mysli Harryho ani Rona. Ty budou trávit vánoce u Weasleyů v Doupěti.
Myslela jsem tím člověka, který je mi blízký v mnoha ohledech a velmi nám pomáhá. Myslím, že i on si zaslouží po mnoha letech strávit klidné a pohodové vánoční svátky a já bych mu to chtěla dopřát.
Vánoce u babičky jistě budou moc fajn a už se na všechny těším. Snad babičce jeden host navíc vadit nebude?

Líbám Vás

Hermiona

Dopis rychle složila a připevnila ho malé sovičce k nožce. Tu darovala svým rodičům ve druhém ročníku k vánocům, aby ji mohli častěji psát. Byla ráda, když věděla, co je u nich nového a jak se mají.
Pak se vrátila do Velké síně, kde už její spolužáci rozvěšovali pomocí kouzel vánoční ozdoby na obrovskou jedli, kterou přinesl Hagrid ze Zapovězeného lesa. Nejprve šla pozdravit své profesory a zeptat se, jakou práci ji přidělí.
„Hermiono, drahoušku, máte jít hned k panu řediteli, prý si s vámi chce o něčem popovídat, tak se nezdržujte a utíkejte. On musí ještě odejít na Ministerstvo, má tam sjednanou schůzku," řekla jí vedoucí koleje a propustila jí.
Hermiona se tedy vydala do ředitelny, když vyslovila před chrličem heslo „citrónová zmrzlina", rozestoupila se zeď a ona mohla vstoupit na točité schodiště a vyvést se až ke dveřím ředitelny.
„Pojďte dál, Hermiono," ozvalo se ještě předtím, než zvedla ruku, „už na vás čekám."
„Dobrý den, pane řediteli," pozdravila a hezky se na něho usmála. Seděl za svým stolem a připravoval si nějaké pergameny, zřejmě dokumenty, ketré bude potřebovat na jednání na Ministerstvu.
„Jen jsem se chtěl zeptat, kde hodláte strávit vánoční svátky. Zda tady, v Doupěti nebo u rodičů, případně někde jinde?" mrkl na ní a vrátil se zpět ke svým pergamenům na stole.
„Psala jsem rodičům, že bych na vánoční svátky jela domů."
„A mám takové tušení, že jistě ne sama," podíval se na ní a okamžitě jí zčervenala líčka.
„Nemusíte přeci přede mnou nic tajit, však víte – Severus," naznačil a přešel k ní blíž. Posadil se do druhé křesla a jemně vzal její ruku do dlaní. „Už jste se Severusem mluvili, kde budete trávit vánoce?"
„Ještě ne, ale rodičům jsem psala, že bych si ráda někoho sebou přivezla," přiznala.
„Myslel jsem si to," jemně jí poplácal po hřbetu ruky, „a Severus už to ví?"
Jen zavrtěla hlavou. „Ještě jsem mu to neřekla, chtěla jsem dnes."
„Dobrá, tak já ho uvolním z tradičního vánočního plesu a jiných povinností, které by zde mohl mít."
„Myslíte si, že bude chtít...?" nedokončila otázku a s obavami pohlédla do tváře Albuse Brumbála.
„Znáte ho, určitě bude dělat drahoty, ale nakonec bude souhlasit. Vlastně si ani nepamatuju, kdy trávil vánoce jinde než na Hradě," zavzpomínal ředitel. „No teď už běžte pomoc svým spolužákům s výzdobou a já taky budu muset jít. Pěkný den, Hermiono," usmála se a odešla.
‚Hm je hodný, ale jak to vezme Severus, to vážně nevím. Navrhnu mu večeři dnes večer u něho a uvidím,' řekla si pro sebe a vracela do sálu. Na schodech ji však zastavila Minerva a požádala jí, zda by mohla jít vyzdobit chodby ve sklepení. Ale bude muset rychle, než profesor Snape ukončí dopolední vyučování. Ona s profesorem Kratiknotem potom zajistí, aby výzdobu nebylo možné odstratit.
Byla ráda, že nemusí být v tom mumraji na sále, takhle bude moci v klidu přemýšlet, jak Severuse požádat, aby vánoce strávili společně s její rodinou. Právě dokončovala velmi střídmou výzdobu sklepních chodeb, myšlenkami stále u Severuse a vánoc, když ji někdo pevně objal kolem pasu. Vykřikla a chtěla se bránit, ale pak... ta vůně, ten dotyk byl tak známý, že jen řekla: „Nemůžeš mě takhle děsit!" pokárala ho a otočila se k němu.
„Jste velmi neopatrná, slečno Grangerová," zašeptal ji do ucha a políbil jí.
„Někdo nás uvidí," pokoušela se, spíše samu sebe, přesvědčit, aby zanechali této velmi příjemné činnosti. „Myslíš, že bych mohla dnes večer přijít k tobě?" zeptala se po chvilce, kdy se od sebe odtáhli. „Třeba na večeři?" zkoušela navrhnout. „Potřebovala bych s tebou mluvit o samotě."
„Hm, to myslím nebude problém. Pokusím se nedat žádné tresty. Čekají mě dnes ještě dvě dvouhodinovky s Nebelvírem a Zmijozelem," řekl a promnul si kořen nosu. Už znala tohle gesto a věděla, že to nebude mít lehké. Nikdy nemohla pochopit, proč zrovna tyhle dvě koleje jsou sloučeny, když vzájemně proti sobě chovají takovou nenávist a zášť.
„A můžeš mi říct, co to tady vyvádíš? S tímhle...," ukázal na výzdobu. „Já každý rok říkám Minervě, že sklepení žádnou vánoční výzdobu nepotřebují a jedním mávnutím hůlky celé její úsilí odčaroval.  
„Severusi, ale to byla má dvouhodinová práce," rozčílila se na něho.
„Tak to jsi měla ty dvě hodiny trávit smysluplněji a opět si ji k sobě přivinul. Když ji však chtěl políbit, odtáhla se.
„Ty možná nechceš vánoční výzdobu, ale nejsi sám, kdo chodí po těchto chodbách. My chceme i tady mít trochu té vánoční atmosféry. A já jsem se snažila o co největší střídmost," snažila se mu stále dívat do tváře a hledala reakce na vánoční náladu. Může jí to pomoc při večerním přemlouváním, aby letošní vánoce prožili spolu. Tak moc si to přála. „Teď si vem, kdyby to tu měla zdobit Levandule s Parvatti!"
Už jen představa těch dvou a vánoční výzdoby jej donutila k tomu, aby se otřásl. Musel si přiznat, že Hermionina výzdoba byla opravdu střídmá a decentní.
„No tak, Seve, prosím...," zakňourala a pohladila ho po hrudi.
„Ale jen kvůli tobě," mávl hůlkou, políbil ji a odešel. Na konci chodby se ještě otočil a „Pak tedy v půl šesté!" řekl a zmizel za rohem.
Musela se usmát.
Dokončila výzdobu právě ve chvíli, kdy scházela do sklepení profesorka McGonagallová s profesorem Kratiknotem.
„Je to kouzelné, má milá," pochválil její práce Kratiknot.
„Neměla jste problémy s profesorem Snapeem?" zjišťovala Minerva a oba se pustili do zajišťovacích kouzel.
„Menší výměna názorů proběhla, ale snad se mi ho povedlo přemluvit," řekla a začala jim pomáhat s těmi zajišťovacími kouzly. Profesor Kratiknot ji řekl všechny potřebné formulky a Minerva ukázala správné pohyby zápěstím. Později se všichni tři vrátili do Velké síně, kde už byly nazdobeny všechny čtyři kolejní stromy. Každý v barvách jedné koleje. Bylo to úchvatné.
„Protože se blíží čas oběda, měli bychom svoji práci již dokončit," pronesl profesor Kratiknot. „My ještě s kolegyní McGonagallovou a Hermionou zakouzlíme výzdobu proti zničení a vy ostatní se můžete vrátit na své koleje a připravit se k hostině."


Po obědě jim ředitel oznámil další dobrou zprávu, že odpolední přednášky a vyučování odpadá a studenti mohou jít do Prasinek za vánočními nákupy. Pouze první a druhé ročníky zůstanou na hradě a půjdou až v sobotu v doprovodu profesorů. Ostatně stejně tak třetí a čtvrté ročníky budou dnes pod dohledem pedagogů. Jako doprovod s nimi půjdou profesorky Prýtová a Sinistrová.
„Hermiono, jdeš s námi?" zeptali se kluci.
„Jo, hned. Jen si skočím na pokoj pro peníze!" zavolala na ně a utíkala do schodů ke své ložnici.
„Harry, myslíš, že by Hermiona a ...," zarděl se jen při tom pomyšlení.
„Rone, je to Snape!" odpověděl Harry, jako by to vysvětlovalo vše.
„...ale stejně, pořád se po ní dívá..." nedal se odbít.
„Toho jsem si nevšim."
„Jak bys moh, když ty nespustíš oči z Ginny. Jestli jí ublížíš, tak si mě nepřej!" zazněl zlověstně a přimhouřil oči na důkaz zloby.
„Mám ji rád," pokrčil Harry rameny, ale to se už vracela Hermiona a mohli se vydat na cestu do Prasinek.
„Herm, pomůžeš nám s výběrem dárků, že jo?" lehce jí šťouchl do žeber Harry a usmál se ní.
„To neumíte vybrat něco sami?" usmála se pro změnu ona a zavěsila se do nich.
„To jo, ale my by jsme chtěli takový, co se budou líbit i druhým," upřesnil Ron jejich požadavky. „Takový dárky umíš vybrat jen ty," zamrkal na ní očima.
„No jo, je mi jasný, že mi stejně nedáte chvíli klid, dokud vám nepomůžu."
„Znáš náš dobře, že kámo!" zašklebil se Harry, ale to už opouštěli brány Bradavických pozemků.
„Hele, co se takhle přemístit?" zeptal se Ron.
„No licence máme, tak proč ne! Přece nepůjdeme celou cestu pěšky," přimlouval se Harry.
„Kluci, ale...," víc už říct nestihla, protože ji kluci vzali mezi sebe a i s ní se přemístili přímo ke Třem košťatům a přímo před Snapea.
„Klu...," chtěla jim vynadat, ale když viděla před kým se objevili, jen zůstala bez hnutí stát.
„Jistě, pan Weasley, pan Potter a samozřejmě slečna Grangerová," podíval se na trojici před sebou. Hermiona mezi oběma chlapci, kteří ji objímají svými pažemi. Zvedla se v něm vlna žárlivosti a nejraději by jim ji vytrhl, ale nemohl udělat víc, než jen pronést pár sarkastických poznámek na způsob jejich přemístění, místa, a hlavně neopomněl ani to, že Hermiona je v jejich objetí. „Všichni tři zítra nastoupíte trest u mě v kabinetu, a to přesně o sedmé hodině!" zakončil. S elegancí sobě vlastní se otočil na patě a vydal se vstříc plným uličkám Prasinek. Rozmyslel si i svou obvyklou skleničku Ohnivé whisky u madam Rosmerty. Nemohl se dál dívat na ty tři, hlavně na to, jak ji objímají jiné ruce než jeho.
„A ten trest byl za co?" zeptal se, právě probírající se Ron z proslovu svého profesora.
„Vsadil bych, že jsme mu zkazili návštěvu u Rosmerty, tak nám to osladil," řekl Harry a pustil Hermionu. Zatímco Ronovi ruce stále pevně drželi dívku v objetí.
„Myslím, Rone, že se už sama na nohách udržím," ušklíbla se na něho a snažila se o krok ustoupit.
„Jo, jasně, promiň," omluvil se a jeho ruce opustily její tělo. Musel si přiznat, že bylo více než příjemné držet ji v náručí, ale Levanduli by se to moc nelíbilo.
Chodili společně skoro dvě hodiny, vlezli téměř do každého obchodu. Každý měl ruce ověšené balíčky nebo taškami s dárky.


Vrátili se do Bradavic chvilku před pátou. Hermiona se s kluky rozloučila, že na večeři nepůjde. Stačilo to všechno sladké, co si nakoupili v Medovém ráji a cestou na hrad snědli. Omluvila se s tím, že je unavená a půjde si dnes už lehnout. Pravdou bylo, že usínala už u Madam Rosmerty, kde se stavili na horký čaj před zpáteční cestou.
Vrátila se k sobě do pokoje. Rozhodla se pro malou koupel a pak se tajnou chodbou, o které ji pověděl Severus, vydala do sklepení na domluvenou večeři.
Zaklepala na dveře, ale dlouho nešel. Zkusila to tedy ještě jednou. Za dveřmi byl slyšet šramot a pak se pomalu otevřely.
„Co tu chcete, slečno," řekl a váhavě se opřel o veřeje dveří. „Trest snad máte se svými milenci až zítra, pokud se nemýlím!" odfrkl si.
Vykulila oči. „CO?"
„Slyšela jste, teď už běžte!" snažil se zavřít dveře, ale nedovolila mu to a vešla do místnosti.
„Ty jsi pil?" pohlédla na poloprázdnou láhev od whisky na stolku u krbu.
„Do toho vám, myslím, nic není," a vydal se zpět do křesla, kde se snažil pomocí whisky dostat z hlavy obrázek Hermiony mezi Weasleyem a Potterem. „A vraťte se zpět na kolej."
„Severusi, co se děje?"
„Nic, slečno a není vhodné, aby jste mě oslovovala jménem. Jsem váš profesor!"
„Ale...," chtěla ještě něco říct, to už jí začínaly pálit oči od slz, které si razily svou cestu ven.
„Nebudou vás vaši milenci postrádat?" utrousil z takovou zlostí a nenávistí.
„Kdo?" nechápala o kom mluví. „Ale vždyť... já...přece my..." nemohla dát souvislou větu dohromady. Byla tak mimo z jeho chování a řečí. Bolelo jí to, nevěděla, co mu udělala. A pak si vzpomněla na to, jak se před něho přemístila s klukama a začalo jí to všechno docházet.
„Ty žárlíš?" udeřila na něho. „Ale proč? Jsou to jen kamarádi, mezi námi nic není."
„A ani mezi námi, prosím odejděte nebo budu nucen zavolat pana ředitele a..."
„Severusi, to nemyslíš vážně?" seděla na pohovce vedle něho celá ohromená.
„Dnes jsem viděl dost, abych si o vás udělat ten správný obrázek, myslel jsem, že by snad..."
„Jistě a ten obrázek dobarvuješ whisky, že ano? No dnes tedy z večeře nic nebude a až se dáš dohromady, tak mi pošli sovu a promluvíme si. Teď by jsi se měl jít vyspat, ráno tě čeká vyučování, dobrou noc," řekla a odešla.
Sotva za ní zaklapl zámek dveří, složil hlavu do dlaní. Bylo mu na nic. Sáhl si pro skleničku, ve které bylo ještě trochu ohnivé whisky. Točil se skleničkou a whisky se klouzala po stěnách sklenky. V hlavě mu stále zněla její slova. Dostával na sebe vztek. Jak by ona mohla... a on... všechno zničil. Musí se jí omluvit, ale ne dnes, ne takhle.

oooOOOooo

Pokud se Vám kapitola líbí, budu ráda za vaše komentáře.