Nemožné skutečností

37)Luciusovo pozvání

Chtěla bych poděkovat všem, kteří četli, hlasovali a komentovali tuto povídku, velmi si toho vážím a je to pro mě velká inspirace v pokračování. Ještě jednou děkuji a přeji další příjemné počtení, v této kapitole trošku napínavé...

37) Luciusovo pozvání

Je začátek března. Příroda za okny bradavického hradu se probouzí po dlouhém zimním spánku. ‚Tohle období měla Hermiona nejraději.' pomyslel si Severus. V této době ji často vídával z oken hradu, jak se prochází po pozemcích a hlavně kolem jezera.

Ne, tyhle myšlenky si musí zakázat. „Ona ještě žije...," zatřepal hlavou, aby vyhnal ty černé myšlenky. Zvedl se z křesla a přešel do ložnice, kde se uložil ke spánku.

Sotva se mu začala klížit víčka, ozvalo se soví houkání a klepání na okno. Vstal a přešel k oknu. Vpustil dovnitř malfoyovic Výra a převzal si pergamen uvázaný na jeho nožce.

Drahý příteli,

dovoluji si tě pozvat na malou soukromou pánskou party pouze pro zvané. Bude se konat tuto sobotu od 2O:OO hod.

Jsi srdečně zván.

Lucius Malfoy

Tak konečně se věci pohnou. Na tohle pozvání čekal už dlouho. Jen si přál, aby to, na co ho Lucius láká, byla Hermiona. Musí také vymyslet plán, jak ji odtamtud dostat. Možná by mu mohl pomoci Draco.

Luciusi,

už jsem ani nevěřil ve splnění tvého slibu, drahý příteli. Ti tupohlavci mi neuvěřitelně ničí mou nervovou soustavu, a proto tvé pozvání s radostí vítám.

Severus Snape

Ráno se Severus vypravil za Brumbálem, říci mu o Luciusově pozvání. Dokonce spolu mluvili i o možnosti využití mladého pana Malfoye. Brumbálovi se to moc nelíbilo, ale nakonec souhlasil. Poté spolu odešli na snídani.

„Pane Malfoyi, mohl by jste na slovíčko?" oslovil profesor lektvarů svého studenta na konci hodiny lektvarů, když ostatní pospíchali pryč.

„Ano, pane," přešel učebnu až k učitelské katedře.

„Draco, chci se tě na něco zeptat," přešel k tykání.

„Prosím," pobídl ho mladík a podíval se do jeho soustředěné tváře.

„Tvůj otec mě pozval na sobotu na soukromou party a podle mých dohadů by měla být Hermiona hlavním bodem večera. Potřeboval bych tvou pomoc, abych ji od tvého otce dostal pryč. Vím, že tou žádostí tě stavím do velmi nepříjemné situace, ale bohužel nemám na vybranou," řekl a sledoval chlapcovu reakci.

„S čím přesně mám pomoci?"

„Jde především o to, aby se někdo ve vhodnou chvíli přemístil i s Hermionou do bezpečí. Ale to může být pouze někdo, kdo má přístup k vám a komu já mohu důvěřovat. A to jsi v tuto chvíli pouze ty. Vím, že od tebe žádám mnoho, ale bohužel, jsi opravdu naše jediná šance, jak Hermionu zachránit. Netuším v jakém stavu ji najdeme a já...," odmlčel se a pohled upíral do mladíkových šedých očí, „...pokud nechci, aby na mě padlo podezření, budu muset být stále v blízkosti tvého otce a nebude v mých silách ji pomoci. Prosím...prosím jako jsem ještě nikdy nikoho neprosil...pomoz mi zachránit Hermionu."

„Vidím, kmotříčku, že ti na té...," Draco hledal správná slova, „... že ti na ní opravdu hodně záleží."

Severus přikývl, ale nespouštěl z mladého muže zrak. Nebyl si jím zcela jistý, ale ve skrytu duše doufal, že jejich dřívější rozhovory nevyšli na prázdno.