Nemožné skutečností

20) Příprava a ples Smrtijedů

20) Příprava a ples Smrtijedů

Kapitola je od 15+

Dnes měl být Halloweenský ples. Nesnášela tyhle společenské akce. Měla raději svůj klid a soukromý, kde se mohla zavrtat s knížkou a číst si nebo se učit. To pro ni byl lépe strávený čas, než se hodiny krášlit před zrcadlem pro pár blbečků, kteří to ani pořádně neocení. Ale teď, možná se má pro koho hezky obléknout, učesat a vylepšit. Chtěla vědět, jestli se dnešního plesu zúčastní i on. A jestli si s ní třeba na tom plese i zatančí. Vzpomínala, jestli ho vůbec někdy viděla na předešlých plesech tančit nebo ne. Ze zamyšlení ji vytrhl pohyb za jejími zády.

„Dobré ráno,Hermiono," jeho hlas byl ještě zastřený spánkem.

„Dobré ráno," odpověděla.

„Říkal jsem ti včera, abys nečekala," řekl a nadzvedl se na lokti.

„Já vím," otočila se k němu, aby mu viděla do obličeje, „ale nemohla bych odejít, kdybych se nepřesvědčila, že jsi v pořádku," to už ji držel v náručí a vtiskl jí polibek do vlasů.

„Stejně si usnula. Ale teď už by jsme asi vážně měli vstát, je pozdě. A já...," přerušila ho polibkem na rty.

„Já vím, jen jsem se tě chtěla ještě na něco zeptat," řekla mezi polibky, které ji vroucně oplácel.

„Tak se ptej, mám ještě nějakou práci."

„Půjdeš dnes na ten ples?"

Jeho tvář se od té její odtáhla a ona marně hledala v jeho výrazu nějakou odpověď.

Mlčel.

„Tak půjdeš?"

„Ptáš se proto, že...," a v náznaku otázky zvedl obočí.

„...protože bych si s tebou ráda zatančila," šeptla a sklopila zrak. Najednou bylo její odhodlání to tam.

„A ty jsi mě někdy předtím viděla tančit?"

Jen zakroutila hlavou, ale pohled nezvedla. Udělal to za ní. Zlehka jí vzal za bradu a snažil se její tvář zvednout, aby ji mohl pohlédnout do očí.

„A ty by jsi o to stála?"

„Já...," hlesla sotva slyšitelně, ale nyní už svůj pohled plně věnovala jeho tváři, „...já... ano, chtěla bych si s tebou zatančit."

„Možná udělám výjimku," řekl a pohladil ji po tváři. „Ale dorazím později, mám ještě jednu povinnou návštěvu, ze které se, bohužel, nemohu vymluvit. Tak buď prosím trpělivá, když se hned neobjevím, ano?" pošeptal ji do ucha, když se sklonil, aby ji mohl políbit na tvář. „Teď už by jsi vážně měla jít," a svá slova stvrdil posledním polibkem a vstal z postele.

Sobotní ráno bylo velmi hlučné. Všichni už mluvili o večerním plese, o šatech a kostýmech, které si obléknou a tak dál. Vlastně se celý den ubíral tímto směrem. Byla ráda, když ji kluci po obědě vytáhli ven k jezeru. Bylo příjemné opustit klevetící Levanduli a Parvati, nutící jí stále nové a nové modely, typy účesů a další. Ona už své šaty měla vybrané, stejně tak, jako vhodný účes.

Byly čtyři hodiny, když se s kluky vrátila zpět do hradu. Šla rovnou do svého pokoje. Dala si horkou sprchu, aby prohřála své zkřehlé tělo, pak si na chvilku vlezla do postele a vzala si knížku. Chvíli si četla, ale pak se šla pomalu obléknout. Ráno, když se vrátila od Severuse, si přeměnila své šaty ze čtvrtého ročníku. Změnila je na černé mušelínové šaty s korzetem, který byl zdobený stříbrnými nitěmi, k tomu si vyčarovala černou sametovou škrabošku lemovanou malými červenými rubíny a diamanty. K tomu si připravila černé páskové střevíčky na vysokém podpatku, které měly dlouhou sametovou stužku na ovázaní až pod koleno. Měla představovat královnu noci.