Rozloučení

340 12 2
                                    

Jedenáct hodin a deset minut, mámino auto nacpané k prasknutí. Stavoval jsem se osobně v obchodě aspoň pro bodíčko a dudlík. Oboje jsem dal do dárkové kabelky a vzal jsem do druhé ruky Thea ať se rozloučí.
,,Tak pojď,jdeme ty chlape! Kdyby nás někdo zastavoval, naše fanynky a tak. Jen je pozdravíme ano? V kapse mám pro tento případ svou podepsanou fotku. Musíme si pohnout."
,, Já vím stejdo. My jsem doblý tým."
Zajímalo by mě kam ten malej na ty moudrá chodí.
Když jsme vešli do nemocnice oslnilo nás několik foťáků.
S Theem jsme šli rovnou na novorozenecký. Museli jsme projít dlouhou chodbou,a dvakrát zabočit jednou vpravo a jednou vlevo.
,, Dobrý den,jdu navštívit Denise Horan. Horan osobně. Kde jí najdu?"
,, Jistě pane Horane,odvedu vás tam."
Škodolibě se usmála a výstřih si popotáhla pomalu až ke kolenům.
Thea sem držel za ruku a šli jsme.
Sestřička zaklepala na dveře od pokoje a vstoupila.
,, Paní Horan,je tady váš syn se švagrem. Mohou dál?"
,, Jistě, díky." Zaslechl jsem hlas Denise
Vstoupili jsme do pokoje,Denise měla postel přímo uprostřed. Z pravé strany měla malou postýlku, která byla prázdná.
,,Ahoj Denise,tak co jak se máte?"
,, Ahoj Nialle, slyšela jsem, že máš dceru. To se teda divím,kde si jí schovával."
,,No víš, ono je to složitější. Řekneš mi prosím jak se jmenuje tvoje sestra a kdy má narozeniny?Je to důležitý, věř mi."
,, Narozeniny má 6.10 a jmenovala se Teodora. Je po ní pojmenovaný Theo."
,, Ukážu ti teď jednu fotku, mám totiž pocit, že žije."
,, Dobře." Usmála se
,,Theo, běž za maminkou ano?"
,, Dobže, já jen nevím jak se tady mám s ní bavit."
,,Neboj se pojď sem miláčku." Řekla Denise
Theo se k ní došoural a sedl si na postel.
,,Mami a nebudeš se na mě zlobit když odjedu ke strejdovi?"
,,Nebudu, to víš že ne. Pojedeš za ním na prázdniny. Tvoje sestřička je ještě malá a musí tu zůstat se mnou."
,,Jo tady to máš. Fotka je asi dva možná tři týdny stará."
,, Vypadá úplně jako moje sestra, myslíš, že bych s ní mohla mluvit? Prosím,moc mi na tom záleží. Z rodiny nemám nikoho. Máma umřela hned co se Theo narodil a táta to je škoda slov. Má jakousi babu, která mi vyhrožovala že když neodejdu, že ublíží Theovi i Tee."
,, Teď už se nemusíš bát, Teu už taky vyrazila a tady ta malá holčička je Daisy. Naše roční dcera."
Usmál jsem se
,,Jak jako vaše dcera? Mé sestře by teď bylo teprve osmnáct."
,,Mami ale ono jí bude osmnáct." Opravil jí hrdě Theo
,, Víš Deni, ono to není tak jednoduché. Jsem její táta tak to prosím teď respektuj . Tady na tom lístku máš Teino číslo a tady v té tašce drobnost pro malinkou. My už musíme jít,tak se držte. Slibuju jak hned přistanem,ozveme se."
,,Tak papa mami. Já uš jsem velkej. Zvládnu to se stejdou a pohlaď za mě sestřičku."
Reakce Thea mě překvapila bál jsem se abychom neodcházeli s pláčem.
Jako největší bossové jsme opustili nemocnici. Jelikož vím, že mám spoustu fanoušků i na dětském,u sestřiček jsem jim nechal podepsané fotky.
Hned co jsme přišli k autu za mámou, okamžitě jsme vyjeli protože už je půl jedné a ve čtvrt na tři to letí. Cesta na letiště nám potrvá ještě tak hodinu. Samosebou za ní může i dopravní situace.

Malá DaisKde žijí příběhy. Začni objevovat