Začátek

446 18 3
                                    

Harry

- Pane Stylesi?-

- Autogram pro vaši dcerku vám poskytnu až po zkoušení.- odpovím automaticky a dál pokračuji chodbou k nahrávací místnosti. Ti lidi jsou stále víc neodbytní.

- Obávám se že o tohle jsem vás nepřišel požádat. Mám syna.-

- Tak o co jde?- otočím se na toho muže. Má na sobě černý dobře padnoucí oblek a černé brýle.

- Pojďte se mnou.-

- Ale já mám teď...-

- Zkoušku před oficiálním nahrávánim. Ano ta informace se ke mě donesla nyní ale touto chvílí počínaje pracujete na poloviční úvazek pro vládu tak pojďte.-

- Cože?-

- Slyšel jste.- řekne a odchází chodbou zpět k výtahu. Nevím co by se stalo kdybych neuposlechl a tak ho raděj následuji a rychle píšu klukům SMS.

- Toto je jen mezi mnou, vámi a vládou tak prosím ten mobil odložte.- řekne ten muž nezúčastněně. Jak o tom ví?! To má ty oči i na prdeli?!

. . .

Faite ( o měsíc dřív )

Cítím jak se mi po těle rozlévá teplo jako pokaždé. Sex a sladká odměna. Ten dnešní nebyl nic moc tlustý řidič náklaďáku skoro cítím jak se mi jeho tuk obsažený v dobré 0 usazuje v bocích. No co spravím si chuť někým jiným. Tenhle byl jen na zahnání hladu.

Pustím jeho masitý krk čímž způsobím že se i celý zbytek jeho těla sesune dolů. Dívám se na to s ledovým klidem no možná s kapkou odporu. Pak se obléknu a otevřu dveře náklaďáku, elegantně vyskočím a zabouchnu dveře v tom mě ale dočasně oslepí světlo.

- Jste zatčena pro vládní účely.- ozve se hlas z mikrofonu.

- Vážně? Nevšimla jsem si. A tu hlasitou věc dejte laskavě bokem vaše srdce stejně slyším až sem.- odpovím nezúčastněně. O těch blbech od vlády co nás zatýkají aby se dozvěděli něco víc o našich choutkách se proslýchá v naší komunitě už delší dobu. Zatím vždycky sebrali jen ty mladé a nezkušené které složí i babička o holi. Já ale nejsem jen tak nějaká slabá začátečnice a hodlám jim to dokázat.

I když v závěru 498 let za mnou a poslední zajímavá věc se stala za druhé světové. To byly časy... Tohle by mohla být sranda.

- Vzdejte se jinak budeme nuceni použít násilí.-

- Nebuťte najivní.- provokuju. Odezva příjde téměř okamžitě. Rukou se mi propálí dřevěný náboj. Nebolí to na to už jsou moje nervy moc staré a vycvičené než aby cítily bolest. Ale každý nováček by se téměř naznak složil tak předstírám bolest. Hned na to mě zasáhne další do hlavy a pak do levé nohy. No rozhodně na mě nešetří.

Když mi prostřelí druhou nohu nemůžu jinak a dál ve svém divadýlku pokračovat na zemi. Silné ruce mě zvednou a zabalí do svěrací kazajky. Jak průhledné, následně mi zavážou oči a odnášejí pryč.

Interview s upírkouKde žijí příběhy. Začni objevovat