One Bite of the Prince

Část 19

Pohár se nakonec našel. Sama ani nevím kde. Pořád jsem na něj musela myslet. Další záhada, která mi nedá spát.

Nolan nakonec ten turnaj i vyhrál. Kromě zápasu s Ronem žádný neprohrál. Zhruba v tuhle dobu měl končit vyhlašovací ceremoniál, ale jestli tomu tak je, já nevím. Už dvacet minut jsem zalezlá ve svém prozatímním pokoji a předělávám si líčení. Tam už bych nebyla co platná a takhle mám aspoň prostor pro přemýšlení. 

Až královna program slavnostně ukončí, je na řadě afterparty. Jsem docela zvědavá, jak bude taková party ve vytříbené společnosti vypadat. Sama znám jen ty, které končí kocovinou. Ušklíbla jsem se nad nápadem si připomenout mé náctileté já. Na druhou stranu, sice jsem se uměla pořádně opít a vyvádět hlouposti, ale taky jsem uměla být dost nenápadná a nebo jsem uměla ty hlouposti po sobě uklízet. Nikdy nebyl problém. 

Odložila jsem řasenku, stoupla si a prohlédla jsem se. Měla jsem na sobě více neformální šaty než doposud, ovšem v klubu by si v tom země asi stříleli. Šaty byly modré a končily kousek nad koleny. Měly výstřih do V. Pruh stejnobarevné látky se pnul na obou stranách podél linií prsou až na ramena, kde formoval ramínka. Stejný pruh látky byl také kolem pasu. Teď už jen stačilo dát si do psaníčka telefon a peněženku a vyrazila jsem dolů.

V restauraci už hrála hudba a celkově byla uzpůsobena tanci, zábavě a alkoholu. Poznala jsem to hlavně díky nasvícenému baru, který předtím nebyl tolik na očích. Nějaká hrstka lidí už tu byla, ale většina ještě slušně konverzovala venku. 

Svoje čekání jsem si zkrátila sklenkou vína. Nevím, jestli jsem byla na baru první, ale vím, že po mé objednávce se to začalo rozjíždět. Později jsem přestala vnímat, kolik lidí už se na židli vedle mě vystřídalo. Překvapuje mě fakt, že to tu vypadá přesně tak, jak bych nečekala. Hluk, odvážný tanec a opilí lidé. Sklenka vína a pozorování známých lidí na úrovni, jak se snaží o odvážný taneční výkon, mě zaměstnalo dost dlouho, aby tu byla přítomna většina. Tušila jsem, že královna se téhle akce nezúčastní. Číšník mi to potvrdil.

"Nevyhrál jsem." ozval se Ron vedle mého ucha, dost hlasitě na to, abych ho přes hudbu slyšela.

"Já vím." pokrčila jsem rameny a s dalším douškem bílého vína si ho prohlédla. Měl na sobě obyčejné šedé společenské kalhoty a bílou košili. I když jsem to díky šeru jen odhadovala, slušelo mu to.

"Jsem rád, že jsem si tu odměnu vybral předem." ušklíbnul se a mávl na číšníka.

"Doufám, že nečekáš něco jako útěchu." uchechtla jsem se a spolu s Ronaldovo whisky jsem si objednala i další víno. 

"Tvoje přítomnosti bude stačit." mrknul na mě, na což jsem se protočila oči.

"Tyhle sladký řeči si šetři pro jinou." naklonila jsem se k něm, aby mě dobře slyšel. Na chvíli se zatvářil ublíženě a nakonec si dramaticky položil ruku na srdce.

"Tohle mi nedělej." řekl s prosebným tonem, ale nakonec se zasmál a převzal si od číšníka svůj nápoj. "Řekni, Chloe. Umíš se taky odvázat?"

"Proč bych neuměla?" zasmála jsem se a se zájmem ho pozorovala. Doufám, že si nemyslí, že jsem tak nudná.

"Nevím, přijde mi, že stále jen pracuješ." pokrčil rameny a krouživými pohyby rozpohyboval ve sklenici led. "Dnes mě můžeš přesvědčit o opaku."

"Abych tě nevyděsila. Jsem docela postrach." podotkla jsem a užívala si svoje víno. Možná, že po téhle sklence bych si mohla dát něco tvrdšího. Dlouho jsem neměla pořádný alkohol.