One Bite of the Prince

Část 4

Cesta netrvala dlouho. Zpátky v sídle jsme byli hned a jelikož ještě nebyl ani čas oběda, věděla jsem, že moje směna ještě zdaleka nekončí. O zbytku našeho doprovodu jsme ztratila přehled hned, jak jsme vstoupili do budovy. Pokračovala jsme se slečnou Marco do její kanceláře, kde jsem se pohodlně usadila na svoje oblíbené místo.

"Dobře, takže dnes vám ukážu, kde budete pracovat, když budete potřebovat svoje pracovní místo. Předem upozorňuji, že se může stát, že budu potřebovat, aby jste tu přespala. Proto vám ukážu i váš pokoj, který vám je po vaší směně zcela přístupný." spustila na mě, když si sedla naproti mě.

"Já tady můžu přespávat?" zeptala jsem se překvapeně. Nevěřila bych, že budu někdy moct okusit královské matrace.

"Oh, jistě," potvrdila slečna Marco hned, "buď jen pokud to bude nutné a nebo pokud budete mít hodně práce a budete moc unavená na to, aby jste chtěla ještě jet domů. Pokoj tu bude pro vás."

"Děkuji." vděčně jsem se na ni usmála.

"Jistě. Teď ale k práci. Dnes potřebuji, aby jste si prošla seznam zaměstnanců a následně rozeslala pozvánky na letní slavnosti. Musíme je posílat minimálně tři měsíce předem," vysvětlila, jen jsem přikyvovala, "všechno už by jste měla mít připravené v kanceláři, takže se přesuneme rovnou tam."

Šla jsem těsně za ní. Překvapením bylo, že zamířila ke schodům, což by znamenalo, že já nemám pracovní místo v přízemí. 

"Dole už vás nemám kam posadit, tak jsme vám zřídila kancelář přímo u vašeho pokoje."

V prvním patře jsme pro změnu zabočili doprava. Dveře, do kterých jsme vstoupili byli myslím že třetí nebo čtvrté, ale vím, že pamatovat si je budu. Mám tu totiž jsou jmenovku. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři, když jsme ji zahlédla. 

"Tady vás už nechám. Projděte si ten seznam a rozešlete ty pozvánky přes mail hostům, které máte na seznamu. Až to budete mít, máte padla." usmála se na mě a když jsme ji přikývnutím naznačila, že rozumím, hned odešla.

Se zadrženým dechem jsme dveře otevřela. Chvíli jsme byla zmatená z velkého přívalu světla, co zajišťovaly dvě velká okna na stěně přímo naproti mě. Pokoj byl laděn do béžové. Po pravé straně byl velký černý stůl, na kterém byl laptop a nějaké dokumenty. Kancelářská židle a nějaké květiny byly u stolu. Prostředek místnosti zaujala látková zástěna, která oddělovala pracovní část od postele. Ta byla čelem přisunutá ke zdi nalevo, byla obrovská a masivní. A černá, jako stůl na pravé straně. Kromě toho tu byla ještě i malá skříň, na odložení některých mých věcí. Automaticky jsem přešla k oknům. Dostalo se mi přesně to o čem jsem snila. Sice nevidím ten výhled z balkonu, ale když si dám kávu tady, budu naprosto spokojená. Sama pro sebe jsem se usmála, když jsem přistoupila ke stolu a lehce po něm přejela rukou. Kvalitní dřevo ošetřeno lesklým lakem. Ke stolu jsem se spokojeně posadila a ještě jednou jsem si pokoj celý prohlédla. Byl až moc pěkný.

Věděla jsem, že by se matka zbláznila, kdybych jí takovou novinku nedala vědět. Proto jsme hned vytáhla telefon.

'Tak mám i svojí kancelář/pokoj. Nic hezčího jsi neviděla.'

Telefon jsme uzamkla a odložila na stůl hned vedle laptopu. Když začnu s prací co nejdřív, budu moct jít dřív domů. Ale než tak udělám, chtěla bych se projít po zahradě.

Mami: 'O můj bože, vážně?! Vyfotíš mi ho? I když to by asi bylo blbý, viď?'

Zasmála jsem se nad odpovědí, která mi během chvilky přišla od matky. Myslím, že je víc nadšená než já.