One Bite of the Prince

Část 34

Už když jsem vystoupila z auta, jsem  poznala, že je něco jinak. Bylo tu nezvykle rušno, všude někdo pobíhal a z otevřených dveří byl slyšet hlasitý smích. Proč, jsem zjistila hned, jak jsem dveřmi přišla. V hale pobíhala královna sem a tam, za kterou běhaly dvě pomocnice ve stejnokroji, jako kačenky. Jestli jsem to podle prvního pohledu pochopila správně, královna se chystá měnit dekorace. 

Chvíli jsem stála na prahu a s úsměvem pozorovala, jak nadšeně rozhazuje rukama a zasněně hledí ke stropu. Dokonce i po tom, co si mě všimla a náležitě jsme se pozdravili, proletěla kolem mě jako hyperaktivní dítě, neustále se nakažlivě usmívala a vypadala, jakoby mě chtěla každou chvílí obejmout.

"Co se to děje?" zeptala jsem se se smíchem hned, jakmile jsem otevřela dveře od kanceláře.

"Královna má dobrou náladu." odpověděla mi Marco, jakoby se královna takhle chovala každý den.

"To zní, jako bys věděla důvod." podezíravě jsem se rukama opřela o její stůl a čekala na reakci. Najednou odtrhla oči od monitoru, otevřela první šuplík, aby se pro něco natáhla.

"Taky že vím." věnovala mi jediný pohled než přede mě hodila bulvární časopis a znovu přesunula svojí plnou pozornost k monitoru počítače. Trochu zmateně jsem časopis vzala do ruky a hned jak jsem uviděla fotky na titulní stránce, jsem po slepu trochu couvla, abych si mohla sednout.

"Z toho má královna radost?" musela jsem znít dosti nevěřícně. Sledovala jsem totiž fotku mě a Nolana z úterý, jak stojíme v hale u recepce. Bylo vidět, že je to focené z venku, ale díky obrovským oknům bylo krásně vidět, jak se ke mně Nolan nahýbá. Na jedné z nich by se dokonce mohlo zdát, jakoby mi dával pusu do vlasů.

"No jistě. Snaží se vás dát dohromady od doby, co ti dala ty šaty." podívala se na mě zpoza počítače.

"A to jsi mi to nemohla říct?!" podepřela jsem si hlavu ze zoufalství. Potom by dávalo smysl, proč se za každou cenu snažila domluvit, abychom někam spolu jezdili.

"Do teď jsem si myslela, že s ním nechceš mít nic společného. Nebyl k tobě zatím nějak milý." zamračila se na mě. Možná ji i dokonce chápu, na jejím místě bych nejspíš udělala to samé.

"Ale já s ním nic nemám. Je snad špatně, že jsme spolu přestali válčit? Nerada bych to zakřikla." předklonila jsem se, abych se mohla opřít lokty o svá kolena.

"Vlastně máš pravdu, promiň," obrátila z ničeho nic, "koneckonců je to lepší, než aby tě zničil." myslím, že to mělo znít povzbudivě, jenže temnost skrytá v té větě mi nedovolila se usmát.

"Radši už to nebudeme řešit." mávla jsem nad tím nakonec rukou. Není to jako kdyby nás vyfotili, když jsme se líbali v autě. To už bych se takhle bránit nemohla.

"Bude to tak nejlepší," Marco souhlasila, "příští týden ve čtvrtek se pojede na prodloužený víkend na tu zmiňovanou chatu na horách." zděšeně jsem zvedla hlavu. Sice jsem ji byla vděčná za rychlou změnu témat, ale tohle mě úplně nepotěšilo.

"Ve čtvrtek? Já myslela, že když se řeklo prodloužený víkend, myslí se tím pátek, sobota a neděle." vysvětlila jsem svoje pochopení nad celým tímto výletem. Jsem ráda, že můžu jet taky, ale úplně se mi to nehodí do kalendáře.

"Ne, většinou se jezdí na čtyři dny. Je s tím nějaký problém? Máš už nějaké plány?" zaměřila se na mou odpověď. 

"Plány zrovna ne, ale ve čtvrtek něco mám." odpověděla jsem neurčitě. Přesně takovým chvílím jsem se chtěla vyhnout, takže jsem si nevědomky začala kousat spodní ret. Bolestivý zlozvyk.