One Bite of the Prince

Část 14

"Díky, že mě vyslechneš."

"Snaž se, abych nelitovala." podívala jsem se na Ronalda. Byla neděle a po dvou dnech jsem konečně svolila, aby mi to vysvětlil. Potřebovala jsem si to nejdřív srovnat v hlavě. Včera večer jsem ale přijmula jeho pozvání na dnešní snídani. Sedíme ve stejné kavárně, jako posledně.

"Tak asi abych začal," řekl a nervózně tiskl hrnek s jeho černou kávou v ruce, "když jsem posledně říkal, že mě otec zasvětil do politiky brzy, nelhal jsem. Problémem však je, že jsem syn svého otce, takže když mi otec cpal do hlavy, jakými způsoby bych mohl získat vládu, uvěřil jsem mu," vydechl přebytečný vzduch, když jsem se zamračila, "politika není svatá, Chloe. Všichni to vědí. Jenže můj otec věřil, že s takovou nevinnou tvářičkou můžu získat víc informací."

"Asi tuším, kam to vede." zašeptala jsem zklamaně. Vzhlédl ke mně a smutně přikývl.

"Ano. Svěřil jsem se otci, jak se k tobě Nolan chová. Jsi tu sice chvíli a i když se tě snaží připravit o práci, jako každého předtím, je to jiné. Chová se k tobě jinak. A otcovi se v hlavě začal formulovat určitý plán. Já jsem mu nějakým způsobem taky podlehl, když jsem začal mít podezření, že spolu něco máte," odmlčel se, aby se mohl zhluboka nadechnout, "chtěli jsme díky tobě získat nějakou špínu, kterou bychom mohli později použít proti němu. Jenže jsem pochopil, že to jen tak nepůjde. Tak jsem ti vzal telefon, kam se naši lidé dostali a hledali nějaké zprávy, fotky.. cokoliv. Nic nenašli. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem tě do toho vůbec neměl zatahovat. Moc mě to mrzí a chtěl bych to nějak napravit. Proto jsem k tobě teď upřímný. Kdyby to někdo zjistil, já i otec jsme skončili. Ale tobě věřím a chci abys věděla pravdu."

Pár minut jsem jeho slova zpracovávala. Je sice hezké, že se mi teď přiznal, ale já jsem zase zastánce toho, že se člověk z ničeho nic nezmění. Ne v podrazech. Je mi líto, že někdo jako on by chtěl použít takže špinavý způsob, jak získat moc. Teď se jen musím rozhodnout, jestli mu dál věřit. Při nejmenším si na něj musím opravdu dávat pozor.

Možná, že bych se i zlobila víc, kdyby byl princ nevinný. Kdybych nevěděla, co vím. Ani si to neuvědomuju, ale mám v rukách mocnou zbraň. Kdybych to teď tady Ronaldovi řekla, měla bych jistotu, že naší zemi nebude vládnout vrah. Přiznám se, že nad tím skutečně přemýšlím. Jenže pořád bojuju sama se sebou, jak se s tím vědomím vypořádat. Hlavně by mě taky zajímalo, kdo všechno to ví a jak to dokázali ututlat před veřejností. To mě přivádí k další úvaze. Kdyby to královna věděla, i tak by ho nechala korunovat? To mi na ní nesedí.

Proto jsem se rozhodla nechat si to pro sebe. Možná, že bych mohla promluvit s královnou. Upřímně, bez přetvářky a říct, co všechno vím. Není možné, aby někdo tak rozumný jako ona, korunovala vraha. To prostě ne. Takže jsou tu dvě možnosti. Buď to královna neví a nebo pořád nevím celou pravdu. 

"Dobře," povzdechla jsem si, na což na mě Ron s očekáváním zvednul hlavu, "jsem ráda, že jsi ke mně upřímný, ale neskutečně si mě zklamal."

"Já vím," zašeptal, "ale můžu se snažit to napravit." řekl pozitivně. Jemně jsem se usmála. Ano, zkusit to můžeš.

Kupodivu se tak nestalo. Ronalda jsem od toho rána neviděla. Nevím jestli se mi vyhýbal, nebo neměl čas, ale neukázal se. Neukázal, nenechal vzkaz, nic. Byla jsem z toho docela smutná. I přes ten jeho podraz jsme mu chtěla dát druhou šanci a on se o ní ani nesnaží. Nicméně dny utíkali poměrně rychle a šerm jako první disciplína se blížil čím dál víc. Stejně jako po Ronovi, tak ani po princi nebylo slechu. Zmizelo s nimi o několik lidí z parlamentu, takže jsem přepokládala,  že jde o nějakou přípravu. Nebo dovolenou, kdo ví.