One Bite of the Prince

Část 29

Nedokážu úplně dobře popsat, jak nudné byly následující dny. Kromě pocitu, že se královna snaží mě a Nolana dohnat k nějaké vzájemné komunikaci, jsem se věnovala jen papírování. Na chvíli se moje povinnosti přesouvají od organizováni veřejných akcí k zajišťování dokumentů pro kancelářskou činnost. Teď, když princ dokázal své dovednosti v soubojích, čeká ho ta nudná práce. Úřadovat. Jsem si jistá, že nás ještě čeká nejeden program, ale prozatím se Nolan bude ukazovat jen v bance, budově parlamentu a možná na dalších schůzkách. Proto jsem si hlasitě povzdechla, když mi Marco přinesla další štos papírů.

"Za hodinu přijď prosím dolů, královna nás zve na čaj." řekla trochu skepticky, když mi papíry pokládala na stůl.

"Myslíš, že něco chce?" zeptala jsem se překvapeně. 

"Podle toho, jak zněla naléhavě, bych řekla, že ano." odpověděla než zase rychle odešla. Taky toho má hodně.

Rozhodla jsem se, že tu hodinu zužitkuji co nejlépe, abych to nejhorší měla za sebou a nemusela tady být do noci. A nakonec se mi to i docela povedlo, skoro bych si ani nevzpomněla, jak rychle čas utekl, kdybych se náhodou nepodívala na telefon. Takže jsem práci zase odložila, naposledy se upravila a vydala se dolů za Marco. Jelikož mi neřekla, kam mám jít, předpokládám, že budou minimálně prozatím u ní.

"Dobrý den, Veličensto," taky jsem měla pravdu, "a dámy." hlavou jsem pokynula ke zbytku osazenstva. Trochu mě překvapilo, že kancelář byla plná.

"Dobrý den, slečno!" zvedla se nadšeně královna ze svého místa až mě to trochu překvapilo. Tak nějak tuším, že mi chce vynahradit ten incident, co se mezi námi stal. "Chtěla jsem vám představit několik mých dobrých známých." pokynula rukou po pěti ženách sedících kolem stolku, na kterém byl samozřejmě připravený čaj. Nenápadně jsem se tázavě podívala na Marco, která jen pokrčila rameny.

Postupně mi královna představila jednu po druhé. Upřímně si pamatuju kdo je jen jednu z nich, protože se na mě začala projevovat únava. Žena přímo naproti mně je manželka správce zimního sídla. Je dost možné, že si ji pamatuju jen protože se netýká politiky. Všechny ostatní dámy s politikou měly něco společného a já na to už nemám dneska sílu. Budu ráda, když dodělám svoji práci.

"Kolik že vám je let, slečno? Pokud se mohu zeptat." obrátila se na mě jedna z dam, než si upila ze svého šálku.

"Téměř dvacet dva. Vlastně mám za dva týdny narozeniny." přiznala jsem neochotně. Vzpomínám jak Lou neochotně odjížděla, když mám za nedlouho oslavovat. 

"Musím uznat, že na svůj věk máte spoustu zkušeností." pokývala hlavou.

"Jak plánujete narozeniny oslavit?" zeptala se královna.

"Nijak zvlášť zajímavě, nemám ráda velké oslavy. Nejspíš doma s rodinou." usmála jsem se na ni a všimla si, že ji moje odpověď moc neuspokojila.

"To nepřichází v úvahu. Dovolte mi vás alespoň pozvat na slavností oběd." navrhla, na což jsem nakonec přikývla. Jeden oběd ještě nikoho nezabil.

"Nemůžu uvěřit, že jsi mi neřekla, kdy máš narozeniny." zakroutila nade mnou Marco hlavou a to mě trochu rozesmálo.

"Vždyť o nic nejde. Ale promiň." nevinně jsem se na ni usmála.

"Oh, Nolane! Pojď k nám prosím na chvíli." vykřikla najednou za mými zády královna. Otočila jsem se, abych viděla ne moc dobře naladěného prince, který nejspíš jen procházel.

"Královno, dámy," pokynul všem, když vešel do místnosti, "bavíte se?" optal se zdvořile.

"Ale ovšem. Vlastně mám novinku, o které se s tebou musím poradit," očkem koukala po mě a mně bylo jasné, že mu řekne o mých narozeninách. Asi pro ni bude zklamáním, že ho to nebude vůbec zajímat, "ale to až později. Vlastně jsem myslela, jestli by jsi neudělal laskavost pro slečnu Beckettovou. Příští týden máme schůzku ve městě a ona neví kam přijet. Nemohl bys jí to ukázat, ať nejsou zmatky? Příští týden na to nebude čas."