One Bite of the Prince

Část 16

"Nadechni se!" zasmála jsem se, když jsem si prohlédla Marco, jak se nervózně rukama zapírá do sedačky. Na to, jak navenek působí klidně a vyrovnaně, k ní tohle vůbec nesedělo. Právě nás jeden řidič vezl na místo konání prvního programu a Marco se od rána nemůže uklidnit. Dnes se sice bude všechno jen připravovat a hlavní sláva bude zítra, ale i tak je důležité, aby bylo všechno perfektní už dnes.

"Existuje pár akcí, na kterých je postavená tvoje kariéra, Chloe," řekla když se výdechem snažila uklidnit, "a tohle je jedna z nich. Přesně tohle budou jedny z nich. Někomu, kdo u nás pracuje třeba jen krátce, se to ani nepoštěstí."

"Převažuje u tebe nervozita nad pocitem z dobře odvedené práce?" zeptala jsem se. Nebudu lhát, když řeknu, že ten stres na mě trochu přenesla. Na druhou stranu, před ostatními to tolik najevo nedává. Chce být dobrým vzorem. 

"I když to tak občas vypadá, tak ne." odpověděla se smíchem. Jen jsem se na ní se zakroucením hlavy usmála. Je dobrým vzorem. 

"Co je to vůbec za místo?" zajímalo mě, kam jedeme. Vím jen, že se jedná o nějaký rozsáhlý  venkovní sportovní areál, ke kterému patří dokonce i dostihové dráhy. Jinou informaci nemám.

"Jeden náš dlouhodobý partner vlastní úžasné prostory. Asi bych si nevzpomněla, co všechno se tam nachází," trochu se zasnila, "ale pro tebe je podstatná venkovní aréna, kde se bude šerm odehrávat. Je to v podstatě taková ohrada, kde spolu dva účastnění soupeří. A i když nejde o žádný turnaj, bude se vyhlašovat symbolický vítěz. Všude kolem jsou krásné zahrady, dokonce i s bludištěm. O jakýchsi tribunách u centra dění už víš."

"Ano, vím," přikývla jsem. Podílela jsem se přeci i na zasedacím pořádku, "dnes budeme připravovat. Zítra budu tedy kontrolovat, jestli jde vše podle plánu?"

"Technicky řečeno, ano. Jak přesně to bude, ti budu schopná říct až zítra ráno, až bude vše kompletně hotové." omluvně se na mě podívala.

"S tím si nedělej starosti," mávla jsem nad tím rukou, "já se přizpůsobím."

"Dneska toho na tebe asi sesypu hodně," přiznala, "ale aspoň se nebudeš nudit."

"To je pravda." zasmála jsem se. Mojí pozornost už však přilákala obrovská zeleň, kterou jsem zahlédla přes okénko. Němě jsem ty krásné zahrady sledovala. Nevím, proč mi takové věci vždycky vyrazí dech. Byly krásně upravované. Do všemožných tvarů střižené túje, které se mísily s malými břízami. Všimla jsem si dokonce i malého rybníčku a to pořád jedeme po silnici. Na druhé - pravé straně auta nebylo poznat, jaká krása se tady nachází. Přes silnici bylo probuzené město, které hlučně žilo díky jeho občanům. Nemohla jsem tomu kontrastu uvěřit.

Netrvalo dlouho a projeli jsme krásnou zdobenou branou do areálu. A dál jeli docela dlouho, Marco měla pravdu, když říkala, že je to tu obrovské. Zatím jsem z auta zahlédla tenisové kurty, dokonce i golfové kurty a taky jsem potkali i dva jezdce na koních. Vypadalo to jako omalovánka z amerického snu.

Nakonec jsme dojeli ke kamennému domu. Hned jakmile jsem vystoupila jsem si mohla všimnout, že v jeho přízemí se nachází restaurace. Kolik v ní bylo lidí jsem si ale všimnout nestačila.

"Nahoře v domě jsou pro nás přichystané pokoje," pokývala Marco směrem k domu, když si brala kabelku z auta, "zítra bude restaurace pro veřejnost uzavřená a plně k dispozici našim pracovníkům."

"Královna s princem tady s námi budou už ode dneška?" zeptala jsem se.

"Budou tu i dnes, ale nocovat tady nebudou." osvětlila Marco. Pak mi rukou naznačila, abych ji následovala a my se vydaly směrem k domu.