One Bite of the Prince

Část 8

Když jsem se vzbudila s obrovskou bolestí za krkem, věděla jsem, že je něco špatně. Otevřela jsem svoje ospalé oči a pořádně protáhla zkroucená záda. Musela jsem si pořádně promasírovat krk, z noci strávené na židli jsem s ním skoro nemohla pohnout. Rozhodně jsem neplánovala tady včera usnout. A když už bych se tak rozhodla, aspoň bych si lehla do postele. 

Natáhla jsem se po telefonu, který ležel mezi všemi papíry, co jsem byla schopná včera rozházet. Když jsem ho tlačítkem rozsvítila, polilo mě horko. Osmnáct zmeškaných hovorů od matky. Ta mě zabije. Hned jsem vytočila její číslo a vyčkávala její naštvaný hlas.

Překvapením bylo, že když mi to zvedla, pozdravila mě milým hlasem a dokonce bylo slyšet, že se dobře baví. Trochu jsem pokrčila obočí. Že by měla návštěvu?

"Promiň, že jsem ti nedala vědět. Usnula jsem tady na židli. Mě samotnou to překvapilo." snažila jsem se znít co nejvíc provinile. Nechci, aby z toho dělala velkou vědu, jak má občas ve zvyku.

"Ale to nic, zlatíčko." zachichotala se do telefonu.

"Cože? To nic? Kde jsi?" zeptala jsem se, když jsem v pozadí hovoru zaslechla další hlasy.

"Jistě, že nic. Včera jsi mě tak vyděsila, že jsem volala do sídla. Slečna Marco mě potom pozvala na snídani." odpověděla.

"Ty jsi tady?" byla jsem zmatená.

"Ano, jsem. Přijď za námi!" pověděla mi s nadšením a hned na to zavěsila. Přijít mi bude ještě chvíli trvat, mami.

Přes přední kameru telefonu jsem zjistila, že vypadám opravdu příšerně. Z mého líčení zbyly jen fleky a vlasy jsem měla všude. Nehledě na to, že bych potřebovala sprchu. Musí tady být někde koupelna. 

Vyšla jsem na chodbu, doufajíc, že mě takhle nikdo nepotká. Naštěstí jsem tu koupelnu opravdu našla. Byly to asi třetí dveře od mého pokoje. Okamžitě jsem tam vrazila a zamkla se. Když jsem se otočila do místnosti, hezčí koupelnu jsem neviděla. Byla ladění do neutrálních barev, s čímž byli sladěné i ručníky nebo třeba stojan na mýdlo. Dokonalé. Umyvadlo se záchodem byli hned u sebe a kdybych si nevšimla, že v zadní části místnosti je zástěna, myslela bych si, že tady snad nevedou sprchy. Za zástěnou ale jedna skutečně byla.

Chvíli jsem vedla vnitřní boj, jestli si mám vážně dovolit ji použít. Nakonec, kdyby to byla soukromá sprcha, nebylo by to takhle odemčené na chodbě ne? No neodolala jsem a i když jsem měla jen oblečení ze včerejška i tak byla sprcha dobrým nápadem. Nebyla jsem tam dlouho. Snažila jsem se neztrácet tam čas, kdyby náhodou chtěl někdo taky koupelnu použít. Na jedné poličce byly dokonale srovnané ručníky, takže jsem usoudila, že je ta koupelna vážně připravena pro kohokoliv. Vlasy jsem si nemyla. Neměla bych je jak rychle usušit a dolů s mokrými vlasy jsem jít nemohla. 

Jakmile jsem se oblékla zpátky do svého oblečení, snažila jsem se vodou smýt to líčení ze včera. Kupodivu to šlo docela jednoduše. Díky bohu, že nepoužívám drahou  kosmetiku. Kartáček ani pastu tady nemám, takže jsem si pusu jen párkrát vypláchla a až se vrátím do pokoje, tak si dám tu poslední žvýkačku, co se mi válí v kabelce někde na dně už dobrých pár měsíců. Já věděla, že se bude hodit. Hřeben bych tam snad měla mít taky, takže tím moje návštěva koupelny končí.

Nejsem si jistá, jak dlouho mi to trvalo. Ale než jsem se nadála, už jsem chvátala po schodech dolů. Nedivila bych se, kdybych se teď tady rozmázla. Když jsem vešla do kuchyně, moje matka skutečně se slečnou Marco snídala.

"Tady jsi! Už jsem ti nalila kávu." řekla matka, když si mě všimla. Jen jsem se usmála a posadila se ke kuchyňskému ostrůvku vedle ní.