One Bite of the Prince

Část 47

"..a hlavně bych chtěl poděkovat všem, kdo se na znovu otevření podíleli. Ať už ze stránky manuální nebo finanční, tak i duševní. Snad mohu mluvit za celou rodinu, když řeknu, že soucítíme se všemi pozůstalými té nešťastné nehody. Chtěl bych i přes její následky vnést do tohoto místa znovu teplo, radost a zážitky. Ještě jednou vám děkuji a přeji vám hezky strávené odpoledne."

Se zatajeným dechem jsem z první řady pozorovala jeho proslov. Byla jsem pravděpodobně víc nervózní než on, protože jsme ho nikdy mluvit neslyšela. Chtěla jsem, aby udělal dobrý dojem. A podle potlesku zpoza mých zad bych řekla, že se mu to povedlo.

Když potlesk utichl, opatrně sešel z provizorního pódia, které bylo až na můj vkus dost blízko okraji bazénu, jež byl nově zrekonstruován. Královská dotace pomohla rekonstrukci zrealizovat potom, co tu před třemi lety explodovala plynová nádrž v podzemí.

"Budu jen doufat, že se sem lidi nebudou bát chodit," se skleničkou šampaňského se nakonec postavil vedle mě a sem tam na někoho kývnul.

"Všichni ví, že se sklep nechal celý zdemolovat. Nic už tam není," připomněla jsem mu, i když jsem chápala jeho obavy. Lidi si prostě musí zvyknout. Podle jeho postavení jsem však byla schopná odhadnout, že to není jediná věc, co ho trápí.

"Stále se nějak nedokážu oklepat z toho včerejška," překvapila mě jeho upřímnost, když se nepřítomně rozhlédnul po okolí. Se skleničkou v ruce si netrpělivě hrál.

"Proč?" optala jsem se.

"Protože jsem se dozvěděl, že mě za pár měsíců čeká to, čemu jsem se chtěl vyhnout úplně," zle se uchechtnul a nakonec do sebe kopnul zbytek šampaňského najednou. Následně s ránou odložil skleničku na stůl za sebou, až jsem se lekla, že ji rozbije.

"Vždyť říkala, že se můžeš rozhodnout. Máš jí dát vědět do konce týdne," snažila jsem se ho uklidnit, ale evidentně to nepomáhalo. Nesouhlasně kroutil hlavou a nepříjemně se mračil, když si trochu povolil kravatu.

"Já vím, ale to bylo spíš z milosti, Chloe. Jestliže už se tak rozhodla, bylo by neslušné se proti tomu stavět."

"Takže ty jsi chtěl před tímhle vším utéct a teď řešíš, jestli je neslušné odmítnout zkrácení příprav o několik měsíců?" nechápala jsem jeho systém myšlení. Z mého pohledu by rozhodně bylo zásadnější, když by se po něm slehla zem. A ne když něco odmítne.

"Upřímně nevím, za čím si stát," povzdechl si nakonec a procházejícímu číšníkovi sebral další skleničku.

"Z jejího včerejšího proslovu jsem usoudila, že Ron o tom ještě neví," v podstatě nám oznámila, že je to zatím soukromá nabídka. Vysvětlila, jak moc by chtěla přípravy zkrátit a jak by to probíhalo tou oficiální stránkou, ale důvod neřekla.

"Neví. V tomhle ohledu nemá žádné slovo, oznámí se mu to až jako hotová věc," pokrčil rameny.

"A proč jsem tam tedy byla já? Copak já mám v tomhle nějaké slovo?" došlo mi. V podstatě jsem tam byla úplně zbytečně. Jen seděla a poslouchala, jak královna mluví do duše Nolanovi, který na ní jen nepřítomně hleděl. Jenže ten mi právě dost nápadně uhýbal pohledem.

"Nole! Ty víš něco, co já ne," zvedla jsem na něj hlas, až se na nás pár lidí otočilo. Zase jsem se dost rychle uklidnila.

"Nic podstatného," mávnul nad tím rukou, ale já jsem nedokázala uvěřit svým očím. Jak to, že jsem mu mohla tak dlouho věřit ve všech věcech s Jennette, když teď je tak průhledný a poznám hned, že lže? Protože on sám byl přesvědčený, že říká pravdu.