VZPOMÍNKY

20 | Oni to ví

Tak dneska dvě kapitolky, můj rekord. Jinak nová postava v popisu - Evelin.

Příjemné čtení 💕

Ruku v ruce jsme se procházeli po zahradě a poslouchali zvuky přírody a civilizace. Když jsme se vrátili zpět do domu, zahlídla jsem Millie, Sadie a Caleba s Finnem, jak si něco šuškají. Gaten spal na gauči a potichu chrápal. Zasmála jsem se a uvědomila si kolik je hodin, něco kolem deváté. Dala jsem si zděšeně ruku přes pusu a rychle vytáhla telefon z batohu, který jsem si položila na botník. Najela jsem do kontaktů a vytočila mamky číslo. Podívala jsem se na Noaha a gestikulací mu naznačila, že je hodně hodin. Přikývl a já jsem z toho pochopila, že to chápe.

„No ahoj zlato, zrovna jsem ti chtěla volat. Kde jsi?"

„Ahoj mami, promiň, ztratila jsem pojem o čase." protáhla jsem ústa do omluvného a vyčítavého úsměvu. Noah mi podal do ruky papírek. Bylo na něm napsáno: Můžeš tu přespat, domlouval jsem to s Millie. Děkovně jsem se na něho usmála.

„Dobře no, omluvu přijímám. A kdy přijdeš?"

„Noo...mohla bych tu přespat?" zeptala jsem se. Ticho.

„Tak jo, ale dávej na sebe pozor, nerada tě tam nechávám s lidma, které neznám." řekla po dlouhé odmlce. Noah mě sledoval a čekal na moji reakci, jestli mi to máma dovolila. Přikývla jsem a s úsměvem mu podala lísteček zpátky.

„Děkuju moc mami, až ty lidi poznáš, zjistíš, že jsou fajn, neboj. Mám tě ráda a dám na sebe pozor."

„No dobře teda, ahoj."

„Ahoj a pozdravuj Lucy a Alexe."

„Jo, jo." s těmito slovy hovor ukončila.

Usmála jsem se od ucha k uchu a zasmála se. Noah mě zvedl do vzduchu a zatočil se se mnou. Taky se smál.

„Á naše hrdličky se vrátili." zasmál se Finn opřený o rám dveří do obýváku. Zpražila jsem ho vražedným pohledem, Finn se stáhl. Na něho také můj pohled funguje. Sedla jsem si na gauč a Noah vedle mě. Podívali jsme se na sebe s obavami v očích, jestli něco tuší.

„Dejme tomu, že jsme Vás viděli támhle na kameře, která zachycuje oblast, kde jste se muckali." řekl Caleb a svalil se se smíchem na zem z gauče. Sadie mu pomohla vstát a naštvaně se na něho podívala. Vzbudil tím Gatena.

„Co?! Co se děje?!." promnul si oči a rychlostí blesku se posadil.

„Ále nic, v klidu spi." odpověděla mu Sadie.

„Buďte v klidu, budeme dělat že jsme nic neviděli." uklidňovala nás Millie a nabídla nám lékořicové bonbóny z misky. Mňam, ty miluju! Vzala jsem si pár do ruky následně si je všechny dala do pusy. Noah a Finn se na mě znechuceně podívali.

„Jak to můžeš jíst." řekl Finn a zasmál se.

„Úplně normálně, jako gumový medvídky." řekla jsem a usmála se na něho.

„Teď už ode mě pusu nečekej." založil si Noah ruce na prsou. Udělala jsem na něho psí oči a řekla:

„Vždyť to jsou jenom bonbony, navíc si ještě vyčistím zuby." přitulila jsem se k němu a hlavu mu položila na klín. Noah si tak začal hrát s mými vlasy.

„Pusu? O co jsem přišel?." zajímal se Gaten.

„Jenom o romantickou scénku." mávl rukou Finn.

„Vy jste se muckali?." řekl Gaten překvapeně.

Millie se Sadie se na něho podívali vražedným pohledem. Gaten z toho pochopil, že se nemá vyptávat. Hlasitě jsem se tomu zasmála. A to znamená problém. Všech dvanáct očí v místnosti se na mě podívalo, protože můj smích je...katastrofální. Nejhorší na světě. Raději jsem se zklidnila, protože jsem je všechny rozesmála. Usmála jsem se nad tím.

„No - ahu - co to - máš za - vkus?." řekl Caleb mezi hlasitým záchvatem smíchu.

„Ona za to nemůže." řekl naštvaně Noah. Bránil mě. Chytla jsem Noaha za ruku a propletla si s ním prsty.

„V pohodě, už jsem si na to zvykla." usmála jsem se na něho. Podíval se na mě dolů, protože jsem měla hlavu pořád na jeho klíně.

„Raději to přeruším, protože tu pomalu houstne nálada." přisedl si na gauč i Finn.

„Přesně, chce to zábavu, začínám se nudit." souhlasil Gaten. Caleb přikývl.

„Tak to zbylo na nás holkách, vymyslet klukům zábavu." povzdychla si Millie.

„Bohužel ano." zvedla jsem se do tureckého sedu a zapřemýšlela se.

„Zahrajme si flašku!" vykřikla Sadie až jsem z toho málem dostala infarkt. Dala jsem si ruku na srdce a pomalu se vydýchávala. „Takhle mě už prosím, Sadie, neděs. Ale jinak dobrý nápad."