VZPOMÍNKY

9 | Fotografie

Chtěla jsem to udělat. Dlouze jsem se mu podívala do jeho nádherných zelených očí, naklonila se k němu a...

Krátce ho obejmula. Objetí mi neopětoval, jak jsem si myslela. „Promiň." omluvila jsem se mu. „To nic není." uklidňoval mě. Oči se mi zalily slzy radosti.
„Vždycky byl můj sen tě vidět. Nemůžu uvěřit, že přede mnou stojíš. Ty, můj idol Noah Schnapp. Tohle si neza..." nedořekla jsem to, protože mě Noah vtáhl do příjemného objetí. Vdechla jsem jeho nádhernou vůni. Voněl po dešti a melounu. Odtáhli jsme se. „Děkuju." řekla jsem s úsměvem a uzřela si slzy. „Zasloužíš si to." usmál se a odešel.

Zasněně jsem dopadla s rozpřáhlíma rukama na postel v mém pokoji. Začala jsem pěstmi mlátit do peřiny a radostně křičet.
„Jo! Jo! O můj bože, bože, bože! Jooo!" překulila jsem se na záda a zasněně se podívala do stropu. On mě obejmul, řekl že si to zasložím, pil můj oblíbený čaj a seděl na našem gauči... Zvedla jsem se a z mého pracovního stolu vzala pastelky, tužky, gumu a skicák. Pršet už přestalo. Ještě jsem vzala deku a vydala se k mému oblíbenému místu-stromu na kopci za naším domem.

Seděla jsem na dece opřená o kmen stromu a kreslila Noaha. Jeho úsměv a nádherné oči. Je tak hezký...
Už jsem ho měla skoro hotového, když v tom jsem uviděla jak na naší příjezdovou cestu přijíždí bílé BMW X5. Máma. Už se vrátili z nákupu. Rychle jsem se zvedla a sebrala deku s ostatníma věcma a rozeběhla se dolů z kopce k domu. Vítr mi cuchal rozpuštěné vlasy. Ve vzduchu jsem cítila déšť. Cítila jsem se šťastně. Byla jsem šťastná, nejšťastnější člověk na světě. Díky Noahovi.

„Ahoj!" pozdravila jsem mámu, Alexe a Lucy s úsměvem od ucha k uchu. „Ahoj." pozdravili mě unaveně. Nákupy je unavili. Zasmála jsem se. „Děje se něco? Že jsi tak šťastná?" podezíral mě Alex. „Řeknu Vám to doma." napínala jsem je.

„Tak už to vyklop." pobízel mě Alex s úsměvem. Seděli jsme všichni u stolu, i s mámou. „V tom bude Noah, že jo." podívala se na mě Lucy. „No, jak začít, takže, byl slejvák, chtěla jsem zavřít Smoothie bar o trochu dřív, protože jsem pochybovala, že ještě někdo přijde. Ale nezavřela jsem dřív. Kdybych to udělala, tak by bylo všechno jinak. Úplně jinak. Přišel Noah. Chtěl znovu to mangový smoothie, který jsem mu udělala, to, o kterým, říkal že je nejlepší jaký kdy pil. No a, chtěl mě vyprovodit, nechtěla jsem ho obtěžovat, takže jsem řekla že nechci, ale nechala jsem se přemluvit. Doprovodil mě až sem domů. Pozvala jsem ho dál. Tak šel. Moc jsme si ale nepovídali, jenom jsem mu udělala čaj a dala sušenky. A pak, když odcházel, jsem ho...obejmula. A on pak mě." řekla jsem se zamilovaným výrazem ve tváři a podepřenou hlavou.
Alex nadšeně zapískal. „Ty jo, taky bych ho chtěla vidět a obejmout." záviděla mi Lucy. „Nello, Nello. Jsem ráda, že jsi tak šťastná, ale co když ti něco udělá? Zlomí ti srdce?" strachovala se o mě máma a kroutila hlavou. „Mami, nemusíš se o mě bát. Je to hodný a milý člověk." uklidnila jsem jí. „A kde seděl?" zeptala se mě Lucy. „Támhle." řekla jsem a ukázala jí místo, kde Noah seděl. Lucy si na něj sedla. „Od teď je to moje místo." řekla Lucy a usmála se.
Všichni jsme se zasmáli.

„Mami! Dívej! Pojďte sem všichni!" křičela Lucy z chodby nahoru do prvního patra. Vstala jsem z postele a rychle k ní po schodech přiběhla. Po chvilce přišel i Alex a máma.
„No?" zajímala se máma. „Dívejte." řekla Lucy a otočila k nám její mobil, kde byla fotka mě a Noaha, jak spolu jdeme pod jedním deštníkem. Ti novináři... Byl k tomu krátký popisek:

Noahovo nová přítelkyně? Nebo jen kamarádka? Vyjde to už brzy oficiálně nebo to bude Noah Schnapp tajit?

„Panebože." řekla jsem a zakryla si ústa rukou.