VZPOMÍNKY

15 | Na to zapomeň!

Jarmark byl necelou půlhodinu od Smoothie baru. Nebylo tam tolik lidí, kolik jsem čekala. Všude byly atrakce pro malé i velké. Největší prostor zabírala horská dráha, mega velká horská dráha. Wow, tu musím zkusit... Nechyběli ani stánky s občerstvením, hračkami a losováním. Kdybychom zkusili všechny atrakce, tak sem musíme přijít ještě nejmíň jednou.

„Noahu?“ zeptala jsem se ho nejistě. Otočil se na mě. „Ano?“ usmál se a znovu si prohrábl vlasy. „Chci ti poděkovat za to, co jsi pro mě a Evelin udělal. Zvu tě na něco dobrýho k jídlu, ale až po horské dráze.“ usmála jsem se.

„Ale, to nic nebylo.“ zakroutil hlavou. „Neměl bych tě spíš já na něco pozvat?“ dodal a zasmál se. Přidala jsem se i s Lucy k němu. „A co ta horská dráha?“ zeptala se Lucy.
„Na to zapomeň!“ zvedl ukazováček. „Skoro vždy se po ní pozvracím.“

„Ale no tak, prosím.“ zaškemrala jsem a udělala psí oči. „Prosím. Kdy zase budu mít tu možnost jít s Noahem Schnappem na horskou dráhu? Nebo na jarmark?“ prosila Lucy. „No tak dobře, ale jen jednou.“ upozornil nás.

„Dva lístky od patnácti let a jeden dětský.“ řekl Noah pokladnímu. „11 dolarů.“ řekl a podal nám lístky. „Já to zaplatím.“ řekla jsem a z batohu vytáhla moji peněženku s květinovým vzorem. „Ne, já. Pozval jsem tě, tak taky platím.“ řekl a podal pokladnímu požadovanou částku. „Ale nepočítal jsi ségru.“

„Noah Schnapp!“ zakřičeli Noahovo fanoušci. Tak to tu ještě chybělo... Naštěstí to křičení brzo skončilo, protože jsme nasedli do vagónů horské dráhy. Lucy jsem nechala sedět vedle Noaha ať má zážitek. Já jsem si sedla hned za ně.

Pomalu jsme se rozjížděli do kopce a po chvilce jsme z něho letěli dolů. Bojím se toho, jak budou vypadat moje vlasy po tom všem. A taky hlasivky. S Noahem jsme ječeli jako o život. S Lucy to nic nedělalo, je to taková Lara Croft, vydrží jakýkoli extrém. „Budu zvracet!“ zaječel Noah.

„Moje vlasy?!“ postěžovala jsem si. Vlasy jsem měla zacuchané a plné bordelu. Našla jsem v nich dokonce i popcorn a cukrovou vatu. Noah se mi zasmál.

„To není vtipné.“ zamračila jsem se. „Chceš hřeben?“ zeptala se mě Lucy. „Ty máš hřebeb?“ zvedla jsem obočí. Místo odpovědi mi ho podala.

„Děkuju. Ty vážně myslíš na všechno.“ usmála jsem se na ní a vzala si zelený hřeben, který mi podávala. „Není zač.“

„Taky bych chtěl mít ségru jako jsi ty.“ řekl Noah a dal Lucy  ruku okolo ramen. „A co bráchu?“ dala mu Lucy taky ruku okolo ramen. Vypadá to, že se z nich stanou dobří přátelé.

„Vy máte ještě bráchu?“ podivil se Noah a zastavil.

„Jo, příští rok mu bude už osmnáct.“

„Nedáme si vatu?“ navrhla jsem. „Moc ráda.“ řekla Lucy a sundala svoji ruku z Noahovo ramen.

„Tři melounové prosím.“ poprosila jsem mladou prodavačku, která žvýkala žvýkačku. Praskla růžovou bublinu, kterou udělala a natáhla ke mě ruku. Noah se chystal cukrové vaty zaplatit, ale byla jsem rychlejší. Vložila jsem jí do ní několik dolarů a vzala si od ní tři melounové cukrové vaty. „Děkujeme. Hezký den.“ usmála jsem se a podala Lucy a Noahovi vatu.

„Budu si to vyčítat.“  řekl Noah.

„Tu vatu? Proč?“ radši neodpověděl. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vešla do stanu, ve kterém bylo několik stolů s lavicemi.

Noah ke mě po stole přisunul Colu a usmál se.

„Za tu vatu.“

„Tak to ti dlužím zmrzlinu.“

„A já teda ještě plyšového medvěda.“

„Tím pádem bych ti dlužila...“ na chvíli jsem se zapřemýšlela.

„Pusu.“ dořekla to za mě Lucy a hlasitě se zasmála.
Zrudla jsem. Noah taky. „Co takhle jít na další atrakci?“ navrhla Lucy. Přikývla jsem.

„Můžeme, ale ještě než půjdem...potřebuju ti něco Nell říct.“ podíval se mi Noah do očí. „Dobře.“ opětovala jsem mu pohled. „Letos se má natáčet čtvrtá série Stranger Things a...bude casting na novou postavu. Myslím, že by jsi to mohla být ty. Hodíš se na ni.“ usmál se. Chvíli bylo ticho, snažila jsem se větu co mi právě řekl vstřebat.

„Moc ráda bych si zahrála v mém oblíbeném seriálu.“

Za tři hodiny na jarmarku jsme stihli jít na sedm atrakcí. Strašidelný dům, kolotoče a spoustu dalších atrakcí, které na jarmarku mohou být. Fanoušky, kteří nás zastavili už ani nepočítám.

„Věštírna...“ přečetl Noah ozdobný nápis z cedule vyvěšené na tmavě modrém stanu se zlatými hvězdy.

„Jdu první.“ oznámila nám Lucy. Podala jsem jí moji peněženku a ona vešla do stanu.

„Takže na ten casting půjdeš?“ ujistil se Noah.

„Stoprocentně ano.“

„A...mám takový návrh. Že bychom dneska mohli jít k Millie domů a přespat tam. Možná by přišli i ostatní jako třeba Finn, Caleb, Sadie...“ podíval se na špičky svých bot.

„Tohle nejde odmítnout.“ obejmula jsem ho. Objetí mi opětoval. Přitáhl si mě k sobě. Vdechla jsem jeho vůni. Čokoláda a jahody. „Voníš.“ zasmála jsem se. „Ty líp.“ zasmál se.

„Ehm.“ odkašlala si Lucy za mnou. Lekli jsme se.
Odtáhla jsem se od Noaha. „Objímáte se tu už přes pět minut.“ zašklebila se.

Noah se poškrábal na krku. Připomněl mi Williama Byerse.
„Co ti řekla nebo kdo to byl.“ změnila jsem radši téma.

„Řekla mi, že se mi v srpnu splní můj největší sen. A že mě čeká budoucnost, která můj život změní.“ pokrčila rameny.

„Teď půjdu já, jestli to nevadí.“ řekl Noah. „Klidně jdi.“ pobídla jsem ho.“