VZPOMÍNKY

29 | Autogramiáda

...O několik dní později...

Před domem zastavilo auto. Rychle jsem se zkontrolovala v zrcadle a vyrazila.

U auta stál Noah.

„Ahoj, zlato!“ pozdravil mě.

„Ahoj, šmudlo!“ ano, vymýšlela jsem mu novou přezdívku. Políbili jsme se a nasedli do auta.

„A kde, že bude ta autogramiáda?“ zajímala jsem se.

„V centru New Yorku.“ odpověděl mi.

„Tak to se těším, jsem ti vděčná, že jsi mě s sebou vzal.“ položila jsem mu hlavu na rameno.

„Bez tebe by to nebylo ono.“ zasmál se a chytl moji dlaň do své.

***

Po přibližně hodině a půl, se auto zastavilo.

„Tak jo, jsme tady. Připrav se.“ řekl a upravil si vlasy. Šofér nám otevřel dveře. V tu chvíli mě obklopila nervozita. Noah vystoupil ven a čekal než vystoupím také. Vystoupila jsem. V tu chvíli mě obklopili fotografové a bláznivý Noahovo fanoušci. Nastavil mi rámě, přijala jsem ho. Sebevědomým krokem a s úsměvem na tváři, jsme vešli dovnitř obrovské budovy, kde bylo spoustu různých plakátů Stranger Things a jejich herců. Bylo tu spoustu herců, kteří hráli ve Stranger Things, krátce jsem tu zahlédla i Winonu Ryder (Joyce). Všude byl rámus, skřeky, pláč, smích, zkrátka...chaos. Písnička, která vycházela z reproduktorů nesla skoro ani slyšet.

„Páni, proč jsi mi neřekl, že tu budou snad všichni!“ ohromeně jsem vydechla.

„Bylo to překvapení.“ dal mi pusu do vlasů. Děkovně jsem ho objala a políbila.

Stoupli jsme si k dlouhému stolu, na kterém byli spoustu Noahovo fotografií, fix, pití a malé občerstvení. Stůl byl obklopen plakáty, na kterých byl Noah jako Will Byers. U stolu stala fronta fanoušků, dlouhá přes deset metrů.
Jakmile uviděli Noaha, začali křičet a mávat na nás.
Usmívali jsme se na ně od ucha k uchu a mávání opětovali. Stoupli jsme si ke stolu s Noah začal podepisovat fotografie nebo cokoli, co si fanoušci vybrali. Noah některé i objímal. Ano, trochu jsem žárlila, ale byla to zdravá žárlivost. Našli se i tací, kteří chtěli i můj autogram. Nebudu Vám lhát, bylo jich opravdu hodně.
S úsměvem jsem podepisovala všechno, co mi přišlo pod ruku. Ale po dvou dlouhých hodinách mě z toho začala bolet ruka a přestali mě to bavit. Tahle práce rychle unaví.
V tu chvíli se z reproduktorů ozvala zpráva:

„Nastavá patnácti minutová pauza na oběd, to platí pro všechny herce, herečky a jejich blízké. Poté bude hlavní program běžet ještě hodinu a konečně ve tři hodiny se můžete dočkat rozhovorů v sále. Příjemnou zábavu všem. Pro účastníky je zde v jídelně švédský stůl.“

„Už mám hlad!“ oddechla jsem si, zjevně jsem pobavila fanoušky, protože se zasmáli. Usmála jsem se na ně a s Noahem jsme si s nimi dali highfive.

„Zatím.“ rozloučili jsme se s nimi a vešli do jídelny určené pouze pro nás herce atd... Rozhlédla jsem se po místnosti a spatřila spoustu známých tváří, které jsem viděla v televizi. Od Steva až po Hopera... Však víte, nikdo až na pár výjimek tady nesměl že Stranger Things chybět.

Sedli jsme si ke stolu, na kterém bylo moje a Noahovo jméno.

„Jé, to je milé!“ radovala jsem se, sedla si a přehodila si kabelku přes židli.

„Na to si zvykneš.“ pustil se Noah do jídla. Vynikající pizzy...

„Dobrou chuť.“ popřál mi.

„Nápodobně.“ řekla jsem už s plnou pusou. Když jsem odcházela, narazila jsem na vysokého černo vlasého teenegera, který u jídelny neměl co pohledávat. Zastavil mě. Noha tu se mnou nebyl, š odnést nádobí.

„Co potřebuješ.“ zeptala jsem se ho mile.

„Ty jsi ta Schappovo holka, nemám pravdu.“ neodpověděl mi, jenom na mě kývl hlavou.

„Ano, ale do toho ti nic není.“ podívala jsem se na něho podezíravě. V tu chvíli mě surově chytil a políbil. Nenechala jsem se, bylo to odporné. Jediné co mě v tenhle moment napadlo, bylo kousnout ho do rtu. Udělal jsem to a ucítila chnusnou pachuť krve v puse. Pustil mě a já mu vlepila tu největší facku, na kterou jsem se zmohla. Začala jsem si mnout bolavé místo na ruce, které mi skoro rozdrtil. Noah se vřítil do chodby rovnou k němu a přivolal ochranku. Proběhl ke mně a konejšivě mě objal zůstala jsem v jeho objetí a poslouchala uklidňující slova, která říkal.

„Všechno bude dobré, je to moje vina, neměl jsem tě tu nechávat. Mrzí mě to, teď už je jen a jen dobře, jsem tu s tebou...“

„Ja vím, já vím...není to tvoje chyba.“ podívala jsem se mu do smrkově zelených očí. Přiblížili jsme se a políbili. Bylo to to jediné, co mi v tuhle chvíli vykouzlilo úsměv na tváři od ucha k uchu.

Vrátili jsme se ke stolu, kde znovu začalo hodinové rozdávání podpisů. Když jsme podepsali poslední fotografii, hlasitě jsem si oddechla a začala si mnou bolavé zápěstí.

„Už půjdeme do sálu.“ řekl mi Noha. Propletli jsme si ruce a vydali se do chodby, směřující k pódiu.

„Tady jste, hned Vás přípravíme a až Vám dáme znamení, může jít na pódium.“ překvapila nás maskérka, která mi před obličejem mávala pudrem a opravovala mi make-up. To samé udělala s Noahem, ale jenom ho lehce napudrovala, raději jsem si ho nepředstavovala s make-upem, to by to zas dopadlo...

Podívala jsem se zděšeně na Noaha, ten se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila.

„Můžete jít, držím palce. Jste klenotem dnešního večera.“ naznačila nám zdvižené palce maskérka a odplula pryč.
Noaha jsem pevně chytla za ruku a vešla s ním na pódium. Okamžitě všichni v sále začali tleskat a nadšeně pískat. Nervozita ze mně odpadla. Je hezké vidět přes tisíce lidí, kteří tě rádi vidí, i když asi ne mě, ale Noaha.
Sedli jsme si na gauč, který byl na pódiu. Podali jsme si ruce s organizátorem této akce, který nás uvítal a začali odpovídat na otázky.

„Začneme od začátku. Jak jste se potkali?“ položil nám otázku organizátor.

„No...začalo to mangovým smoothie, které jsem Noahovi připravila v jednom Smoothie baru.“ začala jsem.

„Přesně tak, bylo to snad nejlepší mangový smoothie, které jsem pil.“ řekl. Dojatě jsem se na něho usmála.

„A pak to pokračovalo druhým smoothie. Zrovna když byl pořádný déšť, pár minut před zavíračkou.“ vzpomínala jsem dál.

„Ten večer jsem se rozhodl, že ji doprovodím domů, ze začátku mě nechtěla obtěžovat, ale nakonec šla ráda.“ sálem se proneslo něco jako  „Eww...“ zasmáli jsme se tomu. Náš příběh jsme odvyprávěli a ještě na pár nudných otázek odpověděli.

„Chcete se vydat stejnou cestou jako Noah Schnapp?“ zeptal se mě organizátor.

„Za dva týdny pojedu na casting na novou postavu do Stranger Things, takže ano, přinejmenším podobnou.“ odpověděla jsem.

„Tak to je úžasné, určitě bychom Vás rádi viděli ve Stranger Things, držím palce.“

„Děkuji.“

„Tak to by bylo od Noaha Schnappa a Nell Warwick všechno, prosím o potlesk!“

S obrovským potleskem jsme se uklonili a opustili pódium.