VZPOMÍNKY

24 | Lehce v šoku

Tak to vypadá, že dneska stihnu napsat i tu třetí a možná i čtvrtou kapitolu, ale nechci nic zakřiknout.

Tady je slíbená druhá kapča.

🌟Příjemné čtení! 🌟

Tátovi jsme celý měsíc odvyprávěli od nuly do sta. Zabralo nám to celé dopoledne, takže jsme se rozhodli, že připravíme oběd. Lahodné palačinky s nutelou, nugátovým přelivem, lískooříškovou zmrzlinou a porcí šlehačky...né, teď přeháním. Budou s marmeládou od tety Maggie, kterou jsme našli v komoře. Byla poslední, díky bohu. Nechtějte ji ochutnat, protože chutná zkrátka...hnusně, zkaženě, mohla bych pokračovat dále, ale čas letí.

,,Chcete ochutnat?" zeptala jsem se všech přítomných v kuchyni a nabídla jim ochutnávku ze sklenice s tetinou marmeládou.

,,Ne, díky." odpověděli mi unisono a raději se pustili zpátky do práce. Měla jsem na starost udělat s Lucy těsto na palačinky a taky je smažit. Alex a táta měli zase prostřít a připravit věci na stůl.

,,Dáme potom vodní balónkovou bitvu?" navrhla Lucy.

,,Jo, to by bylo super!" vykřikla jsem, naposledy jsem se totiž zúčastnila balónkové bitvy, když jsem byla stejně stará jako Lucy.

,,Skvělej nápad, připravte se na porážku." mrkl na nás Alex. S Lucy jsme protočili očima.

,,My mu ukážeme, že se má on připravit na porážku." zašeptala ke mě Lucy, aby to nikdo nechyběl.

,,Přesně, to že vyhrává vždy, neznamená, že vyhraje i teď." zašeptala jsem k ní zase já.

,,Co si to tam šuškáte?" zeptal se nás Alex.

,,Ale nic." prohodili jsme sborově.

,,Jediný problém ale je, že nemám balónky." poškrábal se táta na hlavě.

,,Já jsem vzala tři balení, snad budou stačit." řekla Lucy.

,,Ty myslíš na všechno, ségra." poplácal ji Alex po rameni. Lucy se na něho usmála.

,,To jo, někdy si říkám, jak to zvládá, když zapomínám i na svoje důležitý věci." souhlasila jsem.

,,Díky, musí být někdo, kdo Vám všechno připomene." otočila se s úsměvem na mě. Zasmáli jsme se.

......

Palačinky byly výborný, protože jsme zjistili, že tetina marmeláda zplesnivěla, takže jsme ji vyhodili a tím pádem si je dali s nutelou, kterou nám táta koupil. Připravoval se na nás dlouho. S Alexem a Lucy jsme šli po obědě do koupelny napustit balónky na bitvu.

,,Alexi! Nech toho!" zakřičela jsem, protože mě Alex i s Lucy schválně postříkali.

,,Hej! Přestaň!" vykřikla zase Lucy, protože Alex postříkal i ji. Vypadali jsme, s prominutím, jako dvě zmoklé slepice. Ještě že nenosím make-up...

,,Tohle ti oplatíme, zasloužíš si to." procedila jsem skrze zuby.

,,Máš to u nás." dodala Lucy, lehce drkotala zuby jako já, protože to byla ledová voda.

,,Teď si ty balónky napusť sám, se mnou nepočítej. Jdu se usušit." řekla jsem a chytala se k odchodu.

,,No tak, Nell. Byla to jenom sranda navíc jsem tě jenom osvěžil před ještě větší sprškou. Nemá cenu se teď sušit. Promiň." podíval se na mě jeho hnědýma očima, kterými na mě udělat oči psí. Jak já mu všechno sním...

,,Vždyť já vím, omluvu přijímám." usmála jsem se a hodila na něho s Lucy zároveň, každá jeden napuštěny vodní balónek. Alex vykřikl, jo, jako holka, protože to nečekal.

,,Teď jsme si kvit." založila si Lucy ruce na prsou a vítězně se na něho usmála.

......

,,Rozdělíme se tentokrát na dva týmy. Kluci, holky. Nebo to chcete jinak?" zeptal se nás táta.

,,Mě to nevadí." řekl Alex.

,,Mě taky ne." řekla stejným tónem Lucy.

,,Aspoň bude změna, tak hodně štěstí, ale bereme si zónu A." řekla jsem a vzala si do ruky růžový koš na prádlo plný naplněných balónků.

,,Tak jo, ale pak se prohodíme." řekl Alex a vzal stejný koš, ale modrý.

,,Hodně štěstí i Vám." řekl táta, ještě než odešel s Alexem do své zóny B. 

S Lucy jsme si dali highfive. ,,Jdeme jim ukázat, co to znamená prohra." 

Schovali jsme se a čekali, než za námi přijdou. Jak je známe, teď k nám už běží s náručí plnou balónků a myšlenkou, že mají vítězství v kapse.

,,Támhle jsou." zašeptala jsem potichu směrem k Lucy a ukázala na místo u našeho bazénu. Alex a tátou se plížili a pokud to šlo, běželi. Jejich taktika byla na nás vběhnou, překvapit nás, ale my jsme našli bezvadné místo k pozorování i úkrytu. Lucy mi gestikulací naznačila, že jde na věc a odplížila se neslyšně za auto. Já chvíli po ní. Pak jsme vběhli výjimečně na kluky my. Že bychom nakonec dneska poprvé vyhráli?

,,Hej! Dost! To stačí! Tati!" jenže byli rychlejší, táta nás překvapil z boku a hodil na Lucy několik balónků. Lucy ho stihla zasáhnout jenom dvěma.  Na oplátku jsem ho osvěžila já. Teď už zbývá jenom Alex. Zahlédla jsem ho, jak se krčí za bazénem. Připlížila jsem se k němu z levého boku a hodila po něm balónek. Alex po mě svojí mrštností hodil hned pět za sebou, nečekala jsem to a začala padat do bazénu. Stihla jsem chytit i Alexovo ruku, takže jsem ho strhla s sebou. 

,,Nell! Za to tě uškrtím!" zakřičel, když spadl do vody. Zasmála jsem se a začala na něho cákat.

Všichni jsme seděli přikrytí ručníky venku na zahradě. Byli jsme rádi za hřejivé paprsky slunce, které nás rychleji sušili. 

,,Chci Vám něco důležitého říct." řekl táta a prolomil tak hrobové ticho, které sem tam narušili zvuky aut a přírody. Se zájmem jsme se na něho podívali a čekali, co z něho tak důležitého vypadne.

,,Našel jsem si přítelkyni a rád bych Vás s ní seznámil. I s jejím synem." vypadlo z něho a sklopil hlavu. Čekal na naši reakci. Bezeslov jsem se na něho koukala. Lucy reakce byla podobná, ale Alexovo se lišila. Dal tátovi ruku okolo ramen a řekl:

,,Rád je poznám. Aspoň tak všichni přijdeme na jiné myšlenky."

Táta se na něho usmál. ,,Tak tohle je můj synátor." usmál se a Alexe znovu rozcuchal, jak rád dělá s oblibou. Snažila jsem si všechno v hlavě srovnat a odvážila se promluvit.

,,Gratuluju, a kdy že nás seznámíš?" zajímala jsem se objala ho.

,,Přijedou zítra na oběd a přespí tu, potom by zase po obědě odjeli." oznámil nám.

,,Nejsem schopná mluvit, ale přesně jak říkal Alex, všichni, hlavně ty, přijdeme na jiné myšlenky." přidala se k našemu rodinnému objetí i Lucy. Rodinnému bez mámy...