Dnes je den, na který čekám snad celý můj život...tedy část života, co znám Jacka Dylana Grazera. Mám se s ním dnes setkat, konečně...
„Potřebuju nutně tvoji pomoc, Nell!" vtrhla jsem do sestřina pokoje s dvěmi hromádky oblečení.
„Jakou?" zeptala se mě a zvedla jedno obočí.
„Nevím, co si na sebe vzít..." povzdychla jsem si a podala Nell jednu z hromádek. Probrali jsme je a prodiskutovali. Nakonec jsem zvolila džínové kraťasy a bílé tričko s nápisem Lover/Loser.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sbalila jsem si ještě batoh a do něho pár věcí. Do ruky vzala skateboard a mohla jsem vyrazit.
***
„Ahoj, Lucy!" zamával na mě Finn se skateboardem v ruce.
„Finne! Ahoj!" usmála jsem se od ucha k uchu.
„Jack tu bude za chvíli." oznámil mi, též s úsměvem na rtech.
„Ani nevím, jak ti poděkovat." řekla jsem upřímně.
„Hele, já nic nechci. Jenom, aby sis dnešek užila." objal mne. Jeho milé gesto mě zaskočilo, ale objetí jsem mu opětovala.
„Díky moc, jsi zlatej." lehce jsem zrudla. Bylo od něho milé, když se o mě staral a přál mi to.
Sedla jsem si na obrubník a po malých kouskách ukusovala z croissantu. Krátila jsem si tak dlouhé chvíle čekáním na Jacka.
„Čau, Finne! Promiň, že jdu tak pozdě, ale Bowie si nedal říct." ozvalo se za mými zády. Ten hlas bych poznala vždy a všude. Jack. Je tady! Posbírala jsem veškerou odvahu, která se ve mne nacházela a otočila se. Instinktivně jsem si rychlostí blesku stoupla a nedokázala uvěřit tomu, co vidím. Nehybně jsem stála a hleděla do jeho očí čokoládového odstínu. Nedokázala jsem vydat jakoukoli hlásku. On tu vážně stojí...
"Představím Vás, takže...Jacku, tohle je Lucy. Lucy, tohle, jak určitě víš, je Jack." představil nás Finn. Stiskla jsem Jackovo ruku, kterou mi nabídl a nervózně se usmála.
"Ve-velice mě těší." zakoktala jsem.
"Taky, rád tě poznávám." usmál se, až se mi lehce podlomila kolena. Svůj úsměv jsem už s jistotou protáhla od ucha k uchu. Nervozita ze mně rázem opadla.
"Přinesl jsem ti takovou maličkost k narozeninám." překvapil mě Jack. Nadzvedla jsem překvapeně obě obočí.
"To jsi nemusel. Pro mě je nejhezčí dárek to, že jsi tady!" zasmála jsem se a převzala od něho dárkovou tašku. Byla v ní jeho fotografie s podpisem, merch a čokoláda.
"Děkuju moc!" vyjekla jsem a silně Jacka objala. Objetí mi opětoval. Konečně se mi splnil sen...
***
Chytla jsem do ruky můj skateboard a vyjela vstříc rampě.
"Tak schválně, ukaž co umíš!" křikl na mě Jack zezdola.
"Jasňačka!" zasmála jsem se a ukázala pár mých triků. Naštěstí se mi povedli.
Celý zbytek dopoledne jsme všichni společně jezdili na skateboardu a taky se chvílemi váleli na zemi, když jsme upadli. Docela dost jsme se u toho nasmáli a taky natočili pár videí a vyfotili se. Na oběd jsme si zašli na pizzu do pizzerie na pláži. Byl to hezky strávený den. Večer jsme si udělali procházku v parku a hodně se sblížili. Tenhle den by byl dokonalý, kdybych nezvedla svůj mobil a nezjistila otřesnou zprávu...
Z batohu se ozvalo vyzvánění mého telefonu, které představovala moje oblíbená písnička Renegade.
"To je máma." oznámila jsem klukům a telefon si přiložila k uchu.
"Ahoj, mami."
"A-ahoj, zla-to." řekla mezi vzlyky.
"Stalo se něco?" zeptala jsem se, i když mi to bylo jasné.
"Tvůj otec, mě-měl autonehodu a-a nepře-nepřežil ji." teď už jsem nevěřila vůbec ničemu. Z očí se mi proudem začali valit slzy.
"Co-Cože!?" zlomil se mi hlas a podlomila kolena. Sesunula jsem se na silnici a nechala Finna s Jackem, aby mě utěšovali.
