VZPOMÍNKY

23 | Krasobruslení a nápad

...Hodinu poté...

„Miluju led!“ zakřičela Evelin přes prázdnou halu s ledovou plochou. Zasmála jsem se tomu a zamyslela se nad Charlie.

„No tak, Nell. Co s tebou je?“ drcla do mě loktem. To už to na mě všichni vidí?

„No, mám jednu velkou novinku.“ usmála jsem se a vzpomněla si na můj polibek s Noahem.

„Povídej.“ pobídla mě Ev a vbruslila na ledovou plochu za mnou.

„Chodím s Noahem.“ řekla jsem. Evelin zůstala stát na ledě jako přimražená. Zas tak velká zima tu není...

„Nell! To myslíš vážně?!“ vykřikla až jsem z toho malém dostala infarkt. Dobruslila ke mně a silně mě objala. Na tváři jí pohrával úsměv od ucha k uchu.

„Ano myslím. Byla i pusa.“ přikývla jsem.

„Tak to je úžasné! Moje nejlepší kamarádka chodí se slavným hercem. A ještě tomu s Noahem!“ udělala piruetu na ledě.

„Ano, je to úžasné.“ přitakala jsem.

„Ale, proč jsi taková zaražená?“ podívala se na mě s obavami v očích.

„No, víš... viděla jsi Noahovo dnešní video na YouTubu?“

„Jo, počkat. Ty narážíš na tu Charlie D'amelio?“ lehce se zamračila.

„Ano, je to jeho blízká kamarádka a navíc jí učí herectví.“ povzdechla jsem si.

„Ale no tak, hlavu vzhůru. Ty žárlíš, že jo?“ chytla mě za ramena a snažila se povzbudit.

„Lehce ano, samozřejmě může mít kamarádku, ale žárlivost je žárlivost.“

„To máš pravdu. Aspoň na chvilku na to zapomeň a pojď se rozbruslit.“ pobídla mě.

Po rozbruslení jsme upevnili kameru na stojan. Rozhodli jsme se, že budeme natáčet na YouTube naše krasobruslařské výkony. A později učit vybrané odběratele  krasobruslit.

Po dobruslení a natočení jsme se rozloučili se slovy:

„Uvidíme se příště, a nezapomeň. Hlavu vzhůru.“ Evelin.

„Díky.“ já.

Za nápad hlavního děje Operace Chris, vděčím natalka777777777 ještě jednou děkuju mockrát 😄💕

Vytáhla jsem telefon z batohu, protože jsem měla pocit, že mi někdo volá.

Sestřička

„Ahoj.“ pozdravila jsem ji.

„No ahoj.“ pozdravila mě Lucy.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Viděla jsem to video a...dostala takový nápad.“ odmlčela se.

„Jaký?“ zajímala jsem se.

„No, jak tě znám, tak trochu žárlíš a co takhle udělat to samé, ať vidí jaké to je?“ vychrlila ze sebe.

„Jak to myslíš?“ chtěla jsem to dovysvětlit.

„Myslím, že by se s tebou Chris rád přátelil.“ řekla tajemně.

„Můj Ex? Sice to nedělám ráda, je mi to proti srsti, ale, co nadělám. Jdu do toho.“ s těmito slovy jsem hovor ukončila. Operace Chris tímto začala, promiň Noahu, ale holky jsou holky...

...Druhý den dopoledne...

„Máš už sbaleno?“ zeptala se mě Lucy, když vstoupila se zaklepáním do mého pokoje. Zvedla jsem hlavu od notebooku, na kterém jsem si kontrolovala stav našeho YouTubu. Dvě videa a přesto máme přes 15 000 odběratelů.

„Kam?“ podívala jsem se na ní nechápavě.

„No přece k tátovi, ty jsi na to zapomněla?“ podezírala mě.
Počkat, cože?! A jo, dneska je neděle! Plácla jsem se dlani do čela.

„Nee, nezapomněla, jen se dobalím.“ zasmáli jsme se tomu, protože bylo jasné, že mi to trošku vypadlo z hlavy. No dobře, úplně.

„Máš pořád hlavu v oblacích. Hodila by se ti ledová sprcha, aby jsi se dostala zpátky do reality.“ řekla Lucy, když mi pomáhala s balením, protože ona už dávno sbaleno měla.

„Já vím. Jsem zamilovaná. Až taky jednou budeš, tak se budeš chovat podobně bláznivě jako já.“ povzdechla jsem si.

„Já vím jaké to je být zamilovaná.“ usmála se, úsměv jsem ji oplatila.

„A co by sis přála k narozeninám? Může to být klidně i něco nesplnitelného.“ zeptala jsem se jí.

„Vidět Jacka, ale to se nikdy nesplní.“ povzdechla si zase ona.

„Víš že to tak nemožné není?“ mrkla jsem na ni. Zvedla hlavu od tašky s mými věcmi a s nadějí se na mě zářivě usmála od ucha k uchu.

......

„Tak si to tu užijte, v úterý Vás táta odveze dom. Tak ahoj!“ rozloučila se s námi máma.

„Ahoj!“ pronesli jsme sborově. Máma odjela.

Podívali jsme se na velký dům, který stál před námi. Cítila jsem vlnu energie, vlnu plnou vzpomínek.

„Vůbec se to tu nezměnilo.“ řekl Alex.

„Taky si myslím, cítím návali vzpomínek.“ souhlasila Lucy.

„Přesně.“ usmála jsem se a na chvíli zavřela oči. Představila jsem si nás jako o šest let mladší děti, jak si hrají na zahradě a hrají si spolu. Houpou se na houpačce, kloužou se po klouzačce..., další vzpomínka z mnoha, které mám v hlavě.

„Tak jo, asi už půjdem ne?“ podíval se na nás Alex. Přikývla jsem.

„Jo, radši jo.“ řekla Lucy.

Vyšli jsme schody vedoucí k hlavním dveřím a zazvonili na zvonek. Byla jsem nervózní, tátu jsme neviděli už měsíc. Za oknem dveří se něco mihlo. Otevřel nám táta s úsměvem na tváři.

„Ahoj broučci! Tak rád Vás vidím.“ usmál se ještě více, od ucha k uchu a pustil nás dovnitř.

„Ahoj, taky tě rád vidím, tati.“ usmál se Alex.

„Vyrostl z tebe pohledný kluk, po mně.“ zasmáli jsme se tomu. Táta Alexovi rozcuchal vlasy a Alex si je začal hned hekticky urovnávat.

„Ahoj tati, chyběl jsi mi.“ objala Lucy tátu. „Však ty mě taky.“ objal ji nazpátek.

„Ahoj.“ usmála jsem se na něho, nebyla jsem schopna slov. Do oči se mi nahrnuli slzy. Táta mě objal. „Pořád stejná a přesto jiná. Máš už kluka?“ zasmál se.

„Jo mám.“ utírala jsem si slzy, které se mi kutáleli po tváři.

„Ty jsi zase stejně vtipný, jen máš bělejší vlasy.“ zasmála jsem se a zula si boty, které si uložila do botníku, který byl jako všechno tady, plný vzpomínek, radostných i smutných.

„Žít bez Vás je tu nuda. Nikde se nesmějí děti, nikdo po sobě nehází palačinky, nikdo nenatírá záchod jahodovou marmeládou, kterou Vám přivezla teta Maggie.“ zakroutil hlavou.

„Tu už jsem taky sto let neviděl.“ prohodil Alex.

„To jo.“ přitakala Lucy.

„Tak, já uvařím čaj a vy mi všechno co se za tu dobu, co jsme se neviděli, převyprávíte.“ navrhl táta. Souhlasili jsme.

Dneska si nastavuji výzvu, že napíšu dvě nebo tři kapitoly k této knize. Taky Vám všem moc děkuji za hlasy a komentáře, které mě podporují a díky nim píšu raději 💕.

Děkuju moc! 🥰😄🤩

Ebeliska