VZPOMÍNKY

31 | Narozeninová oslava část druhá

„Proč Charlie?“ vyšlo mi z úst, ani nevím proč. Možná proto, že pořád přemýšlím nad vztahem Noaha s ní. S Charlie D'amelio. Ani ji neznám a přitom k ní cítím kapku nenávisti...no dobře, přiznám se. Doslova jí nesnáším. A proč? Žárlím...

Seděla jsem zamyšlená na zahradě u stolu obsypaném nezdravým jídlem. Ostatní se ládovali dortem (naštěstí byl i druhý, to jedlé, co zbylo z prvního, si zabrala oslavenkyně, Lucy), já jsem ten svůj už dojedla a čekala na ostatní.

„Co?“ zeptal se Noah sedící vedle mě.

„Jaký je tvůj vztah k Charlie?“ podívala jsem se mu hluboko do očí a čekala na jeho odpověď.

„Kamarádský, jsme jenom kamarádi...“ vysvětlil mi a nabral si na lžičku dort. Ta slova mi vrtala hlavou. Jsem asi moc paranoidní a žárlivá.

„Hele, já vím, že žárlíš, ale opravdu“ podíval se mi, naoplátku on, hluboko do očí „nic mezi námi není. Miluju jenom tebe a nikoho jiného.“ usmál se na mě a vykouzlil mi tak úsměv na tváři.

„Taky. Miluju jenom tebe.“ spojili jsme naše rty.

„Víte, že Vám to spolu sluší?“ vyrušila nás mamka.

Usmála jsem se na ni.

„Díky, mami.“

„Tak to jsem rád, protože s Nell zůstanu až do konce mýho života.“ začal mě Noah lechtat.

„Ne-nech toho! Pro-sím!“ zakřičela jsem, když to šlo a já zrovna nenabírala dech.

Začali jsme se smát a zvedli se z lavice. Chytla jsem ho za ruku a táhla na kopec k mému stromu. Sice můj není, ale přivlastnila jsem si ho.

Slunce bylo vysoko na obzoru a osvětlovalo vše, kam jen mělo přístup. Opřela jsem se o strom a nasála čerstvý vzduch, který šel cítit po čerstvě posekané trávě.

„Tohle místo, tenhle strom, je plný mých myšlenek. Je tu se mnou od počátku našeho vztahu. Pomáhá mi uklidňovat myšlenky.“ řekla jsem a podívala se na Noaha. Objal mne.

„Tak to ho odměníme a zapečetíme jako naše místo. Jestli chceš.“ zašeptal mi do ucha. Na těle mi vyskočila husí kůže.

„Ráda ho s tebou budu sdílet. “ zavískala jsem mu ve vlasech. Noah z ničeho nic vytáhl nůž.

„Neboj.“ usmál se na mě a chytl moji dlaň do své.

„Doufám, že mě nechceš pořezat.“ zděsila jsem se.

„Ne, to bych ti neudělal. Leda tak z lásky.“ tak to nevím, jestli z lásky je...

Chytl moji dlaň i s nožem. Docvaklo mi to.

„Tak tohle je tvůj nápad!“ zasmála jsem se a začala s ním rýt do kůry. Srdce se dvěmi písmeny - N + N. Když jsme měli hotovo, lehli jsme si na trávu a pozorovali mraky.

„Nechci rušit tuhle úžasnou chvilku, ale neměli bysme se vrátit? Přeci jenom je to Lucy oslava.“ řekla jsem.

„Máš pravdu.“ zvedli jsme se.

***

„Tomu neuvěříte! Splnil se mi sen!“ rozeběhla se naproti mně Lucy s rozpřáhlými pažemi. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo Finnovo překvapení.

„On ti to Finn už řekl?“

„Tys to věděla...to jsem si mohla myslet.“ plácla se dlaní do čela a zatočila se do kolečka.

Jestli se ona nezbláznila, tak ji ovládla směsice všech pocitů.

„Jsem ve snu, nic jiného, přijatelnějšího, mě nenapadá.“ řekla zasněně a odtančila pryč.

Celý zbytek oslavy probíhal jako každá jiná. Hry, smích, jídlo a zábava. Po odchodu rodinných hostů jsme uspořádali polštářovou bitvu. Puberťáckou, když nepočítám mamku, která šla po chvíli spát. Když většina vytuhla, odebrala jsem se i já spát. Spolu s Noahem.

„Dovolím ti spát u mě.“ otevřela jsem dveře do mého pokoje, už připravená na spaní - se Stranger Things pyžamem.

„Tak to můžu oslavovat!“ zakřičel šeptem Noah, bylo to vtipné a donutilo nás dva k úsměvu.

Lehli jsme si a přikryli peřinou. Noah si mě k sobě přitáhl.

„Ten casting je už příští týden.“ připomněl mi.

„Vím. Odpočítávám si dny.“ zamumlala jsem už v polospánku.

„Věřím, že tě vyberou. Nechtěla by jsi něco přiučit k herectví?“ zeptal se.

„Moc ráda.“ konečně ho to napadlo...

„Víš, že jsem čekala, až se mě na to zeptáš?“ dodala jsem.

„A víš, že teď už to vím?“ zasmál se.

„Dobrou noc a krásné sny.“

„Dobrou noc a krásné sny i tobě, Nell...“

Voala! Dokopala jsem se k další kapitole! Po sto letech! Sice je krátká, ale aspoň nějaký start do pravidelného vydávání. Ode dneška budu každou středu, pravidelně, vydávat kapitolky. Snad mi to vydrží...