VZPOMÍNKY

22 | Demogorgoni a video

...Druhý den ráno...

„No tak, spáči, vstávej." budila jsem Noaha.

„To snad hoří? Kolik je?" vzbudil se, když jsem ho polechtala na chodidle.

„Naštěsí nehoří, ale podobá se to tomu. Je už deset hodin ráno. A já musím být do oběda doma, před chvílí mi volala mamka. Budím tě tu už poměrně dloho." vysvětlila jsem mu. Noah se bleskurychle postavil a začal se oblékat. Já už jsem oblečená byla, protože jsem vstala o dost dřív než on.

„To jsi nemohla říct dříve?" řekl udýchaně, když jsme běželi dolů ze schodů do kuchyně, kde už na nás všichni čekali, kromě Finna.

„Snažila jsem se." řekla jsem se smíchem, protože Noah vypadal jako kuřátko. Zapomněl si učesat vlasy.

„Počkej." zastavila jsem ho a vyblejskla si ho. Rukou jsem mu vlasy jakžtakž upravila, ale pořád tam kapka kuřátka byla.

„Děkuju, ale tu fotku vymaž, prosím." usmál se a daroval mi krátkou pusu a psí oči.

„Tak to ne, je na památku." usmála jsem se a zvedla ukazováček.

„Dobré ráno." pozdravili jsme s Noahem unisono, přítomné v kuchyni. Millie se Sadie dělali palačinky.

„Dobré." pozdravili i oni.

„Co tak brzo vzhůru?" promnul si Noah oči.

„Nám stačí spát sedm hodin. A ty jsi spal snad devět a půl." řekl Caleb.

„Hmm." zabručel Noah a sedl si k jídelnímu stolu.

„Pomůžu Vám holky." nabídla jsem se.

„Díky, můžeš zatím prostřít na stůl." ukázala mi Sadie na skříňku s nádobím.

„Dobře. Finn šel už domů?" zeptala jsem se.

„Jo, jeho brácha ho zprdl, protože měli mít v devět hudební zkoušku." oznámil mi Gaten.

„Áha, tak to jo.“

Po výborné snídani, kterou jsme připravili jsem se odebrala domů. Vzpomněla jsem si totiž, že má Alex dneska koncert s jeho kapelou Demogorgoni. Úplně jsem na to zapomněla a pelášila domů.

......

„Ahoj všichni!“ pozdravila jsem s úsměvem mamku, Lucy a Alexe. Pozdrav mi oplatili.

„Tak jak ses měla?“ zajímala se máma.

„Skvěle.“ zasnila jsem se.

„A co Noah?“ začala se zajímat i Lucy.

„Chodíme spolu.“ vyhrkla jsem. Všichni se na mě podívali s otevřenou pusou.

„To si děláš prd...“ nedořekl to Alex, protože jsem mu skočila do řeči: „Srandu? Ne, nedělám.“

„Jakto že ho ještě neznáme? Musíš nám ho někdy představit.“ usmála se na mě máma.

„Gratuluju ségra. Já věděla, že spolu budete chodit.“ mrkla na mě Lucy a drcla do mě loktem.

„Jak?“ divila jsem se.

„Koukal na tebe jak na vílu a navíc se k sobě hodíte.“ vysvětlila mi.

„A v kolik, že je ten koncert?“ zeptala jsem se.

„Ve tři.“ řekl Alex.

Po obědě jsem se přichystala na koncert. Učesala, jednoduše nalíčila a oblékla. Zkoukla jsem ještě Noahovo IG, Facebook a všimla si, že si změnil stav z nezadaného na zadaný. Udělala jsem to taky a ještě se rychle mrkla na jeho YouTube. To co jsem tam viděla, mě překvapilo.

„Učím Charlie D'amelio herectví.“ přečetla jsem titulek a video rozklikla. Noah, jak už bylo napsáno v titulku, tam učil nějakou holku herectví, prý se zúčastní Stranger Things 4 castingu.

„To si děláš srandu...“ zmocnila se mě žárlivost, protože mě to Noah neučil. Samozřejmě může mít kamarádku, jenže to video, bylo vydané před třiceti minuty. Chápala jsem ho, chci mu nechat volný prostor. Může si mít přátel kolik chce, jen jsem prostě trochu žárlila. Rozklikla jsem Google a zadala do vyhledávače její jméno. Byla to holka stará jako já, slavná Tik-Tokérka. No super.

„Nell! Už jedem!“ zavolala na mě máma ze zdola. Zaklapla jsem notebook a nasedla do auta.

Když jsme dojeli na místo a vystoupili z auta, pár lidí si mě vyfotilo. Zděsila jsem se. V hale velké budovy, kde bylo tak dvacet lidí, jsme se rozloučili s Alexem, který se šel připravit.

„Hodně štěstí.“ popřáli jsme mu a šli si hledat místo, kde bude dobrý výhled na pódium.

„Co se stalo, že jsi taková zamýšlená?“ ptala se mě Lucy, když jsme si konečně po dlouhém hledání sedli.

„Koukni se na Noahovo nové video na YouTubu a uvidíš.“ povzdechla jsem si.

„Dobře, kouknu se.“ usmála se. V tu chvíli si přede mně sedl asi tak dvoumetrový postarší pán.

„Super, teď nevidím nic.“ postěžovala jsem si.

„Nechceš se prohodit?“ nabídla mi Lucy.

„Ne, to je v pohodě, ale díky.“ usmála jsem se a sledovala ředitele školy, jak jde na pódium. Přestavil se, přivítal nás a seznámil nás s hodinovým programem.

„No tak, ať už to začne.“ řekla nedočkavě mamka. Překvapeně jsme se na ní podívali, protože jí nikdy nevadilo uvádění. Když si všimla našich překvapených výrazů, usmála se.

„Na tuhle chvíli čekám už dlouho.“

Na znamení pochopení jsme přikývli.

Konečně všichni účastníci kapely Demogorgoni vstoupili na pódium po tom, co ředitel odešel. Alex byl kytarista, bubeník byl kluk, kterého jsem jednou zahlédla na chodbě (černé vlasy přes půlku obličeje, vypadal jako upír, ale byl to hodný, milí a slušný kluk, ředitel ho představil jako Deana Morgana), klavírista byl zelenooký vysoký blonďák (mimochodem, jmenuje se Elliott Hasbry) a nechyběla dokonce ani houslistka (hnědé dlouhé vlasy, hnědé oči na tváři jí pohrával úsměv, Diana Smith)
Jejich výstup byl doprovázen hlasitým potleskem. Demogorgoni se uklonili a zpěvák jejich kapely-Daniel Easten, (docela pohledný týpek, jak už to bývá, ale ne mého věku, holky po něm šílí) přistoupil k mikrofonu.

„Nazdárek, jsme rádi, že Vás přišlo tolik. Děkujeme. Hned na úvod zahrajeme naši první písničku, kterou jsme složili týden po tom, co se naše kapela Demogorgoni dala dohromady. Podíleli jsme se na ní všichni. Její název zní: Ticho Před Bouří. Tak příjemný poslech a zábavu.“ řekl Daniel a usmál se od ucha k uchu. Diváci zatleskali a já hlasitě taky. Konečně se ozvali první tóny Alexovo elektrické kytary, ke kterým se po chvilce přidali ostatní nástroje. Písnička to byla hezká, energická. Daniel zpíval čistě i vysoké tóny. Občas se k němu přidala i Diana.
Moc jsem si tuhle i ostatních devět písniček užila.

„Jste borci!“ zařvali jsme s Lucy a mámou společně, domluvili jsme se na tom. Hlasitě jsme tleskali, dokonce Lucy zapískala na prsty (taky bych to chtěla umět). Zahlédla jsem na tvářích Demogorgonů pobavený úsměv, se kterým opustili pódium.

...O půl hodinu později...

„Byli jste úžasní, jsem na tebe pyšná. Musí se to oslavit“ darovala mamka Alexovi pusu na tvář.

„Díky, ale té pusy jsi mě mohla ušetřit.“ zasmál se.

„Oslavit by to šlo.“ souhlasila Lucy a těšila se na pohodičku.

„To jo, ale dneska jsem slíbila Evelin, že  natočíme druhý video na YouTube.“ taky jsem souhlasila.

„Dobře, tak zítra třeba. Šlo by to?“ přikývli jsme.