VZPOMÍNKY

26 | Prankovaní

„Mám devět zmeškaných hovorů od Noaha.“ naklonila jsem k Lucy můj telefon.

„Tak mu zavolej, necháme tě chvíli o samotě.“ mrkla na mě.

„Díky.“ usmála jsem se na ni a vytočila Noahovo číslo.

„No ahoj Nell! Nemůžu se ti už dvě hodiny dovolat, děje se něco?“ vyhrkl hned, co hovor přijal. 

„Ahoj, nic se neděje jenom jsem neměla telefon u sebe. Promiň.“ omlouvala jsem se mu.

„V pohodě. A jak se máš? Něco nového?“ zajímal se.

„Mám se dobře, teď jsme na pár dní u táty. Kromě toho, že nás táta představil s jeho přítelkyní a jejím synem a toho, že jsme vydali nové video nic nového není. A co ty?“ odpověděla jsem mu do telefonu.

„Tak to je dobře. Pozdravuj je ode mně. Já se mám taky fajn, ale bez tebe je mi tu smutno. Chtěl jsem tě někam pozvat, než odjedeme na casting, ale asi teď nemůžeš co?“ řekl smutně.

„Taky mi moc chybíš, ale do zítřejšího odpoledne to musíme bez sebe vydržet. Pozdrav jim vyřídím.“ také jsem řekla smutně.

„Dobře, tak co třeba v úterý ve čtyři hodiny, restaurace Old Glory?“ navrhl. Usmála jsem se.

„Tak jo, sejdeme se tam.“ řekla jsem se stálým úsměvem na tváři.

„Dobře, těším se. Pa. Miluju tě.“ rozloučil se.

„Nápodobně, taky tě miluju, ahoj.“ s těmito slovy jsem hovor ukončila.

Přibližně po dvou minutách ukončení hovoru mi od Noaha přišla SMS zpráva.

N: A jak je starý ten její syn?

Já: 15, proč?

Snad nežárlí...

N: Jen tak, pa ❤️.

Já: Pa.❤️

Pokrčila jsem rameny a šla do obýváku, kde na mě všichni netrpělivě čekali.

„Konečně. Rozhodli jsme se, že zajdeme do nákupního centra.“ seznámil mě Alex s plánem.

„Dobře a co tam?“ zeptala jsem se.

„Na pár záchodů dáme kalhoty s botami, aby to vypadalo, že tam někdo sedí a do ovoce a zeleniny dáme pár hadů a pavoučků...“ zakřenil se. (pozn.autorky: Prosím, nezkoušejte to, nemusí to dopadnout dobře a byly by z toho problémy.)

„Není to trestný čin?“ zajímal se Tyler.

„Ne, když to do půl hodiny dáme pryč.“ ujistil ho Alex.

...Po dvaceti minutách před nákupním centrem...

„Kdo si bere na starost záchody a kdo hady a pavouky?“ chtěl vědět Alex, teď už vedoucí Operace Prank.

„Já si beru asi ty hady. Jsou více nebezpečný a nechci aby to někdo schytal.“ řekla jsem.

„Dobře, beru si je s tebou.“ dal mi Alex ruku okolo ramen.

„A na Vás dva zbyli holčičí a klučičí záchody.“ podal každému batoh s potřebnými věcmi.

„A nezapomeňte kamery!“ připomněl jim Alex, než jsme se rozdělili.

„Jasňačka, dejte na sebe pozor.“ řekla Lucy.

„Hodně štěstí.“ popřál nám Tyler.

„I vy na sebe dejte pozor, nápodobně hodně štěstí.“ popřála jsem jim na oplátku.

Když jsme měli všechny pavouky a hady připravené, stačilo jenom čekat na oběti.

„Tamle, ta paní v růžovým saku. Jde si pro banány.“ ukázala jsem Alexovy kývnutím hlavou. Alex jako na příkaz spustil natáčení. Neslyšně a nevinně jsme ji pozorovali. Růžové sako si začalo prohlížet banány a pak zakřičelo snad přes celý obchod:

„Pomoc! Pojďte sem někdo! Rychle! Je tady jedovatý pavouk!“ ječela. Hned k ní přiběhla obsluha, která pavouka vyndala s tím, že je gumový.

„Ta ječí jak pavián.“ zasmál se Alex. Drcla jsem do něho loktem, aby byl potichu, jinak nás prozradí.

„Jo, promiň.“ omluvil se.

Dalších dvacet minut se nic zajímavějšího nedělo, tak jsme to vzdali, sbalili a šli čekat na Lucy s Tylerem, jestli dopadli líp.

LUCY WARWICK
NEW YORK - Nákupní centrum

Všechno jsem měla připravené a jenom čekala s telefonem připraveným natáčet. Hlavou mi vířilo spoustu myšlenek, které jsem se snažila srovnat. Marně. Bylo toho poslední dobou moc, ale zvládnout se to dalo. A teď, když jsme na staré koleji a prankujeme lidi, si přijdu jako kdybychom vrátili čas zpátky do doby, kdy mi bylo deset a rodiče byli ještě spolu. Snažila jsem se na to nemyslet, abych neměla zkleslou náladu a netrápila tím tak ostatní. Nasadila jsem na svoji tvář úsměv a spustila kameru, protože začala jedna paní na dveře k záchodu s prankem, klepat.

„Haló? Je tam někdo?“ zeptala se. Když se jí z druhé strany nikdo neozval, otočila se na mě.

„Nevíš jestli tam někdo je?“ zeptala se mě.

„Myslím, že ano.“ ukázala jsem jí boty, které šli z venku vidět.

„Jo ahaa, já jsem slepá. Děkuju.“ usmála se na mě a šla na vedlejší záchod, který se po chvilce uvolnil. Natáčela jsem takhle další lidi, kteří se snažili na záchod dostat. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že už musím jít. Proto jsem sbalila věci a vydala se na místo určené ke srazu.

„Tak jak jste dopadli?“ prohodila jsem směrem už je všem přítomným.

„Upřímně, nic moc. Prokoukli to.“ řekl mi Tyler.

„A u nás to tak žhavý jak jsem předpokládal taky nebylo.“ postěžoval si Alex.

„No co, vyšli jsme že cviku, to se stává i profesionálům.“ snažila jsem se je aspoň trochu povzbudit.

......

Po dokoukání všech videí, která jsme natočili jsme se všichni shodli na tom, že na někdo použijeme balónky, které zbyly z bitvy. Umístili jsme je nad dveře do kuchyně a čekali schovaný za ostrůvkem. Když se dveře začali otevírat, Alex přeřízl provázky, na kterých byly balónky upevněné a způsobil tak, že se na osobu stojící u dveří spustili. A ta osoba byl nebo byla...

„Mami!“ zděsil se Tyler a opustil skrýš.

„Co to tu provádíte?“ zeptala se nás Lisa.

Zvedla jsem se že skrýše a řekla.

„Chtěli je na něco využít balónky z vodní bitvy, tak jsme vymysleli, že bude tohle dobrý způsob, ale nepočítali jsme s tím, že to schytáš zrovna ty Liso.“ řekla jsem jí.

„Moc se omlouváme.“ omluvila nás Nell.

„Je to v úplném pořádku, koukám, že tady bude veselo. Ale nepřehánějte to. Ju?“ smála se a my se k ní následně přidali.

NELLA WARWICK
NEW YORK

...Druhý den po společném obědě...

„Tak zase někdy, moc jsme si to užili a rádi Vás poznali.“ loučila jsem se s Lisou a Tylerem.

„To my taky, tak zase někdy.“ usmála se Lisa.

„Ahój.“ volali jsme na ně, když odjížděli a k tomu jim mávali.

„Za chvíli pro Vás přijedeme máma, tak se jděte sbalit.“ popohnal nás táta.

„Jasný, jdu na to.“ šel se sbalit Alex.

Tak já jdu taky na to, psát další kapitolku, kde už bude konečně Noah 😜