VZPOMÍNKY

10 | Krasobruslení

NELLA WARWICK
NEW YORK - Brooklyn

...Den poté...

Chystala jsem se k mé kamarádce Evelin. Od doby co jsme se přestěhovali do nového domu jsem ji neviděla. Jestli mi dovolí její rodiče u nich přespat, tak to znamená... polštářová bitva a film! Těšila jsem se až ji znovu uvidím. A někdy i Noaha, který mi chyběl nejvíc. Možná jeho návštěva bylo poslední setkání s ním. Doufám, že ne.

Vzala jsem si s sebou i brusle na led. Máma říkala, že je tady někde poblíž kluziště, tak bychom se tam mohli s Evelin stavit. Rádi bruslíme. Když nám bylo kolem šesti tak jsme chodili na hodiny krasobruslení, ale bylo to moc drahé. Vydrželo nám to jenom dva roky. Hodně nás to naučilo. Teď se učíme sami, nebo se starší ségrou Evelin, ta jezdí i na krasobruslařské závody a tak.

Nezapomněla jsem vzít papírek s Noahovým podpisem. Chci ho Evelin dát.

Zmáčkla jsem zvonek s nápisem Mawerovi. Otevřela mi Evelin máma. „Dobrý den paní Mawerová." pozdravila jsem ji s úsměvem. „Ahoj Nell, Evelin už na tebe čeká." oznámila mi a zavolala do chodby na Evelin: „Evelin! Nell je tu!" Evelin ke mě rychle s úsměvem od ucha k uchu přiběhla. „Nell! Tohle mi už nedělej! Neviděli jsme se snad měsíc!" pokárala mě. Obejmuli jsme se. „Promiň. Mám pro tebe dárek." řekla jsem jí. „Od Noaha?" podezírala mě. „Jak to...?" nedořekla jsem to, Evelin mi skočila do řeči. „Fotky na internetu." vysvětlila mi. „Aha." řekla jsem a plácla si dlaní o čelo. V předsíni jsem si zula boty a odložila věci.

Sedla jsem si do tureckého sedu na Evelin postel. Evelin si sedla naproti mě. Vyndala jsem z mého batohu papírek s Noahovým podpisem a propisku zabalenou v uzavíracím sáčku. „Takže, za prvé. Toto, je Noahův podpis." podala jsem jí papírek. „A za druhé, tohle je propiska, kterou se podepsal. Snažila jsem se jí moc nedotýkat. Je na něm Noahova DNA." usmála jsem se a podala jí i propisku v uzavíracím sáčku. Možná to znělo divně, ale představa, že na tý propisce jsou Noahovo otisky prstů pro nás byla...úžasná. Evelin se jí hned ujmula. Vyndala jí ze sáčku a fascinovaně se na ní podívala. Střídala pohled z propisky na mě. „Děkuju!" zakřičela a silně mě obejmula. „Au. Udusíš mě." zasmála jsem se. „Promiň." omluvila se. Zasmáli jsme se.

Řekla jsem jí všechno, od prvního setkání s Noahem až po obejmutí. Záviděla mi to, ale zároveň mi to i přála. Je to opravdu skvělá kamarádka. 

„Tady jsem nikdy nebyla." řekla Evelin a vstoupila do budovy, kde bylo kluziště, pro kolečkové i pro brusle na led. „Já taky ne. Takže to znamená, že to tu budeme muset poznat." řekla jsem, i když to bylo Evelin jasné. V podstatě všem.

„Tak jo. Začneme." Zatleskala jsem. Na ledním kluzišti jsme byli sami. Měli jsme na sobě dresy, které jsme dostali od Evelin starší sestry Katherine. Jsou to její starý dresy, z dob, kdy se učila krasobruslit. Evelin měla tyrkysový dres a já žlutý. K jejím zrzavým vlasům ladil, za to já jsem si připadala jako včela. Hnědé vlasy a žlutý dres. Ale byla sem ráda aspoň za něj. Cítila jsem se v něm sama sebou, což je to hlavní. „Oukej, co třeba sestava pět?" navrhla a začala bruslit dokola uvnitř kluziště. Přidala jsem se k ní. „To by šlo." souhlasila jsem, protože se sestava pět hodila k pomalé písničce, která se rozlíhala halou. Zastavila jsem se na jednom konci kluziště a Evelin na druhém konci naproti mě. Udělali jsme pukrle a rozbruslili se ke středu kluziště. U toho jsme dělali slalom. Když jsme dobruslili ke středu, tak jsme začali bruslit za sebou do malého kolečka. Chytli jsme se za ruce a pořád kroužili do kruhu. Po chvíli jsme se pustili a udělali otočku, která trvala půl minuty.

Po tom, co písnička skončila jsme si konečně mohli oddychnout. Z tribuny se ozvalo tleskání a nadšené pískání.