VZPOMÍNKY

1 | Paní Williamsová

NELLA WARWICK
NEW YORK

„Prosím, paní Warwick. Opusťte na chvíli tuto místnost." požádala Marta Williams, jak se nám představila, moji mamku. Máma kývla na souhlas a odešla na chodbu. Marta se na nás otočila, na mě, moji mladší sestru Lucy a nejstaršího z nás, Alexe. „Vím, že to pro Vás je a bude těžké, ale věřím, že toto období zvládnete, jako většina dětí a dospívajících." podívala se na nás. „Rozvody jsou obtížné pro většinu lidí, ale teď už k věci. Budu se Vás ptát na otázky a vy mi na ně budete odpovídat, podle pravdy a sebe."
Lucy s Alexem kývli na souhlas. „Ano." řekla jsem se sebevědomým tónem i když jsem v hlouby duše byla zničená. Rodiče se rozváděli. Po osmnácti dlouhých letech spolu. Budou mi chybět ty společné chvíle a hlavně rodina, která se teď rozpadá. Kvůli rozvodu.
„Dobře. Tak začneme. S jakým rodičem by jste chtěli po rozvodu bydlet?" pokračovala Marta. „Oba rodiče mám ráda skoro stejně, ale víc upřímně mamku. Takže jsem se po dlouhém rozhodování rozhodla pro ní." řekla jsem s pohledem upřeným na moje boty. „Já taky." řekla Lucy, která si prohlížela svůj náramek na ruce. „Myslím, že by pro nás všechny bylo lepší být u mámy." řekl Alex. „Dobře." řekla Marta a vše si zapisovala do notesu. „Jak by jste si představovali navštěvování vašeho otce?" zeptala se nás znovu. „Každý víkend." řekla Lucy a podívala se na Martu.
„Já taky, pokud s tím bude souhlasit a jestli bude mít čas." „Souhlasím." řekl Alex.
„Tak jo, teď poslední důležitá otázka. Má Vaše matka přítele?" podívala se na nás. „Pokud víme, tak ne." zamyslel se Alex. „Přesně." řekla Lucy, já jsem jen přikývla. „Většina dětí chce nějaký ten týden klid, myslím to tak, že rodič, pro kterého se rozhodnou nebude mít nějakou dobu přítele nebo přítelkyni. Chtěli by jste to tak taky?" „Ano." řekli jsme jednohlasně.

„Jsem ráda, že jste se rozhodli podle sebe." usmála se na nás máma. „Co kdybychom jsme si dneska udělaly menší dvoudenní výlet?" zeptala se nás. „To by bylo super!" vykřikla Lucy. „Souhlasím. Chtělo by to nějaký ten odpočinek." usmál se Alex. „Stihneme vysvědčení?" zeptala jsem se. „Do pondělí jsme doma, jen se cestou stavíme doma a zabalíme si věci."