Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

45. Účel málokdy světí prostředky

2. října, 19:28

V pokoji

Na hodinu obrany proti černé magii jsem doběhla na poslední chvíli. Přes plnou učebnu jsem se setkala pohledem s Bellatrix, která se na mě usmívala. Nebyl to ale vřelý, přátelský úsměv - ty už na mě nejspíš plýtvat nehodlala. Byl to vítězoslavný úšklebek, kterým mi jasně dávala najevo, že vyhrála. Mělo to jen jeden háček, já jsem ještě nebyla připravená prohrát.

Ani s ní, ani s jejím bratrancem, který se na mě díval se skoro totožným úšklebkem, když jsme si stoupli proti sobě připraveni začít jeden na druhého metat kletby. Nevěděl ale, že jsem na tajňačku trénovala s Bellou.

Nechci být melodramatická (jak Bella trefně poznamenala), ale při vzpomínce na naše nedělní doučování mě píchlo u srdce. To jsem si ještě myslela, že jsme skutečné kamarádky a že jí na mě záleží. Když se na to teď dívám s novou perspektivou, uvědomuju si, že se celou dobu jen snažila mazat mi med kolem huby.

„Jsi nějak duchem mimo, O'Toolová," povšimnul si Black. Nechtěla jsem mu ale dopřát jedinou záminku myslet si, že má nade mnou navrch, takže jsem myšlenky na tu odpornou falešnou zrádkyni zahnala do koutu mysli a plně jsem se soustředila na hodinu.

I když na Blacka jsem pořád nestačila, i on si všimnul, že jsem na tom mnohem lépe než na minulé hodině. „Ty jsi snad trénovala beze mě," řekl a chytnul se za srdce. „Jak jsi mi to mohla udělat?" pokračoval posměšně.

Jen jsem se ušklíbla. Neměla jsem na něj náladu. Překvapivě jsme se zvládli oba dva dožít konce hodiny, aniž by někdo přišel k úrazu nebo se uchýlil k nadávkám a hádkám. Což je poměrně neobvyklé, ale v téhle těžké době beru každou takovou maličkost jako své osobní vítězství.

Když hodina skončila, došel ke mně Nix a zašeptal mi do ucha: „Jdi napřed, doženu tě." Hned mě napadlo, že chce ještě dojít pro něco k jídlu, abychom náš ďábelský plán nemuseli osnovat hladoví.

Podařilo se mi na vteřinu zastavit Bellatrix, a i když jsem tomu moc nadějí nedávala, zkusila jsem jí promluvit do duše. „Ještě není pozdě se na to vykašlat," řekla jsem jí, když kolem mě procházela.

„Ještě není pozdě se ke mně přidat," nadhodila.

Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. „Nedělej to, Bello," zkusila jsem ji naposledy přesvědčit. Chytila jsem ji za předloktí a podívala jsem se jí do tmavých, šílených očí. „Prosím," dodala jsem šeptem.

Bellatrix se mi vytrhla a odfoukla si vlasy z obličeje. „Chudinka Poppy," řekla s hlavou nakloněnou na stranu. „Pořád přesvědčená, že na ní někomu záleží. Jak smutné." S tím odkráčela chodbou pryč a mě jen utvrdila v tom, co jsem tušila už od včerejšího večera. Musím ji zastavit, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám.

Došla jsem tedy na místo, které jsme měli s Nixem domluvené jako náš základní tábor, a začala jsem na podlaze znovu rozmisťovat papíry s poznámkami. Hledala jsem nějaké další souvislosti, které jsme třeba během polední pauzy přehlédli. Na nic nového jsem ale nepřicházela.

Nix dorazil pár minut po mě a k mému překvapení nebyl sám. Za ním vešel do prázdné učebny taky Sirius Black následovaný Jamesem Potterem. Oba dva vypadali překvapeně a rozhodně se netvářili, jako by tam byli rádi.

„Co tady chcete?" vyhrkla jsem na ně.

„Klid," promluvil Nix. „Poprosil jsem je, aby přišli. Řekl jsem si, že to ve dvou nemůžeme zvládnout. Každá pomocná ruka se snad hodí, ne?"