Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

25. Další školní trest

12. září, 23:48

V posteli

Další trest mám za sebou, a opět byl řádně nechutný. Kéž by se tady porušování školního řádu řešilo stejně jako na mudlovských školách – prostě vás nechají chvíli po škole, kde sedíte, dvě hodinky se nudíte, a můžete jít vesele domů. Tentokrát jsem sice neuklízela bomby hnojůvky, ale místo toho jsem musela vymačkávat z nějakých nechutných kytek nějaký nechutný sliz, nebo hnis nebo co to bylo. Smrdělo to, lepilo to a vypadalo to jako holuby z nosu. Humus.

Ten největší humus jsem ale viděla už cestou ke skleníkům. Jakmile jsem zjistila, že nestíhám, vystřelila jsem z pokoje a prohnala jsem se nadzvukovou rychlostí společenskou místností. Když jsem se protáhla otvorem za obrazem Buclaté dámy, málem jsem vrazila do Blacka, který blokoval cestu... A jazykem blokoval dýchací cesty mé příšerné spolubydlící Alexis. Nevím, jestli ho uhranula svou tupostí, odbarvenými vlasy nebo naprostou absencí vtipu, nadhledu a empatie, ale byli do toho tak zabraní, že si mě na první chvíli ani nevšimli.

„Ehm, ehm," upoutala jsem na sebe pozornost. „S dovolením? Musím jít zvracet."

Black se od Alexis odtrhnul a podíval se na mě. „Nazdar, O'Toolová. Závidíš?" Z cesty mi ale neuhnul.

„Každou molekulou svého těla," odpověděla jsem sarkasticky. „A nezapomeň, že máme za pár minut rande ve skleníku," dodala jsem ještě a protáhla se mezi tou zamilovanou dvojicí. Alexis mě nejspíš chtěla zavraždit pohledem při zmínce o našem plánovaném „rande." A kdyby měla v ruce nůž, asi by mě zavraždila doopravdy.

Black mě doběhnul za rohem a vypadal naštvaně. „Tak to ti pěkně děkuju, teď je na mě fakt namíchnutá." Strčil si ruce do kapes a cestu ke skleníku jsme absolvovali bok po boku v absolutní tichosti. Potter už tam na nás čekal spolu s profesorkou bylinkářství, která nám zadala náš úkol na večer a nechala nás svému osudu.

Někdy kolem třetího kbelíku slizu se kluci začali věnovat tématu Křiklanova večírku. Takže se mi tomu blázinci nepovedlo utéct!

„Už víš, koho pozveš, Tichošlápku?" vyzvídal Potter. Úplně jsem na ty jejich debilní přezdívky zapomněla. Zajímalo by mě, kde na takový nesmysl přišli. Možná je to podle toho, že střídá jednu šlapku za druhou a vždycky je tiše odkopne? To by smysl dávalo. Trošku.

Black si zívnul a líně vymáčknul do kýble další kousek slizu. „Hele, já ti nevím. Většina holek, co s námi chodí na lektvary, jsou slepice."

„Takže chceš říct, že Alexis, se kterou sis před chvílí vyměňoval sliny, není tvou životní láskou? Šokující," vložila jsem se do debaty a protočila jsem očima.

Potter se pobaveně uchechtnul. „Že by nám tady někdo žárlil?"

Stříkla jsem po něm trochu slizu, ale nestrefila jsem se. „Jsi nechutnej. Klidně si oblizujte celé Bradavice, ale nenuťte mě být u toho."

„Tady Dvanácterák se chce oblizovat jen s jednou jedinou," řekl Black a svého kamaráda důvěrně šťouchnul do žeber.

Potter najednou zbystřil a praštil Blacka pěstí do ramene. „Hele, uklidni se. Takhle o budoucí matce mých dětí mluvit nebudeš!"

„Takže jsi Evansovou už pozval?"

„Zatím ne, ale zítra ji oslním veškerým svým šarmem, a to by v tom byl čert, aby to tentokrát nevyšlo."

V ten moment jsem se upřímně od srdce zasmála. Chtěla jsem to zamaskovat kašláním, ale vůbec se mi to nepovedlo. Jasně, Potter a jeho šarm. Už vidím Evansovou, jak z toho jde do kolen. Brýlouna jsem tím nejspíš urazila, protože po mě střelil nehezkým pohledem.