Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

26. Tváří v tvář

13. září, 8:40

Zase v mém oblíbeném kumbálu, jupí!

Přesně jak jsem předpokládala, celou noc jsem se jen převalovala v posteli a moc jsem toho nenaspala. Když jsem konečně usnula, zdály se mi sny o hadech, co se mnou mluvili a nabádali mě, ať podpálím nebelvírskou věž a přidám se k nim. Byla to náročná noc!

Už po šesté ráno jsem své pokusy o spánek vzdala. Díky tomu se mi podařilo zabrat si sama pro sebe koupelnu na dost dlouhou dobu, abych zvládla zjistit dvě věci – vlasy už mám naprosto a úplně bez jakýchkoliv známek modré barvy, ale oproti tomu mám takové stíny pod očima, že bych možná vypadala lépe zpátky v modré hřívě a s bradkou. Nevadí, bude to muset pro dnešek stačit.

Na snídani jsem se vydala, když ještě většina Nebelvíru hluboce spala. Ve společenské místnosti seděl na křesle jen jeden člověk a něco si četl. Panenko Marie, děkuju ti, protože ten člověk nebyl nikdo jiný než Remus Lupin, též známý jako moje spřízněná duše číslo jedna (Salazare, musí ti stačit druhé místo). Zahajuji akční plán PRNPATSCTS – Pozvat Remuse na ples, ať to stojí, co to stojí. Jo, tohle asi taky nebude úplně ono.

„Dobré ráno, co tak brzo vzhůru?" zeptala jsem se zvesela.

Remus při pohledu na mě zavřel knížku a složil si ji do klína. „Peter děsně chrápal, v tom se nedá spát. A co dostalo z postele tebe?"

Přisedla jsem si do vedlejšího křesílka, které bylo tak pohodlné, že můj mozek začal automaticky opět myslet na spaní. Teď ne, mozku, okřikla jsem ho. Teď se musíš soustředit na svého skoro-manžela. „Když chce v našem pokoji holka trochu klidu, nemá moc na výběr. O půl osmé se vzbudí zbytek komanda a už bych se nedostala do koupelny ani na čištění zubů."

Remus zvednul oba koutky úst do pobaveného úšklebku. „Hádám, že tím myslíš hlavně Alex a Kelly. Ale zase to musíš brát pozitivně. U mě v pokoji nejspíš ani nikdo neví, co to je hřeben. Od extrému k extrému."

„To máš asi pravdu."

„Prý jsi včera s Jamesem a Siriusem měla školní trest," pokračoval Remus a podíval se na mě jako ztracené štěňátko. Sakra, ten kluk by měl mít na ty svoje kukadla zbrojní pas. „Doufám, že tě moc netrápili."

„Ani ne," odpověděla jsem popravdě. „Byli překvapivě krotcí."

„To se divím. Když přišli večer do pokoje, bylo na nich poznat, že zase plánují nějakou neplechu. Už to na nich za ty roky poznám."

Provinile jsem se zazubila. „To bude asi částečně moje chyba. Nabídla jsem jim, že zítra večer propašuju na Křiklanův večírek pár lahví whisky."

Remus rozhodil bezradně ruce. „Už zase chtějí opít polovinu Bradavic?"

„Když už mluvíme o večírku, jak se tam těšíš?" zeptala jsem se. Krásný oslí můstek jsem si připravila.

„Nevím, co od toho čekat. Zatím jsem tam nikdy nebyl. Od nás dostává do Křikova klubu pozvánky jenom Lily."

„A už máš taneční partnerku?" vyzvídala jsem dál a snažila jsem se být nenápadná.

Když na mou otázku Remus zareagoval pokýváním hlavy, bodlo mě u srdce. „Domluvil jsem se s Penelope z Havraspáru. Nevím, jestli ji znáš, je to jejich prefektka. Moc předmětů spolu letos nemáme, takže jsi s ní možná zatím nepřišla do styku." Takže je to oficiálně v loji, celý plán PRNPATSCTS kardinálně selhal. Byla jsem předběhnuta. Odmítnuta. Odvrhnuta.

„A s kým vyrážíš ty?" optal se.

Snažila jsem se nedat na sobě znát svoje zklamání a jen jsem pokrčila rameny na znamení toho, že mi nějaký večírek a prefektka Penelope z Havraspáru nemohou být víc ukradené. „Ještě netuším. Ani nevím, jestli vůbec půjdu."