25. srpna 1976,
v pokoji u Potterových:
Tak jsme tady. Moje postřehy? Zaprvé - James je debil. Zadruhé - bydlí tu s nimi jakýsi Sirius, a to je taky debil. Zatřetí - skvěle si rozumí s mým bráchou, který je taky debil (ale to už nějakou dobu víme)...
Jak se dalo čekat, ranní budíček byl opravdu... skutečně... no, ranní. Ještě teď jsem unavená, když si vzpomenu na tu krásnou a měkkou postel s nebesy. Nikdy dřív jsem v posteli s nebesy nespala. Připadám si trochu jako princezna, ale nemusí to nikdo vědět.
Během snídaně chodila kolem stolu McGee a rozdávala nám rozvrhy. Prostě šťouchla do papíru hůlkou a rozvrh se tam objevil. Jenom u mě a u Nixe to trošku trvalo, protože jsme v minulém roce neskládali NKÚ, takže museli naše dovednosti odhadnout podle dopisu od mamky.
„Co se vás týče, slečno O'Toolová," začala McGee, „výrazně bych doporučovala přeměňování, lektvary a obranu proti černé magii."
Odkývla jsem jí to. Dál jsem si nechala napsat ještě starodávné runy, studium mudlů (to bude lehké jako facka), péči o kouzelné tvory a věštění z čísel. Nix má stejně se mnou přeměňování, lektvary, obranu a tvory, zbytek se nám naštěstí liší.
Nakonec můj rozvrh vypadá takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na první hodině lektvarů si všichni posedali do dvojic, nejspíš tak, jak byli zvyklí z předchozích let. Volné zbyly dvě lavice – jedna přímo před katedrou a jedna vzadu v rohu. Sedla jsem si sama do rohu a doufala, že až brácha přijde, nenapadne ho přisednout. Dlouho jsem na svém místě nevydržela, do třídy se přiřítili Sirius Black a James Potter. Pánové Machr a Ještě Větší Machr. Kdo je kdo, to už je ve hvězdách.
Sirius se ke mně naklonil a řekl: „Hele, kotě. Nechci dělat problémy, ale tím svým krásným zadkem sedíš přímo na mém místě."
„Neříkej mi kotě," procedila jsem skrz zuby dost nahlas, aby to slyšelo přinejmenším pět lidí okolo.
„Bacha, kočička vystrkuje drápky." Loktem šťouchnul do Jamese, asi aby pochopil, že se má smát.
„Jo a taky kouše. Tak zavři tu svoji krásnou pusu nebo ti z ní vykousnu jazyk. Aspoň by byl klid." S těmi slovy jsem zvedla svůj krásný zadek a odešla. Sirius zůstal stát a asi nechápal, co se děje.
V lavici před ním se otočila černovláska. Asi ztratila hřeben chuděra. Vlasy jí trčely na všechny světové strany (a pak že gravitace působí na všechna tělesa, pche). Měla je husté, kudrnaté a po straně do nich zapletla ptačí peříčko. Anebo si ho zapomněla vyčesat poté, co se poprala se svojí sovou. „Siriusi, kdybys náhodou nedokázal pochopit, co se právě stalo, mileráda ti to vysvětlím. Ta holka tě setřela. Chudáčku." Zasmála se nepřirozeně vysokým smíchem, ze kterého mi slezla kůže ze zad, a pak se otočila.
„Máš tu volno?" zeptala jsem se jí, protože to byla jediná lavice, kromě oslovské vepředu, kde ještě bylo místo. Taky bych mohla skončit vedle svého bratra, fuj!
