Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

32. Den na omdlení

18. září, 16:51

Ve svém kumbálu

Neexistuje na téhle planetě lepší místo na přemýšlení a třídění myšlenek než můj skvělý kumbál. Hromady toaletního papíru a kouzelnických čistících prostředků mi neuvěřitelně pomáhají nastartovat mozkové buňky. Ty potom pracují na sto deset procent, jinak by nedokázaly pojmout události každého dne. A že se toho zase stalo...

Dnešní odpolední obrana byla očistec, přesně jak jsem očekávala. Vklouzla jsem do lavice vedle Blacka a snažila jsem se na něj za žádnou cenu nedívat, ale moje oči mě zradily a občas si našly cestu jeho směrem. Co si to moje opilé já myslelo, že se na něj rozhodlo nalepit? Asi jsem se v alkoholovém opojení nechala zmást hezkým vizuálem. Sirius Black je totiž objektivně hodně hezká krabička, ale uvnitř je naprosté NIC. Asi dvakrát jsem periferně zaregistrovala, že i on občas zabloudí očima směrem ke mně, ale jinak jsme prvních několik minut hodiny strávili v naprostém tichu a ignoraci, jako dva lidé, kteří sedí vedle sebe na autobusové zastávce a nikdy předtím se neviděli.

Profesor začal s dnešním výkladem. „Minulou hodinu jste si zkoušeli vyčarovat ochranné štíty. To je věc, která se vám při skutečném souboji bude velmi hodit. Ale i když budete mít štíty bravurně zvládnuté, občas se nějaké kletbě nevyhnete. V reálném boji je velmi oblíbená kletba Mdloby na tebe, kterou si dnes budeme procvičovat." Přecházel mezi lavicemi a ruce měl založené za zády. Když nám popsal obsah dnešní hodiny, tiše jsem zaúpěla.

Bylo mi už předem jasné, jak to bude vypadat. Já budu metat jednu kletbu za druhou bez valného úspěchu. Black jednou rukou mávne hůlkou, zatímco se druhou rukou bude drbat ve vlasech nebo v rozkroku nebo někde, a já se budu v mdlobách válet na zemi. Psychicky jsem se připravovala na boule a modřiny z padání na zem.

„Jestli se dostanete do skutečného konfliktu, bude se vám také hodit kouzelná formule Enervate," pokračoval profesor, který si mého úpění všimnul a očividně jsem ho pobavila, ale díky bohu to nijak nekomentoval. „Úkolem dnešní hodiny bude naučit se bravurně ovládat obě kouzla. Budete se ve svých útocích střídat. Pro ty z vás, kteří budou zasaženi omračující kletbou, mám od profesora Křiklana nachystanou zásobu posilňujícího lektvaru," dodal ještě a potom mávnutím hůlky přeměnil učebnu na otevřený prostor plný polštářů, jež nás měly chránit před tvrdými dopady na zem.

A že byly ty dopady vážně tvrdé. Jednou se mi podařilo trefit polštář. Víc než jednou se mi podařilo ho minout. Když jsem se už poněkolikáté probouzela na zemi s pohledem do Blackovy rozesmáté tváře, byla jsem tak unavená, že ani posilňující lektvar moc nezabíral.

„Výměna, teď budeš omdlívat ty," nahlásila jsem mu. Zvedla jsem se ze země, odhrnula si vlasy z obličeje a psychicky se připravila na naprostou potupu, až vyšlu kouzlo a nestane se nic. Ke vší smůle si zrovna ke mně stoupnul profesor, připravený hodnotit můj ubohý výkon.

Odkašlala jsem si a pozvedla hůlku. „Mdlo-... Mdloby na tebe!" Hlas se mi zadrhnul nervozitou. Z mé hůlky vystřelil slabý a přerušovaný červený paprsek, který sotva dolétl k Blackovi. Narazil mu do břicha, ale místo toho, aby se Sirius zřítil k zemi, jen drobně zavrávoral.

Profesor mou snahu ocenil smutným úšklebkem. „To skutečně nebylo moc dobré, slečno O'Toolová."

„Omlouvám se," špitla jsem.

„Zkuste se do toho více opřít. Tentokrát budete mířit na mě," řekl. Jako bych už nebyla dost nervózní. Znovu jsem si odkašlala a zaujala soubojový postoj. „Musíte si jenom trochu víc věřit, slečno. Vyslovte formuli zřetelně a pokud vám to pomůže, klidně si na mém místě představujte někoho, koho nemáte ráda. Třeba se tak lépe vžijete do role," mrknul na mě profesor a připravil se na náraz.