Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

47. Operace KOBRA

3. října, 19:23

U stolu ve Velké síni (zpátky u nebelvírského, ten krátký exkurz ke zmijozelskému nedopadl moc slavně)

Když jsem konečně byla vypuštěna zpátky do světa zdravých lidí, zamířila jsem hned na večeři, kde jsem poměrně rychle u nebelvírského stolu lokalizovala Nixe. Ono je docela těžké ho přehlédnout, když všude trčí jako bolavý (a zrezivělý) palec.

Sedla jsem si naproti němu a když zvedl hlavu a zaregistroval můj obří monokl, okamžitě vyhrknul: „Co se ti stalo?"

„Pšt," upozornila jsem ho šeptem. Nechtěla jsem na sebe strhávat pozornost.

„Kde jsi byla? Celý den tě hledám."

„Asi ne moc intenzivně," řekla jsem sarkasticky.

„Chtěl jsem s tebou mluvit už u snídaně, ale holky od tebe z pokoje říkaly, že jsi musela vstát dřív a zase se někde zašíváš," pokračoval Nix už taky šeptem. „Až když jsi nedorazila na lektvary, tak mi došlo, že je něco špatně."

Tady to prosím máme. Černé na bílém. Skutečně, kdybych jednoho krásného večera prostě umřela a nepřišla do ložnice, nikdo by mě nesháněl. Až moje absence na hodinách dokázala někoho zalarmovat. Moje mladé mrtvé tělo by se mohlo celou noc válet někde v příkopu a nikdo by si toho nevšiml. Dobré vědět.

„Dokonce jsem šel hledat i tu ubrečenou mrtvou holku ze záchodu, ale ta tě taky neviděla," dodal Nix a nemohl spustit oči z mého nádherného monoklu. Modřiny na žebrech mu ani ukazovat nebudu.

„To bude tím, že jsem noc strávila na ošetřovně," řekla jsem.

Nix si mě znovu zkoumavě prohlédnul. „Takže to mě přivádí k mé první otázce. Co se ti stalo?"

Povzdechla jsem si a natáhla se pro banán. Nevím, jestli bych zvládla sníst něco náročnějšího. „Chtěla jsem si to s Bellou vyříkat, ale byla výřečnější," musela jsem přiznat.

„Takže už mi věříš, že ve dvou se nám to potáhne lépe?" nadhodil brácha. Záviděla jsem mu, že se zvládá tak cpát. Jídlo vypadalo jako obvykle naprosto úchvatně.

„Měla jsem tě poslechnout hned na začátku." To se mi přiznávalo ještě hůř než to, že jsem od Bellatrix dostala nakládačku.

„Sice jsi starší, ale já jsem moudřejší," samolibě se usmál. Skoro mám pocit, že ten výraz musel odkoukat od Blacka.

„Hned se nenaparuj," zamumlala jsem. V tichosti jsem se věnovala svému banánu, zatímco Nix dojídal úžasně vypadající uzené.

„Tak jaký je teď plán?" zeptal se, když měl talíř už prázdný.

Do třetice všeho dobrého, musela jsem přiznat ještě jednu potupu. Zhluboka jsem se nadechla a napočítala do tří, než jsem odpověděla. „Plán je takový, že půjdu najít Siriuse, omluvím se mu a zkusím ho přemluvit, aby nám pomohl. Tohle sranda je na nás dva moc," řekla jsem, i když nerada. „Navíc, pořád potřebujeme slzy čistokrevných kouzelníků a nic mi neudělá větší radost než rozbrečet Blacka."

Nixovi se v očích zalesklo. Takhle nadšeně se tvářil naposledy, když mi mamka koupila moji první podprsenku a Nix ji celou rozstříhal a udělal z ní dva padáky pro „miniaturní komando," jak tomu tenkrát říkal.

„Zahajuji operaci KOBRA," řekl nadšeně.

„Kobra?" zopakovala jsem po něm skepticky. „To má být zkratka? A co by to vůbec znamenalo?"