Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

8. Dvojité narozeniny

1. září, 10:10

nádraží King's Cross, dámské toalety

DNESKA

JE

MI

ŠESTNÁCT

No... Ale nijak starší si nepřipadám. Spíš se ze mě stal takový záchodový typ. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem tolik času strávila na záchodě. Doufám, že si o mě ostatní nemyslí, že mám nějaký zdravotní problém. Bohužel, lepší místo na schovávání jsem zatím neobjevila.

Dneska ráno teta vyšilovala už od sedmi, běhala po bytě sem a tam a dobalovala nám všem teplé ponožky, pláštěnky, náhradní toaletní papír (třeba kdyby skřítkové v Bradavicích zapomněli doplnit, říkala) a podobně praktické věci. Nixovi se do kufru už nevešla ani jedna ponožka, takže teď mám jeho smradlavé fusekle zabalené v kufru já. Ale dala jsem je do pytlíku z vysavače, píšou na něm, že je prachuvzdorný a odolný proti škůdcům. Třeba mi moje oblečení moc nenasmrádne. Pro jistotu jsem tam ještě stříkla trochu parfému, protože my holky víme, že jedna ochrana je jen ochrana, kdežto dvě jsou jistota.

Když nás teta všechny ještě napůl ve snách skládala do auta (já a Remus jsme tvořili tu půlku, která ve snách NEBYLA), bylo chvíli po osmé. Naštěstí bylo auto tentokrát kouzlem zvětšené, protože pět už by nás Potterovi do obyčejného auta opravdu nenaskládali. Nakonec jsme sem dorazili zbytečně brzo, takže mám minimálně půl hodiny ještě volno. Ale nemůžu tu trčet celou věčnost, nebo si budou všichni myslet, že jsem se utopila v míse.

1. září, 11:15

ve vlaku

Teda, čím víc toho o Bradavicích vím, tím víc se divím. Dneska mě docela vyrazil dech vstup na nástupiště. Bylo mi jasné, že místo, odkud odjíždí bradavický expres, bude nějak skryté proti mudlům, ale takhle? Jako šílenec jsem s tím příšerným vozíkem, na kterém byly naskládané kufry, musela běžet proti zdi, abych se vůbec dostala na nástupiště. Shrneme si to – do koleje mě zařadí klobouk, na nádraží musím skrz zeď. Ještě mi řekněte, že nás bude učit duch. Ne, to už bych nerozdýchala.

Na nástupišti se k nám ještě přidal takový malý skrčený kluk, představili mi ho jako Peter, ale říkali mu Červ. Zajímalo by mě proč. Celkově mají dost hloupé přezdívky. Jamesovi říkají Dvanácterák, Siriusovi Tichošlápek (já si to zkrátila na šlapku) a Remusovi Náměsíčník. Nemusím chápat všechno.

Sedla jsem si do jiného kupéčka než všichni ostatní, protože takovou koncentraci hloupých keců bych nemusela přežít, takže teď mám naprostý klid a konečně taky píšu jinde než na záchodě. Už mi z toho začaly toaleťákovat stránky.

Abych pravdu řekla, fakt se do Bradavic těším. I když na druhou stranu mám trochu strach. Třeba z toho, že hned při prvním jídle chytnu záchvat smíchu a poprskám všechny kolem sebe. Nebo toho, že mě po týdnu pošlou domů, protože budu mít nedostatečné znalosti. Ale to by znamenalo, že Nix pojede domů ještě dřív, než vůbec vkročí do hradu. Každopádně tam plánuju vydržet déle než on.

1. září, 11:50

ve vlaku

Do kupéčka mi vpadla nějaká zrzavá holka. Měla vlasy vyčesané do utaženého culíku a na sobě už kouzelnický hábit. Nějaká aktivistka, ne? Já nemám v plánu se do těch směšných hadrů oblékat dřív než pět minut před zastavením vlaku. Zkoušela jsem si je a vypadám v nich jako smrtka. Obvykle nebývám tak bledá, ale když jsem od hlavy k patě celá v černém, působím dojmem třicet let mrtvé zombie.