Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

Poppy se představuje

Sasanka: "Tak Poppy, tohle je tvoje kolo."

Poppy: "Ahoj, čtenáři. Jmenuju se Poppy a to, co máte právě před sebou, je obrovský kus mého života. Nechci vám kazit překvápko, ale říkala jsem si, že bych vám o sobě mohla něco prozradit. Ne moc, kdybych vám vyklopila všechno hned na začátku, neměli byste důvod si můj deník číst (deník, který mi Sasanka tak nelidsky ukradla a teď ho chce zveřejňovat)."

S: "Ukradla? Sama jsi mi ho dala!!!"

P: "Dobrá, tak neukradla, když na tom trváš."

S: "Díky."

P: "Každopádně něco málo bych vám prozradit mohla. V šestnácti letech jsem poprvé nastoupila do Bradavic, logicky do šestého ročníku. Proč až v šestnácti? No, ono je to trochu komplikované, takže to necháme na jindy. Nejdřív jsem se fakt těšila, nový začátek a to všechno. Ale když jsem zjistila, jaké pochybné existence na tu školu chodí, zděsila jsem se. Na rovinu přiznávám, že jsem si hned od začátku moc kamarádů neudělala, ale nakonec se to všechno..."

S: "Ehm, Poppy?"

P: "Co je?"

S: "Myslím, že bys měla hodit zpátečku."

P: "Proč? Jenom jim chci ve zkratce říct, o čem ty moje zápisky vlastně jsou."

S: "Víš, Poppy, mám tě ráda, ale teď je vážně načase zmlknout. Nebo jim všechno prozradíš."

P: "Ty jsi děsná. Nejdřív chceš, abych něco málo řekla, a pak mě zastavuješ."

S: "Prostě stačí, řekla jsi toho až moc."

P: "Tak dobře. Víte co? Prostě si ty zápisky přečtěte a uvidíte."

S: "No, konečně z tebe vypadlo něco normálního."

P: "Mlč, nebo ti ten deník zkonfiskuju."

S: "Tak OK..."

P: "To je všechno, co teď řekneš?"

S: "Říkala jsi, ať mlčím."

P: "Tak mlč."

S: "Fajn!"

P: "Mlčet znamená něco jiného."

S: ...

P: "Tak co je?"

S: "Nic. Mlčím!"

P: "Tak dobře."

S: "Dobře."

***

Jak vidíte, s Poppy to v Bradavicích nikdo nebude mít jednoduché. Ani já to s ní moc jednoduché nemám, takhle se hádáme v jednom kuse.

Vítejte u mojí první povídky tady na Wattpadu. Pro pořádek bych vám chtěla říct něco málo o tom, jak celá tahle sranda vznikla.

Asi před milionem let mi bylo zhruba patnáct a měla jsem vlastní blog, kam jsem zveřejňovala různé příběhy a povídky. A bavilo mě to. Jenže pak se stal život, já pomalu přestávala psát, až jsem nakonec s nástupem na vysokou přestala psát úplně. A pak mi najednou přišel email, že se celá platforma blog.cz ruší a moje stránky budou smazané. To ve mě vyvolalo dávku nostalgie a taky otázku, na kterou zatím neznám odpověď - proč jsem přestala psát, když jsem to tak milovala?

Tahle povídka vznikala někdy zhruba kolem let 2012-2013, ale u čtrnácté kapitoly mi došla šťáva. Když jsem ji teď znovu objevila, rozhodla jsem se přepracovat celý nápad a do světa Harryho Pottera a Pobertů se znovu vrátit. Takže vám teď velmi ráda představuju povídku s názvem "Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo" - můj nejoblíbenější staronový počin.

Celková délka: 58 kapitol + epilog (a v budoucnu navazující pokračování)

Jo a nenechte se odradit od čtení, samotný příběh nevypadá stejně jako tahle úvodní část. Ten je psaný normálně (popisy, přímé a uvozovací věty, děj a podobné věci, které máte určitě rádi).