Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo | hpff ✓

16. Beznadějné vyhlídky

5. září, 17:30

Knihovna

Zapisovat se na věštění z čísel byla nejspíš osudová chyba. Jestli jsem si po první hodině myslela, že jsem pozadu, po druhé hodině je už jasné, že se absolutně nechytám. Trošku závidím Nixovi, že se jen hrabe v hlíně na bylinkářství a občas ho nějaká rostlina pokouše nebo poplive (ano, některé rostliny v bradavických sklenících koušou a plivou).

Na začátku týdne jsem se radovala, kolik mám volných hodin v rozvrhu. Teď už se tolik neraduju, protože je nejspíš všechny strávím s nosem zabořeným do učebnice. Profesorka si mě na konci věštění z čísel zavolala k sobě, zatímco ostatní se už rozebíhali do svých kolejí. Všimla si totiž, že jsem většinu hodiny byla mimo a moc netuším, která bije. Napsala mi seznam četby, kterou mi „silně doporučuje co nejdříve zběžně projít," abych se rychle zorientovala v problematice. Když se mi během září nepovede skluz dohnat, budu muset požádat o přeložení do jiného předmětu. Jako by nestačilo, že jsem už tak pod drobnohledem jako nějaké cirkusové zvířátko, kvůli tomu, že jsem tu nová. Teď abych byla ta nová holka, kterou museli v průběhu školního roku přeřadit na jiný předmět, protože je hloupá. Takovou nálepku rozhodně nepotřebuju.

Takže to vypadá, že teď skutečně budu trávit hodně času tady v knihovně. A tentokrát se tu už nebudu schovávat a psát deník, ale využívat ji k tomu, k čemu je určená – ke studiu. Fuj.

5. září, 21:45

V pokoji

Po večeři jsem ještě chvíli seděla ve společenské místnosti a četla jsem si tři dny starého Denního věštce, kterého tam někdo nechal položeného na stolku. S hlasitým žuchnutím se vedle mě svalila na gauč Žužu, až jsem trošku nadskočila.

„Co čteš?" zeptala se. Růžové vlasy měla zamotané do zvláštního drdolu, který vypadal trošku jako nehoda z hodiny přeměňování.

Ukázala jsem jí titulku novin. „Zrovna je tu článek o tom, jak je Brumbál neschopný ředitel, protože si nedokáže udržet učitele obrany proti černé magii déle než jeden rok."

Žužu si poupravila drdol. „Jo, na tom něco bude. Všichni učitelé tu učí sto třicet let v kuse, ale na obranu jsme zatím každý rok měli někoho jiného. Říká se, že je to místo prokleté, ale podle mě je to nesmysl," pokrčila rameny. Pak se protáhla a vytáhla z tašky dýňový koláček. „Vyměním za sport."

Byla jsem zmatená. „Cože?" vyhrkla jsem ze sebe. Rozhovory s touhle holkou bývají opravdu bizarní.

Žužu se jen usmála a začala mi košíčkem mávat před obličejem. „Vezmu si od tebe rubriku sport a dám ti za ni košíček. Co ty na to?"

Velmi ráda jsem výměnu akceptovala, vzala jsem si košíček a Žužu si nadšeně vzala do ruky poslední dvě stránky novin, kde se psalo o tom, jak pokračuje britská liga ve famfrpálu. Čekala jsem, že začne číst, ale místo toho složila stránku do vlaštovky a očarovala ji, aby poletovala po místnosti. Dalších deset minut seděla vedle mě na sedačce, sledovala svůj umělecký výtvor a spokojeně se u toho usmívala. Zajímalo by mě, jestli někdy pochopím, co se děje Žužu v hlavě. Zbytek večera jsem strávila nad pojednáním o kouzelnických soubojích, které jsem měla vypracovat společně s Blackem. Jenže on se neuráčil zjišťovat, jestli by třeba neměl přiložit ruku k dílu. Na druhou stranu, alespoň jsem s ním nemusela trávit víc času, než bylo nutné.

6. září, 17:14

Na záchodě

Sice jsem se zařekla, že už nebudu svoje zápisky vytvářet na záchodech, ale zoufalé ženy dělají zoufalé věci. A já dneska rozhodně jsem zoufalá žena. Na hodině obrany proti černé magii jsem si chtěla automaticky zase sednou k Bellatrix, která už na mě čekala a mávala mi, když jsem vstupovala do učebny.

„Tvůj bratr je strašné pako," postěžovala si.

Hodila jsem tašku za sebe na zem. „To tvůj bratranec taky," odpověděla jsem.

„Nicholas mi udělal do pojednání třináct kaněk. Třináct!"

„Nix," opravila jsem Bellu automaticky. Tak mě napadá, proč já se vlastně obtěžuju? Je to Nixův problém, že nesnáší svoje jméno. Mně to může být jedno. „Každopádně se alespoň snažil, Sirius se včera vůbec neukázal a všechno jsem musela psát sama."

Bella si odhodila neposlušné vlasy z obličeje. „Naštěstí to už máme za sebou." Sdílela jsem její pocity a v duchu děkovala za to, že mám tenhle skupinový projekt za sebou.

V tu chvíli do místnosti vešel profesor a mávnutím hůlky si od nás vybral naše pojednání. „Dobré odpoledne, jak jste asi už pochopili, budeme se toto pololetí zabývat kouzelnickými souboji. Na vaše eseje se podívám během víkendu, a všichni, kteří splnili zadání, získají pět bodů pro svoji kolej."

Dveře od učebny se otevřely a se smíchem dovnitř vběhli Black s Potterem. „Promiňte, pane profesore, museli jsme řešit nehodu ve Velké síni," řekl Potter a Black se jenom potutelně smál. „A taky bychom potřebovali omluvit Nicholase O'Toola, musel si jít převléknout kalhoty."

Nevím, co se stalo, ale jestli to zahrnuje tyhle dva blbečky, Nixe a jeho kalhoty, tak to v žádném případě vědět nechci. Jen jsem se svezla na židli o něco níž a snažila se splynout se svou lavicí. Asi začnu všem lidem říkat, že je Nix adoptovaný.

Kluci se už chtěli posadit na svoje místo, ale profesor je mávnutím ruky zarazil. „Ne tak rychle, pánové. Poprosím vás, abyste si všichni sedli do dvojic s vašimi partnery, se kterými jste vypracovali svá pojednání."

Třídou se ozvalo tiché nesouhlasné bručení, já jsem se zoufale podívala na Bellu a ona mi pohled oplatila. „To máme za trest?" podivila se nahlas.

„Kdepak, slečno Blacková," oponoval profesor. „Berte to jako příležitost pro osobní rozvoj. Ve skutečném životě budete také občas nuceni pracovat s jinými lidmi, než by se vám líbilo. Ve stejných dvojicích budete pracovat po celé pololetí." To už se třídou rozlehlo hlasité protestování, následované zvukem šoupání židlí a krátkým mumrajem, po kterém jsem už zase skončila v lavici se Siriusem Blackem. Bellatrix seděla zatím sama a čekala, až dorazí Nix v nových kalhotách (ať už k tomu má jakýkoliv důvod).

„Můžeš se tvářit ještě víc nadšeně?" rýpnul do mě Black a pohupoval se u toho na židli.

„Jestli budeš celé pololetí stejně nápomocný, jako jsi byl teď, tak bych trénovala duely sama se sebou," odsekla jsem.

Black se na židli zhoupnul ještě víc. „Když to byla teorie, a to je nuda. Počkej si, až přijde na řadu praxe. Jsem mistr fyzické konfrontace."

„Na jednu stranu se už nemůžu dočkat, až po tobě vrhnu nějakou kletbu," řekla jsem a v duchu si udělala technickou poznámku, že se do příští hodiny musím naučit nějaké hodně ošklivé zaklínadlo, po kterém mu začnou z uší vylézat žížaly.

„Nápodobně," procedil Black mezi zuby.

V tu chvíli do třídy vešel Nix se sklopenou hlavou, celý rudý v obličeji. Očima vyhledal jediné volné místo vedle Bellatrix a jako spráskaný pes se šel posadit. Bellatrix vypadala, jako že má co dělat, aby se nepozvracela. Black se začal pochechtávat a otočil se, aby něco zagestikuloval na Jamese, jenže když se otáčel, houpající židle pod ním uklouzla a on se s hlasitým zaklením zřítil k zemi. Celá třída ho ocenila smíchem a zlomyslným potleskem, ke kterému jsem se nemohla připojit, protože jsem pod hábitem držela v ruce hůlku – někdo té židli prostě musel trošku pomoct a já jsem se toho úkolu moc ráda zhostila.

Black rychle vyskočil na nohy. „Jsem v pořádku, dámy, nezoufejte," zahulákal na celou třídu. Potom nás profesor umlčel a začal s výkladem.

Jestli já ten semestr v Bradavicích přežiju, zasloužím si metál. Nebo dva!

***

Ahoj, zbloudilá duše! 

Být spárovaná na celý semestr se Siriusem Blackem - to je vlhký sen snad každé holky. Kromě Poppy, protože ta z toho rozhodně není nadšená. Co myslíte, zvládnou to spolu nebo budeme za pár kapitol řešit vraždu?