Dva vazouni mě táhli přes celou střechu, až ke skupince mých vrstevníků, kteří už stáli připraveni a rozestoupeni v kruhu, kolem na zemi namalovaného pentagramu. Všimla jsem si ještě i několika prazvláštních symbolů, včetně toho, který jsem měla jak já, tak i ostatní, vzadu na krku. Když jsem pak stočila pohled doleva, mohla jsem konečně spatřit Elliota, který klečel na zemi. Nevypadal, že by mu nějak ublížili, ale ani nevypadal, že je úplně v pořádku. Ruce měl spoutané řetězy a Luis se vedle něj spokojeně usmíval. Naštvaně jsem na něj cenila zuby, zatímco mě táhli k tomu kruhu. Snažila jsem se jim znovu vymanit z jejich sevření, ale dosáhla jsem maximálně větších modřin ze stisku jejich rukou, kolem mého zápěstí.
"Uklidni se Zoe, stejně už nemáš šanci našemu plánu nijak zabránit," ozval se Luise a já mu věnovala vražedný pohled. "Mohlo to dopadnout úplně jinak dítě, jak pro tebe, tak i pro něj," pokynul směrem k Elliotovi, který ho stejně jako já vraždil pohledem.
"Opovaž se na něj sáhnout!" Zavrčela jsem na něj.
"Já mu neudělám nic... tedy skoro nic. Tvůj kamarád se totiž stane prvním, kdo v sobě mimo označené ponese démona," chytl Elliota za vlasy a trhnutím ruky, mu zvedl hlavu, tak aby se díval přímo na mě.
"Ne!" Vykřikla jsem.
"Stačí jen kapka krve," usmíval se Luis.
"To ti nedovolím!" Vrtěla jsem vehementně hlavou. Ti dva vazouni mě pořád drželi a ostatní "označení" jen tiše stáli a zírali před sebe. Jako by tam ani nebyli.
"Nyní již nebudou potřebovat souhlas hostitele," pokračoval Luise ve svém monologu. Jako by ani nevnímal mé námitky. Pak vzal do ruky kus střepu a Elliotovi udělal řeznou ránu na dlani. Stejnou jako jsem si dělávala já pro vpuštění démona.
"Ty zasraný hajzle!" To už jsem byla vytočená k nepříčetnosti. Luis se na mě ale jen povýšenecky ušklíbl. "Elliot je silný, on se ho rychle zbaví," snažila jsem se přesvědčit nejen jeho, ale hlavně sama sebe.
"Vzpomeň si, jak dlouho trvalo tobě zbavit se svého prvního démona Zoe. Člověk může mít jakkoliv silnou mysl, ale při prvním kontaktu s démonem, nemá šanci se s ním hned vypořádat," věnoval mi zářivý úsměv a smetl tak veškeré mé naděje.
V hlavě se mi vybavilo mých prvních několik krutých měsíců s démonem v těle a rozhodně jsem nechtěla aby Elliot prožíval to samé. Nikdo by tohle neměl zažít. To už ale i mi vytvořili na dlani řeznou ránu a nechali stéct několik kapek krve přímo do středu kruhu. Hned nato mi stejně jako Elliotovi spoutali ruce řetězy a odtáhli mě o několik metrů dál od kruhu, kde mě připoutali k zemi.
V tu chvíli to šlo všechno ráz naráz. Brána se otevřela a z jejího středu se začali vynořovat démoni, jako oblaky černého kouře se vznášeli vzduchem a jeden z nich se vrhl rovnou na Elliota. Zároveň s démony se vynořily i další prapodivné bytosti, které vypadaly, jako kostry obalené spáleným masem, se znetvořeným obličejem. Nestihla jsem si je ani pořádně prohlédnout, když mou pozornost znovu upoutal Elliot, který zařval a ze všech sil se snažil vyprostit ze svých řetězů. Černé zorničky vystřídaly ty jeho klidné oříškové. Normálně by si démon s řetězy poradil, jenže tyhle nebyly obyčejné. Měli je napojené na elektrický proud a každý pokus vymanit se, vysílal do těla vězněného pořádnou dávku elektřiny, který ho paralyzoval. On tak skončil ležet na zemi bez hnutí s pohledem upřeným před sebe. Nebyl mrtvý. Pořád bylo vidět, že dýchá. Přesto trpěl a hodně.
To už se i mého těla zmocnil jeden z démonů. Luis stál jen kousek ode mě, a když se démon ujal vedení, vystartoval po něm jako šílený. Stejně jako Elliota, i mě zadržely řetězy a následná notná dávka elektrického proudu. Zařvala jsem spolu s démonem bolestí, ale nesložilo mě to. Na rozdíl od Elliota, já na tohle byla zvyklá, a i když mě to kurevsky bolelo, nehodlala jsem se jen tak vzdát. Plivla jsem naštvaně Luisovi do obličeje, jenže ani to, mu nesmazalo ten posraný úsměv z obličeje. Přestal si mě všímat a přesunul se ke svým ovečkám, aby dohlížel na vypouštění všech těch potvor do světa lidí.
Znovu jsem se pokoušela vyprostit z řetězů, křičela jsem, řvala, kopala kolem sebe. Nic nepomáhalo. Bylo proto načase se démona v sobě zbavit.
ČTEŠ
Označená
Horror(DOKONČENO) Rodina, kamarádi, vysněná práce... třeba jsem mohla mít takovýhle, lepší a dokonalejší život, ale nebylo mi přáno. Ne, když jsem měla vzadu na krku znaménko ve tvaru prazvláštního symbolu. Symbolu, který všechno změnil. Každý člověk má...
