Označená

28. část

Probudila jsem se až na hotelovém pokoji. Elliot zrovna vycházel z koupelny jen v ručníku kolem pasu. Na kněze vypadal zatraceně dobře, a v tu chvíli jsem i celkem litovala, že jsem při našem posledním vzplanutí usnula a nic víc se nestalo. Z mých oplzlých myšlenek mě vrátila zpátky do reality ostrá bolest hlavy. Zatracený démon. Musela jsem mít tak milion modřin a jiných zranění. Se zamračením jsem si položila dlaň na čelo odkud mi přecházela tepající bolest až do zátylku.

„Támhle máš objednané jídlo a nějaké prášky na bolest," prohodil směrem ke mně Elliot mezitím, co se přehraboval ve svém oblečení.

Přesunula jsem svůj pohled doprava, kde už stál připravený jídelní vozík plný dobrot. Neváhala jsem moc dlouho, ostatně měla jsem hlad jako vlk. Elliot se po chvíli přidal ke mně, ale již oblečený. Jaká škoda. Cpala jsem si do pusy všechno, co mi přišlo pod ruku.

„Trochu jsem tě sice omyl, ale myslím, že by ses měla osprchovat," pronesl mezi jídlem a mi až v tu chvíli došlo, že na sobě nemám to, co v noci, a taky, že jsem o poznání čistější.

„Ty jsi mě převlíkal?" Nadzvedla jsem jedno obočí a zahuhlala mezi žvýkáním jednotlivých soust.

„Měl jsem tě snad nechat v tom zakrváceném oblečení?" Ušklíbl se.

„To ne, ale myslela jsem, že nahou mě uvidíš až při jiné příležitosti," pokrčila jsem rameny a dál se věnovala jídlu.

„Neboj, převlíkl jsem tě tak rychle, že jsem ani poradně nic neviděl. Čekám až přede mnou to oblečení svlíkneš sama," vrátil mi mé škádlení, a přitom se na mě pobaveně culil.

Malém mi zaskočilo sousto, když jsem si to představila. Hlavně, když jsem si znovu vybavila Elliota oděného jen do ručníku. Asi jsem vážně potřebovala sprchu, ale studenou. Zatřepala jsem hlavou a odložila zbytek sendviče zpátky na tác. Elliot se mi smál celou tu dobu, než jsem došla od postele do malé koupelny. Svůj strach ze sprchy se mi podařilo překonat jen pár dnů nazpátek. Pustila jsem vodu a shodila ze sebe tepláky a triko. Pod tím jsem už neměla vůbec nic. Protočila jsme očima. No jasně, že mě to vůbec nepřekvapuje. Zavrtěla jsem hlavou a vlezla do sprchy. Nechala jsem na sebe dopadat kapky horké vody a přemýšlela o událostech posledního měsíce. Za velmi krátkou dobu se mi život otočil vzhůru nohama. Ne, že by předtím byl bůhví jak normální. Byla jsem unesena, mučena a nakonec osvobozena. Zjistila jsem, že nejsem jediná svého druhu, a dokonce se mě jeden z mě podobných pokusil v noci zabít. Docela slušná bilance. Drhla jsem ze sebe zbytky krve, které Elliot při mém čištění vynechal. Bolelo mě celé tělo. Tolik modřin jsem neměla snad nikdy v životě. Vlastně měla. Zase ty otravné vzpomínky. Už tolikrát jsem se ocitla na hraně smrti, přesto pořad žiju. Otázkou je, jestli nade mnou někdo drží ochrannou ruku nebo mám jen zatracené štěstí. Obojí mi totiž přijde jako blbost. Měla jsem až moc čistou hlavu, potřebovala bych nějaký alkohol. Jenže jsem Elliotovi slíbila, že s tím přestanu. Nebudu lhát, není to vůbec jednoduché. Na druhou stranu, on zas na oplátku teď musel snášet moje agresivní scény a neustálé změny nálad. Už i sama sobě jsem občas lezla na nervy.